1 / 21
Dvoutisíciletá historie, posvátné místo taoismu a alespoň podle Číňanů ta nejmystičtější hora na celé Zemi. Laojun, přezdívaná Slavná hora pod nebem, je místem, které většině zahraničních turistů není dopřáno spatřit, ačkoliv je v čínském národním seznamu památek řazena na nejpřednější místa.
Autor: Likai Lin, Creative Commons
Pokud si nějaká zajímavá pamětihodnost, přírodní útvar anebo technické dílo v Číně zaslouží pozornost turistů, je zapsáno na národní seznam. Ten seznam má různé kategorie, podle své atraktivity a potenciálu pro cestovní ruch. Například v kategorii A je dnes vedeno 16 541 památek.
Autor: Huangdan2060, Creative Commons
Pak jsou tu ovšem kategorie vyšší. Třeba AA památky. Ty jsou regionálně významné, je jich okolo deseti tisíc. A jsou tu samozřejmě i památky kategorie AAA a AAAA. Posčítáno dohromady jich je necelých patnáct tisíc. Může být něco „lepšího“ než kategorie AAAA? Samozřejmě. Ještě jsou AAAAA lokality!
Autor: Huangdan2060, Creative Commons
Těch, které se pyšní pěti písmeny A a spadají do té nejvyšší kategorie ochrany a turistického potenciálu, je dohromady jen 359. V celé Číně. Což docela důrazně podtrhuje jejich mimořádný význam. Skutečně jsou to ty nejvýznamnější, nelákavější a nejhodnotnější. Nejprestižnější, chcete-li.
Autor: Huangdan2060, Creative Commons
A právě této nejvýsostněji (a dost možná taky nejvýnosněji) vyhlášené kategorie dosahuje i hora Laojun. V té své proslulosti v rámci Číny je dost široce rozkročena. Je totiž současně světovým geologickým parkem UNESCO, národní turistickou oblastí, oblastí scénickou a památkovou rezervací.
Autor: History Three Thousand , Creative Commons
Hora Laojun je jedním z osmi set vrcholů čtyřsetkilometrového pohoří Funiu a dosahuje nadmořské výšky 2 217 metrů. Není to ale výška, čím ohromuje. Majestátní kamenné srdce země, přirozený geologický předěl mezi severem a jihem Číny, je totiž všem drahý a mimořádný z kulturního hlediska.
Autor: TMXX0818, Creative Commons
Na úpatích i vrcholcích hory Laojun, i v jeskyních pod ní, se totiž rozkládá ten největší a nejvýznamnější taoistický chrám Číny. Ty zveličující přídomky mu vysloužilo především to, že zde své útočiště podle legend nalezl Lao-c’, zakladatel taoismu.
Autor: History Three Thousand , Creative Commons
Byť to tedy s doloženou historií jedné z nejvýraznějších postav čínské filosofie není úplně jisté, Lao-c’ se tu měl někdy mezi 6. až 4. stoletím před naším letopočtem usadit, a při meditacích objevit hluboké pravdy taoismu. Jeho poznání pak proměnilo smýšlení většiny obyvatel Číny na tisíciletí.
Autor: Getty Images
Čínská lidová republika dnes projevům jakéhokoliv náboženství zrovna nefandí, od socialistické země se sklony k víře očekávat nedají. Ale taoismus v podání Lao-c’ je ve své podstatě spíš životní filozofií. A tak je k němu stávající režim tolerantní.
Autor: Huangdan2060, Creative Commons
Nejvýraznější součástí chrámového komplexu je Zlatý vrchol, svatostánky na samé špici hory. Je to skutečný „vrchol“ taoistické architektury v Číně. Zlaté střechy chrámů, zářící nad mořem mraků, vytvářejí téměř pohádkový obraz, který láká poutníky, turisty i fotografy.
Autor: Huangdan2060, Creative Commons
Stavby Zlatého vrcholu jsou sice průběžně renovované a rekonstruované, ale ve své podstatě by měly být staré přes 1 200 let. Z výšek strmých skalisek září na cestu poutníků jako nebeský maják. Výhled na ně je skutečně duchovně povznášející.
Autor: Getty Images
Chrám Laojun, coby součást širšího souboru taoistických chrámů, má velmi dlouhou historii a je úzce spjat s taoistickou kulturou. Hora Laojun je považována za hlavní poutní místo střední Číny a v 17. století ji císař Wan-li z dynastie Ming prohlásil za „světově proslulou“.
Autor: Getty Images
Tu reputaci světové proslulosti si hora Laojun drží dodnes. Alespoň tedy v Číně. Každý rok sem míří kolem deseti milionů turistů, aby vystoupali po obřích schodech vzhůru, a u chrámu zapálili svíce či vonné tyčinky.
Autor: See the elephant , Creative Commons
Zvláště rušno je tu kolem 1. a 15. dne lunárního měsíce, a pak také během Svátku čistoty hrobů a Svátku hladových duchů. Nezapomeňte ale, jsme v moderní socialistické Číně, takže s vírou nebo náboženstvím to nemá jistě nic společného. Je to jen určitý kulturní relikt.
Autor: ČTK
Lidé sem, alespoň oficiálně, jezdí hlavně za vyhlídkami, přírodou. Chrám nabízí ideální místo k rozhledům. Obdivovat odtud mohou zvrásněný reliéf krajiny, který se utvářel geologickými silami před 1,9 miliardou let.
Autor: Profimedia.cz
Vrcholky hory, skalní plošiny mezi útesy, mají rozmanitý tvar a velikost, což vytváří malebnou a nadpozemskou atmosféru. Podzimní listí ve spojení s lehkou mlhou proměňuje krajinu v barevné a klidné útočiště pro milovníky přírody.
Autor: ČTK
A musí se nechat, že ani ti přírodymilovní návštěvníci nepřijdou zkrátka. Průchod Desetikilometrovou galerií, dramatickou stezkou podél skal a lesů, které se vznáší nad oblaky spolu se stoupajícím sluncem, nenechá chladného nikoho.
Autor: See the elephant , Creative Commons
Je to místo, které svým osobitým způsobem osloví každého. Ať už se sem vydá za taoistickou poutí anebo krásami přírody či oparem hlubokého mystična. Ne každý se sem ovšem dostane.
Autor: ČTK
Byť hora Laojun vévodí žebříčku AAAAA památek a patří k těm nejúchvatnějším v celé Číně, s propagací zahraničního cestovního ruchu to tu zrovna nepřehání. Preferováni jsou zde turisté domácí.
Autor: Getty Images
Čína sem oficiálně přístup zahraničních návštěvníků nezakazuje ani nereguluje, ale nikterak mu také nenapomáhá. Což je, minimálně v porovnání s dalšími AAAAA památkami, dost na pováženou. Je to místo, kam se teoreticky dostat můžete, ale letáky cestovek se vám podbízet nebude.
Autor: Getty Images
Snad za to může blízkost vojenských základen, které odtud jdou na horizontu vidět, snad je to status chráněné přírodní rezervace a genetické banky léčivých rostlin. Anebo jen obava z toho, že by zahraniční turisté mohli podat zprávu o tom, že Číňané nechápou taoismus jen jako životní filozofii.
Autor: History Three Thousand , Creative Commons
