Mezi kopečky na pákistánské náhorní planině Deosai se krčí tři kamenné domky. V zapadajícím slunci k nim ze všech stran míří krávy a jaci, které si přebírá několik mužů – a jedno zvíře po druhém dojí. Druhý den budou od rána sedět, míchat mléko v zašitých kozích kůžích a vyrábět lahodný kefír.
Práce pastevce nemá konce, začíná s úsvitem slunce a končí večerním pádem do dek. Takový byl životní styl tisíců a statisíců obyvatel nejvyšších hor světa od nepaměti. Teď však pastevecká obydlí zejí prázdnotou a dříve udržované cesty do hor zarůstají travou či se ztrácejí v sesuvech půdy. Pastevci z krajiny mizí a jejich děti hledají lehčí život.
„Moje děti nestudují, ale syn letos vylezl K2!“
