Protože leží vlastně na okraji centra severoitalského Terstu, chodili se sem lidé za horkých letních dní osvěžovat, kam až paměť sahá. Vysedávali u toho na velkých kamenech anebo rovnou na pobřeží, na pláži s oblázkovým povrchem.

Autor: Maurizio

Pro tuto konkrétní pláž se v triestinském dialektu zažilo pojmenování El Pedocin. To sice doslovně přeloženo znamená „malá veš“, ale místní měli na mysli nejspíš „pedoci“. Tedy malé mořské mlže, slávky, kterých tu bývalo na balvanech přilepeno mnoho.

Autor: Alessandra Roversi

Komfort koupajících se návštěvníků pak na vyšší úroveň v roce 1903 povýšila stavba zvaná Bagno Marino La Lanterna. Byl to pokus nahradit dosavadní přírodní koupání reprezentativnějším „městským mořským“ koupalištěm. Patřilo k tomu provozní zázemí šaten, převlékáren, sprch a občerstvení.

Autor: Italyformovies

Obyvatelé Terstu to vylepšení kvality přijali s povděkem, ale honosný název Bagno Marino La Lanterna se u nich nikdy příliš neujal. Pláži dál říkali El Pedocin a pod tímto názvem ji na tom samém místě nejsnáze najdete i dnes.

Autor: Stan Dom

Zmínku o tom, že toto přímořské koupaliště bylo oficiálně „založeno“ v době panování Františka Josefa I., jste jistě nepřehlédli. Protože vysvětluje i stavební rys, který činí El Pedocin charakteristickou a výjimečnou. V Itálii, v Evropě. Dnes.

Autor: ČTK

Pláž je totiž rozdělena bílou zdí vysokou 2,7 metru na dvě stejně velké části. Přesněji řešeno, na mužskou a ženskou část. Což dnes působí krajně odtažitě, zvláštně. Ale v roce 1903, kdy bylo toto přímořské koupaliště budováno, nešlo o vůbec nic mimořádného.

Autor: ČTK

Většina pláží v rakouském mocnářství vypadala stejně. A všechny veřejné pláže v Terstu byly tenkrát rozdělené na mužskou a ženskou část. Proč? Kvůli veřejnému pořádku, morálce, dobovému cítění. Nehodilo se, aby se dobře vychované dámy nechávaly při slunění na pláži okukovat vilnými muži.

Autor: ČTK

Bagno Marino La Lanterna, tedy El Pedocin, v tom výjimečný nebyl. Tím se stal až dnes. Protože zatímco jinde byly podobné zdi a prkenné ohrady, rozdělující mužskou a ženskou část pláže, strženy, tady zeď zůstala stát dodnes.

Autor: ČTK

El Pedocin má tedy dvě části s odděleným zázemím, vstupy i šatnami. Na jednu polovinu pláže odchází muži, na druhou ženy. Jistě vás napadne, kam asi u brány zamíří děti. Ty chodí na ženskou část. I chlapci, mladší dvanácti let, mohou být na jedné pláži s ženami. Pak už musí mezi muže.

Autor: ČTK

Oprýskaná bílá zeď vytváří předěl mezi ženskou a mužskou částí pláže. Každý si tu hoví po svém, ale pozorovatel rychle rozpozná rozdíly.

Autor: ČTK

Ženský prostor je intenzivně společenský. Babičky rozkládají skládací hliníkové židle v mělké vodě, koupou si nohy. Anebo hrají karty s kamarádkami. V ženské části je živo, hlučno. Pobíhají tam rozjívené děti, které chvilku dovádí ve vodě a pak utíkají pod slunečník na svačinu.

Autor: ČTK

Na mužské části pláže panuje ticho. Pánové sedí sami, zahloubaní do novin anebo zasmušile sledují obzor a lodě v nedalekém přístavu. Žádná hlasitá hudba, žádné cákání. Zaplavete si, osušíte se na slunci a odcházíte.

Autor: ČTK

Dva světy, které dělí zeď, působí naprosto rozdílně. Přesto je do obou částí stejné vstupné. Bagno Marino La Lanterna můžete navštívit (jako dospělí) za cenu 1,2 eur, nějakých třicet korun. Na poměry z placených pláží v Itálii je to skutečně lidovka.

Autor: ČTK

Jak důsledné že je to rozdělení? Pokud jde o prostor souše pláží, platí totálně. Ženy a děti nemají na mužské straně co pohledávat. A platí to i naopak.

Autor: ČTK

Jestli někdo z jedné části touží po kontaktu s osobou z druhé části, mají k tomu prostor v moři. Ten je společný. Anebo před branou či na kterékoliv jiné pláži v Terstu, v Evropě. Tato je ale rozdělená. Genderově segregovaná, chcete-li.

Autor: Davide Ceccarelli

Hranice společného a odděleného teritoria jsou vymezeny, kam dosahuje voda. A místní to celé považují za naprosto přirozené, zažité. Pochopitelné. Kdo to ovšem nechápe, bývají zahraniční turisté. Ti se každoročně postarají o nějakou „bouři ve sklenici vody“, když na pořádky v Terstu chtějí upozornit.

Autor: ČTK

Před třemi lety se například o rozruch postaraly ženy, které zabránily v koupání skupině muslimek, které se chtěly jít koupat v oblečení. Loni se zase cítila hrubě dotčená turistka, která vyplavala na mužské části a chtěla si tam rozložit ručník. Muže nařkla ze sexismu.

Autor: Twice25

Až na tyto sezonní výstřelky jsou ale obyvatelé Terstu se svou rozdělenou pláží naprosto smíření a o nějakém stržení zdí nechtějí ani slyšet. Je to jejich pláž, jejich zeď. A mužům i ženám to rozdělení v zásadě vyhovuje.

Autor: Huggin

S tím, jak se množí zmínky o konfliktech, rvačkách a potyčkách na veřejných koupalištích v celé západní Evropě, jak přibývá incidentů s osaháváním, sexuálním nátlakem anebo rovnou znásilnění, připomíná se i El Pedocin. Ten totiž, při svém rozdělení, zůstává bezpečným.

Autor: Marku1988

Může být, že tato připomínka dávných časů, prozatím poslední zeď na evropské pláži, dá brzy vzniknout novým zdím a ohradám. Ženy s dětmi se totiž na tom svém výlučném teritoriu pláže necítí ohrožené ani utlačované, vystavované nechtěné pozornosti a okukování čumilů.

Autor: ČTK

Hodí se zmínit i to, že to, co tolik „vadí“ zahraničním turistům na rozdělení jedné pláže v Terstu a co vnímají jako zaostalou segregaci italského severu, je nedráždí ve Spojených arabských emirátech nebo v Egyptě. Na čistě ženské pláže v Al Mamzar, Dibba Al Hisn si zastánci rovnosti pohlaví nestěžují.

Autor:  striref

Jak místní hrdě podotýkají, Terst je město definované anomáliemi. Architektura tu připomíná spíše Vídeň než Řím. Kávu pijí ve sklenicích, nikoli v šálcích. A léto tráví rádi na pláži, která je rozdělená zdí podle dvou pohlaví. Je to trvalá součást jejich občanské identity.

Autor: Peter Fusek

Terstskou pláž rozděluje zeď. Muži i ženy mají svou část