Čekání na noční gejzír. Unikátní vrt na Slovensku skončil v hloubce 400 metrů

Světovou přírodní raritou je gejzír ve východoslovenských Herlanech. Bezmála 150 let tryská v pravidelných časových intervalech z hlubin země na západním úpatí sopečných Slanských vrchů. Úchvatnou podívanou připravuje všem, kteří se u něj zrovna sejdou a trpělivě vyčkají na jeho erupci.

Na některé věci je dobré si počkat a Herlanský gejzír k nim rozhodně patří. V současné době probíhají jeho erupce v pravidelných intervalech 34–36 hodin, ale odchylky v obou směrech jsou možné. Do hlubin přírodních zákonů 400 metrů pod povrchem země nikdo pořádně nevidí.

Dobrým pomocníkem při plánování návštěvy jsou webové stránky obce Herlany, kde aktuálně uvádějí předpokládaný dvouhodinový časový interval nejbližší erupce.

Priorita číslo jedna

Přes Herlany jsem procházel v roce 1992, ale čekat mnoho hodin na erupci gejzíru se mi tehdy nechtělo. „Někdy příště“ se naplnilo teprve letos. Herlanský gejzír jsem si stanovil jako prioritu číslo jedna a náplň víkendové cesty na východ Slovenska jsem zcela přizpůsobil jeho nevyzpytatelným zákonitostem.

V prvé řadě bylo nutné si přímo v obci zamluvit ubytování, jelikož erupce měla nastat v sobotu mezi 20. a 22. hodinou.  Ze dne na den to nebyl v říjnu žádný problém. Pak ještě rychle koupit jedno z posledních volných míst v nočním pátečním vlaku a vyrazit už za pár hodin do Košic.

Abych se zbavil závislosti na nespolehlivých dopravních spojích, které jsou o víkendu i na východě Slovenska velmi řídké, rozhodl jsem se do Herlan dorazit pěšky přímo od vlaku. A to ze Slance přes Dargovský průsmyk po hřebeni Slanských vrchů.

Ostatním bych podobnou cestu asi nedoporučoval. Nevědomky jsem se vydal napospas nespolehlivému turistickému značení v této oblasti. Prý ho tu nemá kdo obnovovat.

Mnohokrát jsem bloudil a například během sedm kilometrů dlouhého závěrečného sestupu po modré značce ze sedla Mošník do Herlan jsem na značku narazil pouze dvakrát.

Vše ale nakonec dobře dopadlo a ještě za světla jsem tudíž mohl v Herlanech obhlédnout terén, kde budu večer nedočkavě čekat na erupci gejzíru. Malý park obklopený bývalými lázeňskými budovami z 19. století je velmi hezké a příjemné místo.

Park v Herlanech

Přírodní unikát aktivovaný člověkem

Herlany leží od Košic 25 kilometrů a původně to byly malé lázně patřící k sousední obci Rankovce. Jejich provoz skončil po druhé světové válce. Za účelem rozšíření lázní a hledání nových vodních léčivých zdrojů zde roku 1870 začal hloubit vrt tehdejší odborník na minerální a artéské vody, inženýr Viliam Zsigmondy, rodák z Prešpurka.

S vrtáním započal 15. června a první voda se objevila v hloubce 111 metrů. V srpnu 1872 vytryskla na pět minut z hloubky 172 metrů voda do výšky čtyři metry, ale k opravdu velké erupci došlo až 4. července 1873. Tehdy minerálka z hloubky 275 metrů prorazila střechu 20 metrů vysoké vrtné věže.

V prosinci následujícího roku dosáhl vrt hloubky 330 metrů, přičemž voda stříkala nepřetržitě 10 dní až do výšky neuvěřitelných 112 metrů! Poté se začaly erupce pravidelně opakovat a trvají dodnes. Vrtání se ukončilo v květnu 1875 v hloubce 404,5 metru. Spodní část vrtu, kde je navrtán hlavní artéský horizont (cca 50 m), je nezapažená.

Erupční prostor herlanského gejzíru

Intervaly erupcí byly původně 8–9hodinové, později 18–20hodinové, nyní jsou 34–36hodinové. V průběhu let se měnila i výška gejzíru a doby erupce. Obecně platí, že časy se prodlužují a výška zmenšuje. Jinými slovy gejzír ztrácí na síle. Po rekonstrukci v roce 2016 však vzrostla výška z 15 na 22 metrů a doba erupce trvá přibližně 25 minut.

Podle webových stránek obce proběhla erupce gejzíru za celou dobu existence více než 40tisíckrát a vyteklo z něj tolik vody, že by zaplnila bazén o rozměrech 5x5 km a hloubce pět metrů. Další zajímavostí je, že voda má nejprve teplotu 10 °C, ale v závěru erupce až 18 °C.

Podle platné normy jde o středně mineralizovanou vodu typu HCO3–Cl–Na s vysokým obsahem oxidu uhličitého, sirovodíku a jílovitého sedimentu. Výrazný zemitý zápach připomíná naftu, o které se však žádné informační zdroje nezmiňují.

Energii erupcím dodává oxid uhličitý sopečného původu, který po zlomech zemské kůry proniká do artéských vod v písčité vrstvě. Na základě zákonitostí hydrauliky proplyněných minerálních vod dochází ke spontánnímu uvolnění oxidu uhličitého a periodickým erupcím.

Opožděná noční erupce

Neponechávám nic náhodě a již před 19. hodinou přicházím k suché kruhové fontáně s ústím vrtu uprostřed. Další zájemci se dostavují v 19:20 a ve 20:00 tu stojí ve stavu nejvyšší pozornosti asi 30 návštěvníků. Všichni čekají, že za pár okamžiků to vypukne.

Nejsme však v kině, na koncertě ani na politické manifestaci. Minuty plynou a neděje se vůbec nic. Zdá se, že jde o nějaký omyl. Po hodině začíná být vlezlá zima a dětské účastníky už ani mobil nezajímá. Někteří i za cenu, že nespatří počátek erupce, zalézají do aut, aby se ohřáli. Přitom asi všichni závidí svatebčanům, kteří se v přilehlé budově bývalých lázní oddávají svatebnímu veselí a jen občas vycházejí zkontrolovat, jak na tom gejzír je. Mají tam teplo, voňavá jídla a pití. Návrhy, aby nevěsta zavdala „dajakú fľašu“ zůstávají nevyslyšeny. Ve 21:50 už nikdo nevěří, že by mohl gejzír v ohlášeném čase vytrysknout. A taky že ne!

Gejzír dosahuje maxima.

Pak kdosi prohlásí, že poslední erupce proběhla v pátek v 11:30 hodin a tudíž máme ještě minimálně do 23:30 čas. Dost tristní vyhlídka, ale nikdo to nevzdává. Přestože je to zakázané, do kruhového erupčního prostoru fontány vstupují nedočkavci a nahlížejí do ústí vrtu. „Voda už je na meter a buble“, hlásí jeden. „Už je voľačo cítiť“ praví další, kterému z druhé strany kdosi vtipně kontruje: „To som si ja fúkol...“ I bez svatební fľaše tu začíná být veselo, ale gejzír pořád nic.

A pak to zničehonic ve 22:25 začne! První okamžiky připomínají „hrnečku vař“. Zakrátko se však voda zvedne a pomalu roste. Svatebčané přerušují veselku a vybíhají ke gejzíru, který brzy dosahuje své maximum, při němž tryská z ústí vrtu až 30 litrů hlučné vody za sekundu.

Je to úžasné a trvá to dlouho! Teprve až všichni všechno dosyta natočí a nafotí, začne se gejzír zvolna snižovat. Celé úchvatné představení skončí po 35 minutách a všichni pozorovatelé se spokojeně rozcházejí. Kdosi hlásí, že za tmy je gejzír mnohem hezčí než ve dne.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Herlany jsou velmi příjemnou malou obcí bez kostela s poklidnou atmosférou připomínající lázně. Spolu s částí Žírovce má pouze 276 obyvatel. Je tu jeden obchod Jednota a hospoda Herlianka pub, která otevírá v 17 hodin a dělají v ní pizzu. K zahnání akutní žízně může posloužit i minerální pramen Kyslá studňa. Přespání za příznivé ceny nabízí penzion Gejzír a jeden privát. Pro motorizované návštěvníky je zbudované velké parkoviště (během sezony placené) s letním bufetem Gejzír.

Dlouhou čekací dobu na erupci gejzíru si lze výrazně zkrátit výstupem na Rankovské skaly, což jsou andezitové útesy trčící z horského hřbetu Slanských vrchů. Je z nich jedinečný výhled. Vidět jsou přímo z parku od gejzíru. Po zelených značkách k nim trvá výstup 1,5 – 2 hodiny. Výzvou pro cyklisty nebo motoristy může být také horská silnice přes Herlianske sedlo (660 m), kde se jezdí jedna z etap závodu Rally Košice. Vpravo od silnice na sedlo je možné hledat opály.

Herlanský gejzír aktivovaný lidskou činností je chráněný jako národní přírodní památka a s přilehlým areálem historických lázní patří Technické univerzitě Košice. Navzdory tomu, že ztrácí na síle, by měl tryskat i v příštím století.