zavřít
1 / 53
náhledy
Grónsko není jen mrazivá pustina, názorná ukázka přežití v nejextrémnějším podmínkách, bílý flek pod vrcholkem globusu a největší národní park světa. Podívejte se s námi na místo, odkud do severního Atlantiku vyplouvají ledové kry. A možná pochopíte, proč se o něj začaly tolik zajímat světové velmoci.
Autor: Kim Hansen, Creative Commons
Vezmeme to postupně, od hlavního města. Jmenuje se Nuuk, a je tím vůbec největším na celém ostrově. Žije v něm 17 tisíc lidí, což je přibližně třetina z celkového počtu všech obyvatel Grónska.
Autor: amanderson2, Creative Commons
Proti „metropoli“ stojí panorama Igaliku, malebného jihogrónského sídla s osmadvaceti stálými obyvateli, kontrastní. Usazené je v údolní nížině, z níž pramení i překlad jeho názvu. Znamená doslova „místo jako hrnec“.
Autor: Svickova, Creative Commons
Tak to je prosím Kangeq. Založen byl o pět století dříve, než Kryštof Kolumbus objevil Ameriku. A skoro o osm století dříve, než byly založeny Spojené státy americké.
Autor: Enno82, Creative Commons
Tím nejproslulejším exportním artiklem grónského Ilulissat jsou ledovce. Nezáměrně jimi zásobují celý sever Atlantiku. Ročně jich vyprodukují okolo 20 miliard tun. Anebo 40 kilometrů krychlových, bude-li se vám to lépe počítat v objemových mírách.
Autor: Buiobuione, Creative Commons
Žádné sušenky s čokoládovou náplní. A žádné stroboskopy, barevná světla. Přesto je zátoka Disko hodná návštěvy. Počítá se k nejmalebnějším oblastem Grónska. V jejím čele stojí ledovec Jakobshavn.
Autor: Giles Laurent, Creative Commons
S třemi tisícovkami obyvatel je na grónské poměry Qaqortoq učiněnou metropolí. Považte sami: má pět obchodů s potravinami, poštu, dvě restaurace, dva obchody s domácími potřebami, banku a fotbalové hřiště.
Autor: Alankomaat, Creative Commons
Ten skutečný důvod, proč se vůbec turisté vydávají do Qaqortoq, leží o hodinu cesty lodí jižněji. Jmenuje se Uunartoq. Značí to „teplé místo“. A skutečně, zdejší termální prameny pod širým nebem jsou vyhřáté na velmi příjemnou teplotu osmatřiceti stupňů.
Autor: Profimedia.cz
Do Sermiligaaq se jezdí dívat na odlamující se masy ledu, padající s temným hukotem do vody.
Autor: Profimedia.cz
I když překlad názvu sedmého největšího grónského města, Tasiilaq znamená „místo, kde žijí huňáčci“, neupozorňuje na zimní odění nebo ochlupení obyvatel. Řeč je o huňáčcích severních, mořských rybkách.
Autor: Filip Gielda, Creative Commons
Další ukázkou místní názvoslovné vytříbenosti je Kangertittivaq. Znamená to, volně přeloženo, „opravdu velký fjord“. A ač se to zdá neuvěřitelné, je opravdu velký.
Autor: Hannes Grobe , Creative Commons
Vypadá naprosto nečitelně, ale když si to rozložíte na I-to-kor-tor-mít, je možné přečíst název východogrónského Ittoqqortoormiit už na první pokus. Patří přesně k těm sídlům, která netřeba dobývat. Obyvatel tu totiž ubývá, a téměř polovina domů v tomto sídle je volně k pronájmu.
Autor: Hannes Grobe, Creative Commons
K návštěvě Ittoqqortoormiit už tradičně patří expedice k ledovcům v Ujuaakajiip Kangertiva, tedy ve Fohn Fjord, který leží v zemi krále Kristiána X. ve východním Grónsku.
Autor: Hannes Grobe, Creative Commons
Rozlohou dorovnává 38 tisíc kilometrů čtverečních, zasahuje 350 kilometrů do vnitrozemí a jeho ústí má na šířku devětadvacet kilometrů. Scoresbyho záliv je tím největším a nejširším fjordem na světě.
Autor: Hannes Grobe, Creative Commons
Oqaatsut v 18. století spoluzaložili nizozemští lovci velryb. Počet obyvatel tu v posledních letech poměrně kolísá, dnes jich tu žije kolem čtyřicítky.
Autor: Christoph Strässler, Creative Commons
Název osady Ilimanaq odráží nejistotu. Doslova by se dal přeložit jako „místo předpokladů“. Sídlo zkrátka mělo potenciál k dalšímu růstu, ale ten se nepodařilo naplnit. Nicméně hezky tu je a dvacítku místních obyvatel budete znát křestními jmény už po pár hodinách pobytu.
Autor: Buiobuione, Creative Commons
Uummannaq znamená „ve tvaru srdce“. Míněn tím byl nejspíš tvar mohutného skaliska, který dominuje výhledům. Podle pověstí je právě za tímto skaliskem dům, ve kterém žije Otec Vánoc, Svatý Mikuláš a Santa Claus. Jestli všichni tři, anebo jeden trojjediný, to už se musíte zeptat místních dětí.
Autor: NorthernLight , Creative Commons
Je to hora, která nedá adrenalinovým lezcům spát. Grónský Ulamertorsuaq, masiv se čtveřicí vrcholů totiž disponuje téměř kilometr vysokou západní stěnou. Srovnávat se dá snad jen s Cerro Torre v Argentině nebo kalifornským El Capitan. Zlézt ji z vás učiní legendu.
Autor: Svickova, Creative Commons
Ze čtrnácti osad jižního Grónska je Kujalleq ta nejmenší. Vydat se do ní se vyplatí tehdy, chcete-li poznat něco víc ze zdejší norské etapy historie. Ruiny staveb z 11. až 14. století, například Hvalsey, jsou rozesety v okolní krajině.
Autor: Profimedia.cz
Krajina v okolí fjordu Tunulliarfik spadá pod UNESCO. Připomíná časy, kdy sem připlul Erik Rudý. A kdy tu seveřané v Zelené zemi aktivně zemědělsky hospodařili.
Autor: Profimedia.cz
I tisíc let stará minulost se tu připomíná živě. Replika kostela Tjodhilde u osady Qassiarsuk, jež velmi pravděpodobně byl oním Brattahlidem, obývaný mořeplavcem Erikem Rudým.
Autor: ČTK
Kalaallit Qimmiat neboli grónský pes by si zápis do UNESCO možná zasloužil též. Jeho rodokmen podle analýz DNA sahá 10 tisíc let nazpět. I když není oficiálně uznáno Mezinárodní kynologickou federací, je to pravděpodobně to nejčistokrevnější psí plemeno na světě.
Autor: Profimedia.cz
Tvrzení, že Grónsko je celistvou ledovou pustinou, spolehlivě vyvrací výhled z hory Mellemlandet na údolí Narsarsuaq. Přezdívá se mu též Údolí květin.
Autor: Algkalv , Creative Commons
Není ani pravdou, že by v Grónsku neměli les. Jeden tu mají. Prost vrb a bříz, usazený na jižním cípu ostrova v údolí Qinngua. Na délku má asi patnáct kilometrů.
Autor: Svickova, Creative Commons
I sedmdesát kilometrů dlouhý zářez fjordu Tasermiut na jihozápadě Grónska o sobě dává vědět dalším masivním ledovcem.
Autor: Profimedia.cz
Scenérie ustupujících ledovců ve fjordu Johana Petersena. V popředí je Hahnův ledovec, v pozadí pak Bruecknerův.
Autor: Profimedia.cz
Popisnost místních názvů je ohromující. Například Qeqertarsuatsiaat (ke-ker-tsu-at-sí-át) znamená: „místo s docela velkým ostrovem“.
Autor: Algkalv, Creative Commons
I přes svou zdánlivou nepohostinnost se údolí Sermermiut, v dálce za fjordem v zátoce Disko, počítá k místům, na kterém lidé žijí nepřetržitě už poslední čtyři tisíciletí.
Autor: Profimedia.cz
Starý hřbitov Kulusuk je při obdivování se místní historii a přírodním pamětihodnostem povinnou zastávkou rovněž. Připomíná, že život v Grónsku není pohádkový.
Autor: Arian Zwegers, Creative Commons
Dlouhá je 165 kilometrů a vede od vnitrozemské osady Kangerlussuaq do Sisimiutu na pobřeží. Stezka polárního kruhu, Arctic Circle Trail, vám dá procítit blízkost grónské přírody a samotu docela jinak.
Autor: Chmee2, Creative Commons
I když přímo přes ledovcové pásmo nevede a lemuje jen jeho okraj, pouť po Stezce polárního kruhu je o cosi snesitelnější, když se ji rozhodnete absolvovat v letních měsících.
Autor: Sebastian We, Creative Commons
O fjordu Qasigiannguit na západě Grónska se hovoří jako o „světové metropoli velryb“. Cestovní ruch spojený s jejich pozorováním tu vydělává mnohem víc než jejich lov.
Autor: Profimedia.cz
Ledu tu není mnoho a zdejší zbrázděný reliéf s masivy červeno-černých skalisek připomíná výlet na jinou planetu. Krajina v okolí zátoky Uummannaq je podmanivá. Dál od pobřeží tu najdete i pustiny, ne nepodobné pouštím.
Autor: Profimedia.cz
Cestu až do Siorapaluk si turisté zpravidla neplánují kvůli místní písčité pláži, ale proto, aby měli soupisku grónských extrémů kompletní. Je totiž tou nejseverněji položená osadou na celém ostrově.
Autor: Enno82, Creative Commons
S patnácti stovkami obyvatel je Narsaq malebná komunita. V jejím názvu stačí zaměnit dvě písmenka, a pak už jméno sídla Čechům skoro začne připomínat inuitskou verzi odpovědi na návrh přičlenění Grónska k USA.
Autor: Algkalv, Creative Commons
Dramatickými scenériemi vyniká Evighedsfjorden, neboli fjord Věčnosti. Lemovaný vysokými skalisky a s pochmurnou atmosférou, kterou docení jen milovníci polární poetiky.
Autor: David Stanley, Creative Commons
Knud Rasmussen je mohutný ledovec v severozápadním Grónsku, součást ikonické krajinářské části fjordu Wolstenholme.
Autor: Profimedia.cz
Ostrov Tele nedaleko Sisimiutu je jako cesta zpět v čase. Místo, původně sloužilo jako zimní útočiště pro Inuity. Dnes tu funguje moderní telekomunikační zařízení.
Autor: Christoph Strässler, Creative Commons
Panorama Sisimiutu s horou Nasaasaaq v pozadí. Vrchol, sahající do výšky 784 metrů je možné zdolat, byť k finálnímu výstupu ze sedla je už nutné využít horolezecké vybavení.
Autor: Chmee2, Creative Commons
I když je tu konkurence opravdu veliká, Kullorsuaq je považován za nejmalebnější osadu Grónska. Dílem proto, že se tu ještě „žije postaru, ale nikoliv jako ve skanzenu“.
Autor: Algkalv , Creative Commons
Nejen mráz a zima. Výběžky pevniny v západní části fjordu Sermilik vám umějí předvést i křehké krásy jara. Pokud sem tedy dorazíte ve správný čas. V době tání je okolí plné potoků a vodopádů.
Autor: Christoph Strässler, Creative Commons
Turistům se expediční plavby k ledovcům v západním Grónsku zatím neomrzely. Pětihodinová výprava k úbočí ledovce Eqip Sermia má na TripAdvisoru podobě vysoké hodnocení jako arizonský Velký kaňon.
Autor: David Stanley, Creative Commons
Grónsko je ostrov, který je svou rozlohou velký jako Aljaška a Kalifornie dohromady. Je však z osmdesáti procent své obří rozlohy pokrytý ledem a lidí na něm dohromady nežije víc než v americkém maloměstě. Hustota obyvatel tu dosahuje 0,03 osoby na kilometr čtvereční. Dohromady 56 tisíc lidí.
Autor: Quintin Soloviev, Creative Commons
Na vrcholu potravního řetězce v USA stojí nejspíš právníci, v Grónsku pak lední medvědi. Jejich počet je odhadován na tři tisícovky. Jsou sice okouzlující, ale nepatří k živočichům, které byste si nejspíš přáli mít za sousedy.
Autor: Andreas Weith, Creative Commons
Proti 6,5 milionu kilometrů vyasfaltovaných silnic a dálnic v USA může Grónsko postavit svých 331 kilometrů částečně zpevněných cest. Dominantním způsobem přepravy tu zůstávají lodě a letadla. V sezoně pak psí spřežení a sněžné skútry. Letiště Kangerlussuaq je jedním z hlavních dopravních uzlů.
Autor: Gordon Leggett, Creative Commons
Chloubou ostrovní země je Národní park Severovýchodní Grónsko. Založen byl v roce 1988 a jeho rozloha činí 972 tisíc kilometrů čtverečních. Je tedy větší, než jednotlivě činí rozloha 166 ze 195 států světa.
Autor: Jerzy Strzelecki, Creative Commons
Délka noci a dne v USA a v Grónsku? To je chyták. V průměru na obou místech stejná, po dvanácti hodinách. Rozdíl je v tom, že Grónsko si svůj nárok na noc a den vybírá najednou. Čím severněji jste, tím delší polární noc bude. V extrému i čtyři měsíce.
Autor: Quintin Soloviev, Creative Commons
Proč by tedy měli Američané vůbec usilovat o to, aby Grónsko odkoupili, zabrali, anektovali či jakkoliv jinak z něj vytvořili území pod svou kontrolou? Na to částečně přináší odpověď pohled na zátoku Savissivik, která navazuje na Severozápadní průliv.
Autor: Profimedia.cz
Severozápadní průliv po staletí platil za smrtící past, ledový chřtán, kterým nelze proplout. Jenže od roku 2000 se víceméně splavným stal, čímž se otevřely nové strategické a ekonomické otázky. Ta nejkratší cesta z USA do Asie brzy povede tudy.
Autor: Christoph Strässler, Creative Commons
Kontrola nad Grónskem tedy pro USA znamená strategickou kontrolu nad Severozápadním průlivem. Nad trasou, která svým významem bude konkurovat Panamskému nebo Suezskému průplavu. Nad místem, které je přibližuje nerostným zdrojům Arktidy. Je to věc geopolitiky.
Autor: Gordon Leggett, Creative Commons
Obyvatelé Grónska však mají jasno. „Kalaallit Nunaat tunineqanngila,“ zní jejich odpověď. Grónsko není na prodej. Žádné světové velmoci.
Autor: Clemens Stockner, Creative Commons
Současné návrhy amerického prezidenta Trumpa přitom neodmítají proto, že by tolik milovali Dánsko, jehož jsou autonomní oblastí. Nýbrž proto, že chtějí rozhodovat sami o sobě.
Autor: Buiobuione, Creative Commons
V ledovém Grónsku tak začíná být v poslední době docela horko. A ne nutně kvůli globálnímu oteplování. Jak to s největším ostrovem světa, který se kvůli tání dostal na mapu strategicky klíčových lokalit, bude dál, zůstává nejisté.
Autor: Buiobuione, Creative Commons
