Tady kdysi stálo v New Yorku Světové obchodní centrum, dnes je z Ground Zero turistická atrakce, která se dostala na přední stránky průvodců.
Je to vlastně obří díra, staveniště. Kolem dokola ho obepíná plot s plátnem, aby se z něj neprášilo do ulic. Newyorčané si do plátna vytrhali tu a tam malé díry, aby viděli dovnitř. A co vidí šest let po pádu "dvojčat“?´Jámu sahající do hloubky nejméně čtyř suterénních podlaží, beton a železné traverzy. Mezi nimi popojíždějí nákladní auta a pobíhají dělníci.
Na plotě také občas vidíte fotografie některé z obětí - pozůstatek ceremoniálu, který se tam opakuje každý rok.
Autor: Marcel Trnka
Zanedlouho tu vyroste mrakodrap Věž svobody. Staveniště sice není krásné, ale asi právě tady se toho dozvíte o současnosti Ameriky nejvíc.
O strachu a o naději jejích obyvatel. I o patriotismu – na protějším mrakodrapu visí americká vlajka výšky šesti pater.
Autor: Marcel Trnka
Na stopy jedenáctého září ale v dnešním New Yorku narážíte prakticky neustále.
Kaple dobrovolníků
Pár metrů od Ground Zero stojí hřbitovní kaple svatého Pavla, nejstarší budova na Manhattanu. Kdysi se tam modlil první prezident USA George Washington v den své inaugurace.
V kapli měli hlavní stan dobrovolníci, kteří pomáhali po útocích 11. září 2001 a opět je tu připomíná výstava.
Tady taky stojí slavná tabule se jmény stovek obětí a jejich fotografií, kterou sem přenesli zvenčí. Po 11. září na ni lidé věšeli snímky lidí, které tehdy ještě považovali za pohřešované. Po čase se pohřešovaní "proměnili“ v mrtvé a zbyl i tento podivný "oltář" s fotkami.
Vedle si můžete prohlédnout výstavu domovenek policistů a hasičů zaslaných jako výraz solidarity do New Yorku.
Socha svobody aneb krása jen z jedné strany
Mířím trajektem k Soše svobody a na stěně uvnitř visí pamětní deska hrdě oznamující, že tato loď se podílela na evakuaci lidí z Manhattanu po výbuchu na druhý břeh do New Jersey.
Amerika po 11. září je ze všeho nejvíc Amerikou kontrol a prohlídek. Než vstoupíte na loď směřující k Soše svobody, musíte projít rentgenem.
Mimochodem, přestože mám jako redaktor na starosti policii, nikdy jsem neprošel tolika rentgeny za celý svůj život, než za dva týdny v USA.
Socha svobody je jedinou newyorskou památkou, která se dostala na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Stojí na ostrově asi čtvrt hodiny cesty lodí od Manhattanu. Odtud je i nejlepší výhled na místo naproti, kde stávalo Světové obchodní centrum. Můžete ho porovnat se staršími fotografiemi.
Vstup do útrob Sochy svobody si člověk musí objednat den nebo dva předem na internetu, protože se tam denně dostane jen velmi omezený počet návštěvníků. Ale i když na vás vstupenka do sochy nevyzbyde, můžete (podobně jako já) vzít za vděk alespoň naučnou stezkou s tabulemi, která vede kolem ostrova a obejdete ji za čtvrt hodiny.
Tabule informují o historii či technických parametrech sochy. Ta byla odhalena roku 1886 a jde vlastně o dar Francie Spojeným státům.
Od počátku mi na Soše svobody přišlo něco divného, koukala se pořád jinam a nepřišla mi tak majestátní, jak jsem ji znal z pohlednic... Až pak jsem to pochopil, když jsme kolem ní pluli z druhé strany. Socha svobody byla postavena tak, aby byla nejkrásnější od moře, aby ohromila ty, kdo se prvně blížili k newyorskému přístavu z Evropy.
Jako vznešená strážkyně ukazuje cestu k mrakodrapům.
Ostrov naděje a slz
Je skoro až paradoxní, že Američané, kteří dnes chrání zuby nehty hranice před přílivem uprchlíků, hrdě odvozují svůj původ právě od imigrantů, kteří pluli za štěstím. A o tom je celá expozice na Ellis Islandu.
Budova připomínající zámeček se čtyřmi věžičkami v rozích na Ellis Islandu byla třicet let hlavním "hraničním přechodem“ pro celé Spojené státy americké. Udává se, že touhle budovou prošli předkové 80 milionů dnešních Američanů. Místem, kam mířily lodě z Evropy, aby se tam přistěhovalci zaregistrovali. Právem se Ellis Islandu přezdívalo „ostrov nadějí a ostrov slz“.
Největší část budovy zabírá obrovská hala, kde imigranti stáli v dlouhém hadu a čekali na přijetí. Dnes je tam výstavka – jak jinak – o jedenáctém září. Právě z Ellis Islandu byl na Světové obchodní centrum krásný výhled a tamější rangeři, kteří muzeum udržují, viděli útok obou letadel.
"Lidé se nás pořád vyptávali, jak jsme prožili jedenácté září, až nás to inspirovalo k sepsání našich svědectví, shromáždění fotek a instalaci několika panelů,“ píše se v průvodním slově. Jeden z průvodců tam popisuje svůj dojem, jako by "to letadlo mělo druhým koncem vyletět zase ven z té budovy, tak lehce se do ní vnořilo“.
V promítaném filmu promlouvali natočení pamětníci pocházející z nejzazších koutů Evropy, jak se vydali na cestu do země, "kde policista člověka neperzekvuje, ale usmívá se na něj“.
Magnetem návštěvníků je elektronická tabule, na níž si můžete zadat kteroukoli zemi a na světelné mapě se ukáže, ve kterých amerických státech žije nejvíc lidí původem odtamtud a kolik jich je. Takže nejvíc Čechoameričanů najdete v Texasu a v Illinois.
Když jsem přišel na prohlídku, ve stejné skupině byli i příslušníci lidových gard ze Santa Fé – občané, kteří zcela dobrovolně chrání hranici před dnešními uprchlíky z Mexika. Docela by mě zajímalo, jak asi Ellis Island vnímají oni...
Může se hoditKAPLE SVATÉHO PAVLA Oteveno pondělí – sobota 10 – 18 hodin, neděle 9 – 18 hod, Ve všední den se koná v kapli ráno a večer modlitba, příležitostně koncerty, vstupné se neplatí. SOCHA SVOBODY& ELLIS ISLAND Za jednu základní vstupenku (11, 5 dolaru – v přepočtu 230 Kč) turista koupí cestu trajektem na ostrov se Sochou svobody, další trajekt na Ellis Island a cestu zpět, plus prohlídku muzea Ellis Island. Procházka kolem Sochy svobody není nijak zpoplatněná, vstup do monumentu se musí speciálně předem zarezervovat. Socha Svobody je otevřená denně od 9. 30 do 17.00 hodin (poslední trajekt ale odjíždí v půl čtvrté). Zavřeno je jen 25. prosince. Ellis Island má otevřeno o čtvrt hodiny déle. |
