Není to poprvé a určitě to není naposled, ale letos to zatím vypadá na rekord. Zhruba tak hodnotí odborníci oceánografické laboratoře Jihofloridské univerzity situaci, která teď v Mexickém zálivu pozvolna graduje. Satelitní snímky dokládají, že Sargasové moře, které se nachází severozápadně od Bermud, letos zažívá skutečně mimořádnou úrodu vzplývavých porostů hnědých řas. A jako vždy skončí nemalá část této nevábné úrody vyvržena na plážích podél celého Mexického zálivu.
Už teď má plocha překrytá řasami na délku skoro 9 tisíc kilometrů – ve svém cípu se dotýká Západní Afriky. A současný odhad množství hnědého odpadu, které zamíří k plážím od Floridy, přesahuje desítku milionů tun. V mexickém Cancúnu a Tulumu pak očekávají jen asi 650 tisíc tun. Ale i tam to znamená pořádnou pohromu. Koberec řas překrývající písečné pláže v tlustých vrstvách obvykle umrtví cestovní ruch na celou sezonu. Brodit se cestou do vody slizkými chomáči hnědých řas z řádu hroznovic se výletníkům prostě nechce.
Otázkou k řešení pochopitelně je, co se s tím dá dělat.
Od roku 2011 jsou „hnědé přílivy“ častější a mohutnější. Letos to vypadá na rekord.
Hodně řas, špatná dovolená
V Mexiku už několik takových pokažených sezon pamatují, a tak se letos rozhodli neriskovat. Ve spolupráci s ministerstvem vojenského námořnictva začali už na konci března s rozmísťováním bariér, které mají ochránit čistotu těch nejvyhlášenějších pláží Mayské riviéry.
Kolem vyhlášených pláží – Playa del Carmen a Puerto Aventuras v Tulumu – dnes bóje v moři nesou 2,5 kilometrů sítí, které zachycují unášené řasy. Devět kilometrů sítí chrání pláže v Chetumalu a Mahahualu, dalších 9–10 kilometrů bariér má být brzy osazeno podél dalších významných lokalit pobřeží mexického státu Quintana Roo.
Jen sítěmi to pochopitelně nekončí. Jak zmiňuje mexické ministerstvo vojenského námořnictva, průběžným čištěním těchto bariér bude po celou sezonu zaměstnáno šestnáct malých lodí a 328 lidí. Jen na dohled populárního turistického regionu bude nasazeno dalších jedenáct lodí, aby pomáhaly se sběrem a odtažením řas blížících se k pobřeží.
Jde o poměrně kontroverzní opatření, protože náklady na celosezonní provoz bariér nejspíš půjdou do jednotek milionů dolarů, přitom jejich spolehlivost prozatím není ověřená.
Úklid pláží s pomocí mechanizace stojí floridské resorty stovky tisíc dolarů ročně. A problém to neřeší.
Úklid a dočišťování pláží je do krajnosti nevděčný. A hlavně nákladný.
Ve floridské Miami-Dade County nesázejí na bariéry v moři, ale na průběžné čištění pláží. Ani to není laciné. Předloni tu bagry odhrnuly 18 tisíc kubíků řas a úklid pouhých čtyř místních pláží přišel na 2,8 milionu dolarů. Loni to bylo už 3,9 milionu. Letos se očekává, že by náklady mohly přesáhnout až šest milionů dolarů. Ovšem s takovými výdaji už turistická sezona zisková nebude.
Příval řas navíc zahlcuje i místní odpadové hospodářství. Řasy totiž na souši moc k užitku nejsou. Kompostovat či využívat jako hnojivo se dají až poté, co jsou zbaveny soli. Jejich proplachování a sušení zpracování komplikuje. Navíc v sobě dost často vážou těžké toxické kovy – arsen a kadmium. Takže se většinou nedají využít ani jako mulč.
Můžeme si za to sami
Na stvoly hnědých řas vyplavených na pláži jsou lidé v Mexickém zálivu zvyklí. Ale současné i metr silné nánosy, které pokrývají v hustých vrstvách celé pobřeží, jsou novinkou. A oceánské badatele a mořské botaniky pochopitelně zajímá, co za tím stojí.
Jejich vysvětlení však příjemné není. Lidé si za to prý mohou sami. „Je to hlavně kombinace dvou faktorů,“ tvrdí Chuanmin Hu, profesor oceánografie Jihofloridské univerzity. „Na jedné straně tu máme změnu klimatu, která přispěla k oteplení vod oceánu a poskytla řasám příznivější podmínky pro jejich růst. A za druhé, růst hnědých řas – které jsou hladové po fosforu – sami podporujeme hnojením. Splachy hnojiv ze zemědělské půdy a vypouštění odpadní vody do oceánu dodávají hnědým řasám více živin.“
 |
Vůbec první nadprůměrný příliv hnědých řas v roce 2011 se prý dá dobře propojit s únikem živin, které tehdy do vod Mexického zálivu vyplavila řeka Mississippi. O další se postaral intenzivní chov dobytka a pěstování sóji v povodí Amazonky a Orinoka. Ty nyní způsobují, že se do Atlantského oceánu – a k Sargasovému moři – dostává stále více dusíku a fosforu. Obě živiny jsou klíčovými složkami hnojiv, a také jsou obsaženy v trusu hospodářských zvířat.
Dalším významným zdrojem živin pro řasy jsou mračna prachu, unášená pasátovými větry ze Sahary. „Tato mračna dosáhnou tisíce kilometrů nad Atlantik. Obsahují železo, dusík a fosfor z prachových bouří v saharské Africe, a také ze spalování biomasy, tedy pralesů ve střední a jižní Africe. Jak vanou přes Atlantik, pomáhají tím hnojit mořské řasy,“ vysvětluje Hu.
Problém s trvalými následky
Na první pohled by se mohlo zdát, že hnědý příliv bude největším problémem těch, kteří si na pobřeží Mexického zálivu plánují dovolenou. Ale jsou tu i méně viditelné ekologické dopady.
Předně, hustý příkrov řas na hladině těsně u pobřeží blokuje prostup slunečního světla pod hladinu. A bez slunce dlouho nepřežijí porosty podmořských travin. Ty svými kořeny stabilizují mořské dno a poskytují úkryt drobným rybkám. Bez trávy na mělkém dně zálivu bude docházet k erozi a promění se celý zdejší ekosystém. Nedostatkem světla budou trpět i korálové útesy, které už jsou u pobřeží Floridy silně narušené a zranitelné.
Mořské řasy zkomplikovaly v roce 2020 koupání v oceánu.
Kvůli řasám mohou hynout hlady kapustňáci, problémy budou mít i mořské želvy. Ty hustým kobercem hnědých řas neprorazí k písku, kam by chtěly naklást vejce.
Podle floridského Odboru veřejného zdraví nejsou tyto řasy pro člověka škodlivé, přesto na něj mohou mít určité dopady. Drobní živočichové žijící ve vyplavených hnědých řasách mohou způsobit vyrážky a puchýře. A při hnití se z řas uvolňuje sirovodík, který může kromě nekomfortního zápachu po zkažených vejcích způsobit i podráždění očí, nosu a hrdla. Cestovatelům se tedy doporučuje, aby se řas nedotýkali a ani neplavali v jejich blízkosti.
