Uklízeč zametá prázdnou odletovou halu. Bezpečnostními rámy nikdo neprochází. Na ranveji se prohání maximálně vítr. Vítejte na zbrusu novém letišti v pákistánském Gwádaru. Od ledna je nejmodernější v zemi, avšak týdně odbaví pouhých pět letů – tři do Karáčí a dva do ománského Maskatu. Nad investicí v přepočtu za víc než šest miliard korun kroutí kdekdo hlavou. Slibovaná kapacita letiště 400 tisíc pasažérů ročně je minimálně úsměvná.
Největší pákistánské letiště postavili a zaplatili Číňané. „Letiště není pro Pákistán nebo Gwádar,“ uvedl pro agenturu AP expert na čínsko-pákistánské vztahy Azeem Khalid. „Vzniklo pro Čínu a její obyvatele, aby se dostali do Gwádaru.“
Z města na jihozápadě země u břehu Arabského moře plánují Číňané vybudovat svou mezistanici na cestě do Evropy a Afriky. Už tu přebudovali přístav pro nákladní lodě, zahájili stavbu šestiproudé dálnice a naposledy otevřeli právě letiště s dlouhou ranvejí i pro největší osobní letadla.
Za vším hledej Čínu
Proč všechen ten povyk v devadesátitisícovém přístavu? Gwádar má strategickou polohu. V patnáctém století se ho snažili získat Portugalci, marně ho dobýval věhlasný Vasco da Gama. Pod nadvládou Ománu byl po další staletí vítanou zastávkou obchodníků mířících z Perského zálivu do indické Bombaje. Od poloviny dvacátého století náleží Pákistánu a ruch se zastavil. Donedávna platil Gwádar za velmi nebezpečné město i pro zkušené cestovatele.
Teď se snaží obnovit zašlou slávu města Číňané. Gwádar je pro ně stěžejní při budování čínsko-pákistánského ekonomického koridoru neboli pozemní dopravy ze západní Číny k Arabskému moři. Cesta čínského zboží tam a důležitých surovin zpátky se má díky němu zkrátit z 12 000 kilometrů po moři a souši na 3 000 kilometrů po silnicích. Projekt za desítky miliard dolarů zahrnuje nejen přístav a letiště, ale i třeba rozšíření známé a dobrodružné silnice Karakoram Highway na severu země, která je však většinu roku pod sněhem.
Město ostnatých drátů a barikád
Avšak zpátky na jih k moři. Pro obyvatele Gwádaru by nové stavby mohly vypadat jako dobrá zpráva a příležitost k výdělku. Jenže… Pákistán se snaží chránit čínské investice a novou práci tu našli z místních leda vojáci.
Podle reportérů je město změtí kontrolních stanovišť, ostnatých drátů, barikád a strážních věží. Silnice bývají pravidelně uzavřené, aby konvoje čínských pracovníků mohly rychle projet. Na moderním letišti prý nikdo z místních nedostal práci ani jako hlídač nebo uklízeč.
Separatisté v Pákistánu útočí na čínské civilisty, považují je za okupanty |
Nové letiště v Gwádaru má zřejmě sloužit jen k přílivu čínských zaměstnanců. Jenže provoz zatím chybí, a to včetně přímého spojení s Čínou. Pět letů za týden? Vždyť i pražské letiště odbaví stovky letů denně.
Samozřejmě se to může změnit. Koneckonců leden byl pro pákistánské letectví důležitým měsícem. Nejenže otevřeli letiště v Gwádaru, Evropská unie po čtyřech letech dovolila pákistánským aerolinkám (PIA) létat zase do Evropy. Zákaz platil od června 2020, kdy v Karáčí tragicky havarovalo letadlo PIA se 100 lidmi na palubě. Na vině byla chyba pilota a při vyšetřování vyšlo najevo, že každý třetí pilot státních aerolinek má falešný pilotní průkaz.
Teď je situace snad už lepší. Otevře se někdy i přímá linka z Evropy do Gwádaru? A letěli byste tam?
