Na jaký nejhorší zážitek z horolezeckých akcí ve Střední Asii si vzpomenete?
Před dvěma lety se nám v Kyrgyzstánu v dolině Karasel v Pamíro-Alaji stalo, že se jednomu členovi expedice udělalo najednou v noci špatně a ráno jsme ho našli ve stanu mrtvého. A to ještě večer říkal, že jde s námi druhý den normálně nahoru. Bylo to v relativně malé nadmořské výšce, 3 900 metrů, což je výška, kde se běžně v těchto krajích jezdí autem. Jsou tam silniční sedla ve 4 500 metrech. Byli jsme na hezkém místě na louce u potoka, bylo tam relativně teplo, žádné dramatické podmínky.
Ráno to vypadalo jako projev akutní horské nemoci (komplex symptomů vyskytujících se u člověka ve vysokých nadmořských výškách, je způsobena nedostatkem kyslíku a hrozí otok plic nebo otok mozku, pozn. red.). Mysleli jsme si, že má otok plic, kdy se člověku naplní plíce tekutinou a vlastně se utopí. Jenže při výškové nemoci jde z plic krvavá pěna, z něj vycházelo něco úplně jiného. S ohledem na tu nadmořskou výšku to bylo zvláštní.
Postupně jsem se naučil rusky, poznal místní prostředí a zjistil, že tahle oblast je pro cestovatele obrovská výzva. Už tam jezdím více než dvacet let, mám tam kamarády, známé, místní partnery.
