Nikdy se nepotápět sám. To základní pravidlo při ponorech v neznámých vodách porušil Henri Cosquer, profesionální potápěč z jihofrancouzského Cassis, bezpočtukrát. Patřilo to k jeho profesi. Na živobytí si vydělával tím, co jiní dělat nechtěli nebo si na to netroufali.

Autor: Profimedia.cz

Jeho specialitou byly revize a opravy kilometrů průmyslového podvodního potrubí v kalných vodách továren v kanálu Martigues. A přes zimu se pak své lásky, moře, přidržoval tím, že jako námezdný kapitán přepravoval zbohatlíkům plachetnice z Antil do pevninské Francie.

Autor: Rémih, Creative Commons

Ačkoliv platil a stále ještě platí za nejlepší absolventy plachetní školy v Glénans, potápěčem dál zůstával, srdcem i duší, i když se přidržoval kormidla. Během dlouhých plaveb si Cosquer přehrával v hlavě vzpomínky na místa pod mořskou hladinou, které ho tolik lákaly.

Autor: ČTK

V 80. letech často vzpomínal na jedno konkrétní místo. Podmořskou puklinu, kterou spíše mimoběžně zahlédl při ponoru pod zátokou Cap Morgiou, v místě zvaném Pointe de la Voile ne až tak daleko od Marseille.

Autor: Georges Seguin, Creative Commons

Absolutní prvenství objevu? S tím je to trochu složitější. Podmořských puklin je v bělostných útesech v Calanques spousta. A o té, nad kterou tolik přemýšlel, měli jistě tušení i jiní potápěči z regionu. Dosud ji ale nikdo z místních potápěčských klubů neprozkoumal.

Autor: Profimedia.cz

Henri Cosquer se do toho pustil sám. Jak jinak. V roce 1985 se mu podařilo najít a zaměřit vstup do té pukliny v Cap Morgiou v hloubce 36 metrů pod hladinou. A pokračoval na vlastní pěst v jejím průzkumu.

Autor: Henri Cosquer, Creative Commons

Puklina navazovala na dlouhou zaplavenou chodbu, která se zužovala a prudce stáčela. Vedla kamsi vzhůru k pevnině. Na délku měla ta chodba 175 metrů a otevírala se do jakéhosi jezera uvnitř temné jeskyně. Henri Cosquer v ní naslepo pořídil několik fotek s bleskem.

Autor: Profimedia.cz

Vyvolané snímky poodhalily existenci čehosi, co připomínalo otisky lidských rukou a dost možná jeskynních maleb. Snad pravěkých? Z nahodilého potápěčského dobrodružství se stala pro Cosquera adrenalinová záležitost. Jako kdyby našel poklad.

Autor: Profimedia.cz

Poklad, o který se ovšem ještě se světem dělit nechtěl. Teprve až když mu při jednom z ponorů v té předlouhé podmořské chodbě selhalo světlo a málem se ven nedostal živý, začal na průzkumu spolupracovat s lidmi, kterým věřil. Se svou neteří a několika kolegy.

Autor: Profimedia.cz

Fotili a odebírali vzorky, které pak na vlastní náklady nechávali analyzovat. Chtěli se ujistit o autenticitě díla.

Autor: Profimedia.cz

Trasu podmořskou chodbou vyznačovali vodicím lanem. Jednak proto, aby nebloudili. A též, aby při proplouvání nevířili usazeniny při dně. V jeskyni nad jezerem a její suché části rovněž pořídili řadu dalších snímků.

Autor: Profimedia.cz

Fantastickou zprávu o jeskyni s prehistorickou výmalbou chtěli světu odhalit jako „hotovou“ věc. Se všemi podklady a materiály, fotkami i natočeným filmovým záznamem. To štěstí jim ale úplně dopřáno nebylo.

Autor: Henri Cosquer, Creative Commons

Dne 1. září 1991 totiž změnila jejich plány tragédie. Vchod do podmořské pukliny u Cap Morgiou objevila další trojice potápěčů, nadšenců z Grenoble, kteří se uvnitř ztratili a utopili se. O den později už Henri Cosquer a jeho kolegové asistovali u vyzvednutí jejich těl.

Autor: Profimedia.cz

Pod tlakem okolností se tedy Henri Cosquer odhodlal vyrukovat se svým objevem. Dne 3. září 1991 Cosquer nahlásil jeskyni Ministerstvu námořních záležitostí v Marseille. Ta záhadná jeskyně přestala být, alespoň pro znalce a odborníky z oboru archeologie, tajemstvím.

Autor: Profimedia.cz

Francouzští archeologové a znalci z ministerstva kultury byli k objevu zprvu skeptičtí, nicméně materiály dodané Cosquerem je přiměly k vypravení vlastní expedice. Ta potvrdila pravost maleb. Byla to naprostá senzace.

Autor: Profimedia.cz

V krátkosti, ta jeskynní prostora byla v několika etapách osídlena v době, kdy hladina Středozemního moře stála o 110 až 120 metrů níže než v současnosti a kdy ta nynější podvodní cesta byla suchá. Pralidé se tu zabydleli poprvé přibližně před 27 000 lety v tzv. gravettské éře.

Autor: Profimedia.cz

Jak se také ukázalo o rok později, do jeskynního systému vedla ještě jedna „suchá“ přístupová cesta. Její existenci si archeologové z bezpečnostních důvodů nechali pro sebe, byla jejich tajemstvím dalších třicet let. Tu využívali obyvatelé jeskyně v druhé etapě zasídlení, před 19 000 lety.

Autor: Peter Potrowl, Creative Commons

A ta výzdoba? Čtyři pětiny z rozlohy jeskyně jsou dnes trvale nebo periodicky zaplavovány mořskou vodou, která tak zničila většinu z toho nástěnného umění. Ovšem i to, co přečkalo v suchých částech, budí údiv a úžas.

Autor: Profimedia.cz

Dochovalo se tu téměř pět stovek maleb. Celkem se v jeskyni nachází 177 kreseb zvířat; mezi ně patří 63 koní, 28 kozorožců, 17 jelenů, 10 bizonů a 7 zubrů. Z lidských postav se tu vyskytuje řada sexuálních symbolů a též jeden motiv „zabitého muže“. Ten lze vidět v jiných jeskyních, například v Lascaux.

Autor: Profimedia.cz

Malby zachycují druhy, které jsou dnes už vyhynulé. Svět opustily někdy ke konci paleolitu, stejně jako ti prapůvodní obyvatelé jeskyně. Henri Cosquer byl prvním, kdo sem (podle radiokarbonové datace) po 8 450 letech vstoupil.

Autor: Profimedia.cz

Za unikátní se dají považovat neobvyklá vyobrazení mořských živočichů, tuleňů, medúz a různých figurálních maleb, jež by mohly být rybami či dokonce kytovci. Pralidé malující mořský život, to je z hlediska archeologie skutečně jedinečný formát.

Autor: Profimedia.cz

Výzkumy naznačují, že většinu těchto maleb v podzemí vytvořily ženské ruce. Proč a za jaký účelem? To už je předmětem debat odborníků. Památka tak ale výrazně přispívá k bližšímu poznání prehistorie.

Autor: Profimedia.cz

Ta podmořská galerie prehistorického umění, děl, která už nikdo nikdy neměl spatřit, pochopitelně nebyla a není přístupná návštěvníkům. Vstup pod hladinou je dávno zavařený mříží a sledovaný fotopastmi. Průzkum lokality ale dál probíhá.

Autor: Profimedia.cz

Neznamená to ale, že veřejnost ta díla nikdy neuvidí. Fascinovaně můžete hledět alespoň na jejich věrné repliky. Ty vznikly v muzeu Cosquer Méditerranée v Marseille, které bylo otevřeno v červnu 2022.

Autor: Holger Uwe Schmitt, Creative Commons

Celá ta impozantní kopie je umístěna v moderní budově Villa Méditerranée na nábřeží poblíž muzea Mucem a umožňuje návštěvníkům prohlédnout si unikátní podmořskou jeskyni s pravěkými malbami, která je jinak pro veřejnost nepřístupná.

Autor: Profimedia.cz

Návštěvníci tu mohou vidět dokonalou repliku jeskyně a z paluby automatických vozítek projíždět simulovaným podmořským prostředím s reprodukcemi maleb. Muzeum se rozkládá na třech podlažích a kromě samotné repliky nabízí i informace o historii objevení jeskyně a pravěkých civilizacích.

Autor: Profimedia.cz

A Henri Cosquer, dnes sedmdesátiletý? Ten se otevřením muzea konečně dočkal řádné satisfakce. Po dlouhou dobu totiž jeho podmořský objev podléhal utajení a jeho snímky zdobily „pouze“ odborné archeologické publikace, aniž by z toho měl víc než jen uznání odborníků.

Autor: Profimedia.cz

Jak sám říká, objev století mu zatím dohromady nepřinesl jediný halíř, jen moře potíží. Přitom ale nechtěl nic jiného než dychtivě světu na stříbrném podnose naservírovat jeskyni s galerií, kterou už nikdo nikdy neměl vidět.

Autor: Profimedia.cz

Podmořská galerie prehistorického umění, kterou už nikdo neměl spatřit