Necelé čtyři hodiny v letadle vás dělí od subtropických pralesů, majestátních hor Kavkazu a národních parků, malebných vesniček, moderních měst, stovek kilometrů mořského pobřeží a krásných pláží, leckde zatím nepříliš turisticky vytížených. Od vynikajícího jídla i poněkud svérázných, ale přátelských lidí s jejich bohatou historií. Prostě v Gruzii každému podle jeho gusta.
Krávy. Jsou všude a jsou jedním z prvních výrazných dojmů po příletu do Gruzie. Pasou se kolem dálnic, pobíhají po silnicích, nerušeně se potulují uprostřed vesnic, brzdí provoz. Nikoho to ale z míry nevyvádí. Přes den jsou v lesích, a na horských turistických stezkách na ně stoprocentně narazíte. Večer se vracejí domů. Polehávají v zarostlých zahradách, skoro tam nejsou vidět.
„Uvidíte jich hodně, ale jsou přátelské. Je tady i hodně toulavých psů, ale ani těch není třeba se bát,“ říká prodavač ovoce na trhu u silnice z letiště v Kutaisi do přímořského Kobuleti. „Tady na vesnici jsou všichni v pohodě. Krávy, pejsci i lidi,“ směje se.
Gruzie je zemí, kde příroda předvádí neuvěřitelnou rozmanitost. Od majestátních hor Kavkazu, které nabízejí nezapomenutelné výhledy a možnosti pro turistiku a horolezectví, až po subtropické pláže Černého moře s jemným pískem a teplou vodou.
Mimochodem, o prostory ve vesnických domech se už v minulosti dělili rovným dílem lidé a domácí zvířata. Dosud je zjevné, jak to fungovalo – zvířata přebývala v přízemí, lidé v patře. Do bytu se obyvatelé dosud dostávají po široké přístupové rampě začínající někde uprostřed zahrady. Je dominantním architektonickým prvkem téměř každého domku. Dodnes Gruzínci žijící na vesnici běžně chovají nejen krávy, ale i koně, prasata, kozy nebo slepice. Vlastně život na vsi jakoby se v této zemi zastavil už před několika desetiletími.
Bohaté a pulsující Batumi
Zato v městech je to pravý opak, ta se snaží držet puls s dobou i Západem. V posledních letech Gruzínci hodně staví a investují do rozvoje cestovního ruchu. Budují infrastrukturu, přibývá kvalitních silnic a dálnic. A také hotelů, kasin nebo zábavních parků.
Velký a rychlý stavební a turistický rozvoj zažívá například přístav Batumi na východním pobřeží Černého moře, největší město na pobřeží autonomní republiky Adžárie a možná nejbohatší město Gruzie.
Nad původní nízkou zástavbou se tyčí batumské mrakodrapy, kterých rok od roku přibývá.
Kdo zde byl před pár lety, už by ho nejspíš nepoznal. A kdo přijede za rok za dva, bude na tom nejspíš stejně. Tak třeba když do města přijíždíte ze směru od Kobuleti, na obrovské ploše předměstí je vidět rozsáhlý stavební ruch - po vzoru Dubaje se naváží písek do moře, vysazují palmy a staví nové mrakodrapy, které zanedlouho poslouží jako další turistické zázemí.
Batumi má přezdívku gruzínské Las Vegas, což má tak nějak „na svědomí“ turecký soused Gruzie. Hranice Turecka jsou dvacet kilometrů od Batumi. Turci tu mají značný vliv a právě oni zde investují a staví například jedno kasino za druhým v podobě mrakodrapů. Jsou také jejich hlavní klientelou. Batumi prostě žije nočním životem v kasinech, klubech i na diskotékách, jeho barevná světla jsou do brzkých ranních hodin vidět přes vodu z desítky kilometrů vzdálených destinací na pobřeží Černého moře.
Nenechte se však mýlit, město nenabízí jen divokou zábavu, ale i spoustu poznávání. Stejně jako celá Gruzie má Batumi pestrou historii. Je to vidět na první pohled — zdejší architektura se zdá být poněkud nesourodá, a je to pravda. Město s tisíciletou historií bývalo řeckou kolonií, takže není divu, že v centru je inspirace řeckou mytologií nepřehlédnutelná. V ulicích tu nacházíme řecké sloupy, sochy a podobně. V 17. století město připadlo Osmanské říši, a když se do této oblasti v 19. století začala posouvat Evropa, přidaly se do architektury další evropské prvky a styly, které se se vším předchozím promíchaly natolik, že tu lze vidět opravdu pestrou směs všeho možného.
Jedním z nejvýznamnějších symbolů Batumi, za kterým je potřeba se vypravit na náměstí Evropy v centru města, je socha princezny Médey, dcery krále Aiéta z Kolchidy v dnešní západní Gruzii. Médea drží v pravé ruce zlaté rouno, symbol bohatství a prosperity. Sedmimetrová socha stojící na mramorovém podstavci je dominantou náměstí. Byla odhalena v červenci 2007 a je připomínkou historických a kulturních vazeb Gruzie na antickou Evropu.
Náměstí Evropy je obecně úžasným kulturním místem s příjemnou atmosférou lákající k setkávání lidí. Uprostřed náměstí stojí podium, kde se často koncertuje, a to právě před zraky Médey. Jako by vše důležité a zajímavé v této části města bylo soustředěno kolem této mýtické princezny. Například astronomický orloj na fasádě bývalé budovy Národní banky Gruzie, který je jedním z nejzajímavějších architektonických prvků města, se nachází přímo naproti soše Médey. Orloj vyrobený v roce 2010 v Německu zobrazuje přesný čas i řadu astronomických informací a je opět dokladem propojení Gruzie s evropskou kulturou a vědou.
Poklidnější Kobuleti
Pětadvacet kilometrů od Batumi leží mnohem klidnější přímořské městečko Kobuleti. Má jen jednu hlavní a jednu vedlejší ulicí, pak ale mnoho kilometrů přímořských pláží kolem, kde ani v plné sezoně není hlava na hlavě. A nejsou to obyčejné pláže. Je to pás černého magnetického písku, takže když si na sluncem vyhřátý písek člověk lehne, působí to na tělo jako lehká magnetoterapie.
Stojí tady i pětihvězdičkový Miramare Magnetic Beach Hotel, nový český hotel s privátní pláží, který od loňska provozuje společnost Czech Inn Hotels.
Výhled na bazén a hned za ním na vody teplého Černého moře z restaurace českého hotelu Miramare Magnetic Beach Hotel v Kobuleti.
„Češi Gruzii teprve objevují. Je to krásná země a kvalitní český hotel leží jen 17 metrů od pobřeží Černého moře,“ říká David Svoboda, manažer zahraniční divize Czech Inn Hotels. „Náš tradiční vysoký standard zde působí jako zjevení. Horní bar na střeše hotelu je asi nejkrásnější místo pro sledování západu slunce u tohoto moře. V okolí nabízíme širokou škálu výletů, nedaleko jsou nedotčené gruzínské hory,“ dodává.
V několikakilometrových vzdálenostech od hotelu, dosažitelných taxíkem, se nachází například amfiteátr pro zhruba deset tisíc lidí, kde se pořádají koncerty. Blízko něj je dendrologický park, který kdysi vybudoval jeden z nejbohatších Gruzínců - nechal sem přivézt a zasadit obrovské stromy z celého světa. A pak tu najdete turistickou atrakci v podobě jakési hudební arény - jsou zde sochy hudebníků z celého světa, a když k nim přijdete, začnou hrát své písně.
Co si nelze nechat ujít, je pravý gruzínský trh s kořením a místními specialitami od sýrů po sladkosti, ovoce a zeleninu. Všechno je čerstvé a fantastických chutí. O cenách můžete smlouvat, i když ne tak divoce, jako třeba v Egyptě. Ovšem jsou tak nízké, že se do toho člověku vlastně ani nechce. Zvlášť když ví, že místní trhovci žádní boháči nejsou.
Gruzínská gastronomie je směsicí chutí a vůní, které odrážejí geografickou i kulturní rozmanitost země. Od bohatých a pikantních pokrmů, jako je chachochbili nebo chinkali, až po delikátní chleby, jako je shotis puri.
Největší turistickou atrakcí zdejší oblasti jsou však hory a příroda. Ta se zde prostě předvedla. Hory majestátního Kavkazu lákají k turistice i horolezectví, k jednodenním i vícedenním výletům do asijské džungle. Po úzkých horských silničkách se kolem vesniček a malých sídel, kde se ještě dodržují nejstarší gruzínské tradice, můžete nechat kousek vyvézt, k originálním zážitkům ale musíte po svých. K horským vodopádům, říčkám a jezírkům i na vrcholky hor k fantastickým výhledům vás zavede místy příjemná pralesní pěšina, nezřídka ale šplháte krkolomným terénem. Odměna na konci stojí za to. Shlížíte do hlubokého zeleného údolí plného vinic, s termálními prameny, na přímořskou lázeňskou oblast s nádhernými plážemi.
Národní park Mtirala
Z Batumi i Kobuleti je v dostupné vzdálenosti dosažitelný Národní park Mtirala. Ocitáte se tu v pravé asijské džungli, na jednom z nejvlhčích míst v Gruzii. Pohoří se subtropickými pralesy je součástí Malého Kavkazu.
Z největšího parkoviště už vysoko v horách dojdete k první atrakci. Ke vstupu do džungle totiž potřebujete použít na první pohled zcela nestabilní kabinku, která vás ve výšce několika metrů převeze přes řeku. Je zavěšená na lanech a pohání ji sami cestující velkým kolem uvnitř kabiny. Ale žádný strach, převeze vás bezpečně.
Po cestě lemované starými buky s těmi neroztodivněji narostlými kmeny a rododendrony v hojném podrostu pak za čas dojdete k patnáct metrů vysokému vodopádu Tsablnari. Je to nejčastější cíl jednodenního výletu, který zvládnou i netrénovaní jedinci. Na zpáteční cestě můžete odbočit k horskému jezírku a vykoupat se v něm.
Vysoko v horách národního parku Mtirala se lze osvěžit v chladivém jezírku.
K nejhezčím výhledům z hor národního parku Mtirala vás dovedou více či méně schůdné cesty a lesní pěšiny. Ale i ty náročnější se dají zvládnout bez větších potíží.
Turistické cesty jsou dobře značené, ztratit se je umění. Krávy jsou i tady, ale jen v údolích, kde spásají bohatý porost. Bát se jich prý nemusíte. Jenomže chce se vám tomu věřit, když vám statný jedinec zkříží jedinou úzkou pěšinou, po které potřebujete jít, bučí a bučí a nemíní se hnout?
Kultura a tradice
Gruzínci si umějí užívat tradičních oslav. Vždyť také jejich historie sahá až do starověku. Vlastně se asi málokterému turistovi může stát, že někdy během svého pobytu někde nenarazí na nějakou slavnost, festival, náboženský rituál nebo třeba jen na koncert na náměstí. Trochu se tak přiblíží duši této staré země, která je i kolébkou vinařství a nabízí vynikající gastronomické dobrodružství. Místní kuchyně však není jen o nich, je to i společenský rituál. Když se vám povede dostat se na supru, tedy tradiční gruzínskou hostinu, při níž se podává nepřeberné množství pokrmů a přípitků, je to nezapomenutelný zážitek.
„Kdo rád cestuje, má rád moře, hory, trochu dobrodružství - ale bezpečného, a sleduje poměr cena a výkon, nemá důvod váhat,“ odpovídá David Svoboda na otázku, proč stojí za to navštívit Gruzii.
