Většina lidí si na let rezervuje konkrétní sedadlo kvůli osobnímu pohodlí. Chtějí mít klid, sedět u okénka a nemít z něj výhled na křídlo, být blízko anebo naopak daleko od toalet. Poměrně často si lidé rezervují sedadlo poblíž přední části, aby po přistání mohli vystoupit mezi prvními.
Jen málokdo si k sezení dobrovolně vybere místa na samém chvostu letadla. Přitom právě ta patří – statisticky – k nejbezpečnějším v celém letadle.
Jak ovšem vysvětluje Doug Doury, vedoucí katedry letectví z univerzity v Queenslandu, je to celé složitější. Havárie letadel, když už se přihodí, jsou ze své povahy silně nestandardní situace, a mají zhusta dost nestandardní průběh.
„Fyzika letu je však u všech letadel víceméně stejná,“ říká Doury. Stejně jako jejich „pádu“.
Větší jsou bezpečnější
V rovnicích odhadujících bezpečnost konkrétních sedadel má rychlost letu nebo typ letadla roli proměnných. Například platí, že větší letadla v sobě nesou více konstrukčního materiálu, a mají tedy i větší pevnost, aby odolala tlaku ve výšce. A to znamená, že mohou poskytnout určitou dodatečnou ochranu v případě nějaké nepředpokládané mimořádné události.
Na hlavním mezinárodním letišti v Bombaji v červenci 2019 letadlo společnosti SpiceJet sjelo z ranveje. Příčinou byla snížená viditelnost – hustý déšť. Nehoda se obešla bez zranění.
Nákladní letadlo společnosti DHL po nouzovém přistání na mezinárodním letišti Juan Santa Maria v Kostarice
Zásadní je ovšem povaha oné „mimořádné události“. „Šance na smrt či přežití při letecké nehodě však nesouvisí ani tak s místem, kde sedíte, jako spíše s okolnostmi, které nehodu provázejí,“ říká Doury.
Čelní náraz letadla do horského masivu snižuje šance na přežití pasažérů exponenciálně, bez ohledu na sedadlo. Velmi riskantní je také přistání přídí letounu na hladinu oceánu.
Bezpečná sedadla je třeba hledat dál od pilotní kabiny a křídel, a spíše uprostřed nebo blíže uličky.
„Piloti jsou školeni tak, aby co nejlépe minimalizovali potenciální riziko v případě nouzové situace,“ dodává Doury. „Snaží se vyhnout čelnímu nárazu a hledají rovné místo, například otevřené pole, kde by mohli co nejnormálněji přistát. Technika přistání na vodě vyžaduje vyhodnocení podmínek na hladině a pokus o přistání mezi vlnami pod normálním úhlem přistání.“
Letadla jsou konstruována tak, aby byla v nouzových situacích velmi odolná, a obvykle se dá hovořit alespoň o minimálních pokusech o nouzové přistání. Za takových situací se dá odtušit, že pasažéři v přední části letadla budou zasažení dříve a větší silou, než ti sedící vzadu. Což potvrzuje i Doury.
29. července 2020 |
Blízko únikového východu
O přežití pak bude rozhodovat dostupnost únikových východů, umožňujících bleskové opuštění havarovaného stroje. A ty situované do přední části trupu už nejspíš budou zdemolované nárazem.
Doury upozorňuje na studii časopisu Time, která vyhodnocovala průběh leteckých nehod, jež se udály za posledních pětatřicet let. Jejím hojně citovaným závěrem bylo, že na prostředních zadních sedadlech je úmrtnost nižší. Jen okolo 28 procent, ve srovnání se 44 procenty na sedadlech ve středu stroje.
Studii analyzující letecké nehody realizoval i žurnál Popular Mechanics, s velmi podobnými výsledky. I tady zadní část letadla patřila k nejbezpečnějším, a vykazovala nejvyšší průměrnou míru přežití. Až 69 procent. Nad křídly to bylo 56 procent, zatímco v první třídě méně než 50 procent.
„Logicky to dává naprosto smysl,“ komentuje to Doury. „Být dál od pilotní kabiny znamená být blízko nouzového výstupu, a to je pochopitelně garancí nejrychlejšího úniku.“
Dostupnost nouzového východu se může ukázat jako rozhodující v momentě, kdy například v letadle vypukne požár.
Ovšem jen za předpokladu, že přímo u nouzového výstupu nehoří. Oheň je další proměnnou, kterou je třeba vzít při odhadování bezpečnosti sedadel v potaz. V křídlech letadla se totiž ukládá palivo. Což sedadla ve středu letadla a ke křídlům situované únikové východy diskvalifikuje jako ty nejvíce bezpečné. Vzadu – dále od místa nárazu i paliva – je tedy opravdu bezpečněji.
Během požáru se statistika pravděpodobnosti přežití dynamicky mění. Sedadla vzdálená do pěti řad od únikového východu nabízí poměrně vyrovnanou šanci na záchranu. „Pokud však sedíte dále než šest řad od východu, vaše šance na smrt výrazně převažují nad šancemi na přežití,“ říká Doury.
Ukázkové nouzové přistání. Boeing 737, startující z Floridy, se 136 pasažéry a sedmi členy posádky na palubě, dosedl krátce po startu mimo ranvej na hladinu řeky.
Večer 8. srpna 2020 startovalo letadlo společnosti Air India Express z letiště v Kalikútu. Na palubě se nacházelo 190 lidí. Nejméně 18 jich zahynulo a desítky byly zraněny poté, co se stroj během nouzového přistání rozpadl na dvě části.
Sedět u okénka je možná pohodlnější v tom, že se k letu počítá i komfort výhledu ven. Ale sedadla u oken bezpečnější nejsou. Nachází se totiž v možné deformační zóně, místech, která by při nehodě nejspíš byla poškozeny.
„Sedadla uprostřed, směrem do uličky, jsou tedy bezpečnější, protože kolem sebe mají „nárazníky“ trupu a dalších sedadel,“ uzavírá Doury, s pozitivním dovětkem, že: „Létání je tím nejbezpečnějším způsobem přepravy osob vůbec.“
Dokládá to například tím, že na necelých 70 milionu realizovaných letů v roce 2019 připadlo v leteckém provozu jen 287 obětí na životech. Což je bilance, která se silničními vozy stěží snese srovnání.
