Umm Džamál, který byl na návštěvě u své rodiny v Ammánu, jede zpět poprvé tímto vlakovým spojem. "Teď budu za nimi jezdit častěji, protože cesta vlakem je daleko lepší," říká. "Je to fajn. Když jsem jezdil autobusem, byl jsme velice unavený a bolely mě nohy. Vlak je mnohem pohodlnější - můžete vstát a projít se," dodává.
Vybudování asi 1300 kilometrů dlouhé hidžázské dráhy bylo jednou z posledních velkých vizí osmanské říše před jejím zánikem po první světové válce. Turci po ní přepravovali na Arabský poloostrov svá vojska, ale cestu jim často ztěžovaly sabotážní
útoky Lawrence z Arábie. Poté, co ji tento britský agent vyhodil do vzduchu, některé
části dráhy nebyly nikdy znovu postaveny. Přesto zůstala podstatná část dráhy v provozu i přes následné složité vztahy mezi Sýrií a Jordánskem.
Když se vztahy mezi Ammánem a Damaškem začaly loni pod vlivem nového jordánského krále Abdalláha II. oteplovat, stejný rozkvět zažila i železnice.
Cesta vlakem z Ammánu do Damašku nyní trvá sedm hodin, autobus to zvládne za dvě až tři hodiny. Na přelomu století ale dráha představovala pro muslimské poutníky nejrychlejší cestu na svatá místa v Arábii. Většina z nich nastupovala v Damašku, kam
dorazili z dálných končin Ruska, Íránu či Bosny. A v ulicích tohoto syrského města se ještě před nastoupením cesty do Mekky pořádaly velké slavnosti a přehlídky. To bylo slavné období hidžázské dráhy před jejím úpadkem.
Sbírka starých parních lokomotiv z dávného slavného období nyní vyjíždí jen na krátké trasy pro turisty. Za obřím kolem jedné z nich stojí Abú Fuád, který byl od roku 1945 strojvůdcem lokomotivy. Nyní, po 55 letech služby na dráze, je jedním z
největších syrských odborníků na parní lokomotivy.
"Miluji je. Se svým starodávným oplechováním a proudy páry se staly doslova mojí součástí," říká. "Jsem na tuto železnici velmi pyšný, protože ji budovali mí otcové a dědové. Nikdy ji neopustím, ani teď, když už jsem v důchodu," dodává s tím, že
penzionován byl nedávno a nyní se snaží předávat své zkušenosti mladé generaci.
V několika posledních letech byl cítit zájem na obnovení dávné slávy hidžázské železnice zejména ze strany přednostů stanic na obou stranách hranic. Nyní se opravuje stále více vlakových souprav, opaluje se stará barva na vozech a shánějí se náhradní díly do parních lokomotiv. Devět lokomotiv již jezdí po syrské části trati, sedm v Jordánsku.
Přednosta ammánské stanice Abdar Razzák abú Fajlát říká, že ve spolupráci s Damaškem jde vše líp. "Vzájemně si posíláme lidi na zaškolení," upřesňuje. S udržováním trati jsou ale i problémy, protože Saúdská Arábie nemá zájem na opravě svého úseku trati.
Ammán i Damašek se dohodly na vybudování nového železničního spojení, prozatím ale chybějí na to peníze. Politické vztahy se ještě nedostaly do takové polohy vzájemné spolupráce, jaká se ukazovala při loňském oteplení vztahů.
Jordánský analytik Labíb Kumháví říká, že je to především záležitost osobních vztahů dvou vůdců v čele obou států, které činí těžkým jakékoli dlouhodobější plánování. "Nemůžete reálně budovat vztahy mezi dvěma zeměmi se vzájemnými projekty v
ekonomické, vzdělávací či kulturní rovině, když víte, že vztahy se mohou rychle zhoršit kvůli hádce dvou vůdců ohledně hraničních sporů," vysvětluje.
Navzdory potížím ale duch slavného období hidžázské železnice žije, protože obě země si zachovávají v paměti slavné období historie této železnice na Blízkém východě.
 Pracovník provádí údržbu vagonu hidžázské dráhy |
 Nádraží hidžázské dráhy v Damašku. |
 Vlaková souprava s parní lokomotivou. |
