Není to ani Atlantida, ani základna UFO. Oko Sahary se dívá do minulosti

  • 13
Je to útvar, který si nezadá s domnělou pyramidou na planetě Mars, anebo rudou skvrnou na Jupiteru. Navíc je, stejně jako ony dvě nepozemské kuriozity, viditelný pouze z vesmíru. Proto také od svého objevení Oko Sahary probouzí fantazii snílků. Nic jiného, než lekci z geologie, ale ve skutečnosti nenabízí.

Cestovat za ním musíte do Mauretánie, ale pokud si jej chcete prohlédnout v celé jeho omračující kráse, je praktičtější se povznést vysoko nad něj. Ideálně až do vesmíru, jinak totiž tento útvar neuvidíte.

Guelb er Richât, jež je poeticky nazýván Okem Sahary, měří v průměru k pětačtyřiceti kilometrům. A tak je tato ohromná struktura z povrchu zemského nerozpoznatelná. Když budete přímo na místě, uvidíte jen písek, zvětralé skaliska… a další písek.

Pohled z vesmíru

Vůbec poprvé do tajemného Oka pohlédli kosmonauti z mise Gemini IV v červnu 1965. A společně s experty z NASA usuzovali, že v pustinách Sahary – nedaleko mauritánského Ouadane – vidí až neobvykle dobře zachovaný kráter po dopadu meteoritu.

Oko Sahary nevzniklo v průběhu náhlé extrémní události, soustředné kruhy po jeho obvodu nejsou dokladem rázové vlny.

Háček byl v tom, že v geologické historii Země neexistoval žádný doklad o jeho dopadu. A těleso, které by po svém dopadu tak obrovský kráter zanechalo, by se jistě do geologického záznamu propsalo velmi výrazně.

Badatelsky svůdná a přitažlivá hypotéza s nově objeveným kráterem nakonec potvrzena nebyla. Expedice přímo v Guelb er Richât, a to se jich tam od 60. let vystřídala řádka, nenalezly typické dopadové stopy, natavené metamorfované horniny a úlomky. Jen „fádní“ vyvřelé kimberlity, ryolit a čedič.

Oko Sahary totiž nevzniklo v průběhu náhlé extrémní události, soustředné kruhy po jeho obvodu nejsou dokladem rázové vlny. Naopak vznikalo velmi pozvolna zhruba před 100 miliony lety – a teď opatrně – jako tzv. diferenciální erozí tvrdých a měkkých hornin, vyzdvižených vzhůru coby vrstvený dóm, podkladovým alkalickým vyvřelinovým komplexem křídového stáří.

Pokud si budeme chtít tento nestravitelně odborný výklad trochu zjednodušit a polidštit, bude asi nejsnazší představit si obří kopec lávy vytlačený na povrch, a myslet si, že je to podélně rozkrojená cibule v kuchyni na prkénku. I ta má jádro, na nějž jsou navrstvené obaly a slupky, které lze docela snadno odloupnout.

Struktura z Richatu je právě takovou pomyslnou půlkou cibule, sopečným dómem, jehož jednotlivé vrstvy – některé odolnější a jiné měkčí – se za miliony let odloučily od jádra, a postupným zvětráváním a erozí došlo k jejich obroušení. Úplnou jistotu samozřejmě zatím nemáme, ale tato teorie geologů se zdá být nejpravděpodobnější.

A máme tu další Atlantidu!

Ovšem střízlivé vysvětlení vzniku Oka Sahary se nelíbí úplně každému. Fanouškům alternativní historie a konspirací totiž nápadně připomíná hlavní město bájné Atlantidy – kvůli oněm pravidelným kruhům pohoří Guelb er Richât, které korespondují s trojicí soustředných kruhových vodních kanálů, prstenců, jež měly atlantskou metropoli chránit. Dlužno dodat, že to je také jediná a dost vratká indicie, díky které lze antická mravoučná vyprávění o Atlantidě s Okem Sahary propojit. Ale selektivní práce s fakty a domněnkami milovníkům záhad nikdy moc nevadila.

Ale určitě to neznamená, že by geologický útvar z Richatu nebyl pro archeology zajímavý. Právě naopak. V okolí se nachází poměrně bohatá naleziště artefaktů – drásadel, sekáčů, zoubkovaných nástrojů, pěstních klínů a hrotů oštěpů – datovaných mezi starší a střední paleolit.

Pochází z časů, kdy zdejší klima nebylo zdaleka ještě tak nehostinné. Artefakty dokládají postupný technologický vývoj civilizace a lidského druhu, jejich hodnota je ale čistě racionální, nikoliv mytologická.

Jednou Oko oslepne

Oko Sahary je i tak fantastické. Byť jej v celistvosti můžeme obdivovat z výšky nejméně 410 kilometrů, na kráse to celé struktuře z Richatu neubírá.

Mezinárodní unie geologických věd ji loni zařadila mezi stovku nejvýznamnějších geologických památek celého světa. Nemá žádný zvláštní ochranný statut, není ohrožena nadměrným cestovním ruchem ani těžbou.

Slouží jako volně přístupná přírodní laboratoř geologických procesů, kde můžete dobře vidět, co všechno dokáže eroze. Ovšem postupně ji zanáší větrem hnaný pouštní písek, takže se může stát, že za tisíce let fenomenální Oko „oslepne“ a zmizí pod dunami.

Mohlo by se hodit

  • Návštěva Oka Sahary není snadná. Do Mauritánie je třeba žádat o vízum, Česku nejbližší velvyslanectví je v Berlíně.
  • Alternativou je vybavení víz na hraničních přechodech v Maroku anebo Senegalu. Cesta „územím nikoho“ mezi Západní Saharou a Mauritánií rozhodně není bez rizik.
  • Oko Sahary leží v poměrně odlehlé pouštní oblasti, výprava sem je skutečně náročnou expedicí.
  • Adrenalinem a zážitky nabitou cestu k Oku nabízí výlet balónem z Ouadane.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz