Sedm set. Přesně tolik hvězd se rozzáří o adventu na náměstích a v ulicích St. Gallenu. Historické centrum se ponoří do magického světla, které symbolizuje jak Vánoce, tak i propojení s městem. Každá hvězda o průměru dvou metrů má totiž čtrnáct paprsků, jež reprezentují čtrnáct městských čtvrtí. Hvězdy se pak obrazně spojují do jednoho celku a představují společné, pozitivní charisma.
„Švýcaři se podobně jako obyvatelé dalších evropských měst rádi scházejí během adventu. Navštěvují vánoční trhy, koncerty v kostelích, dají si dobré víno, něco dobrého na zub a užívají si sváteční atmosféru. K ní přispívá i nádherné hvězdné osvětlení. Jeho vývoj a výroba stály necelé tři miliony švýcarských franků a náklady na instalaci se vyšplhaly na osm set osmdesát tisíc. Nicméně nejde o jednorázovou záležitost. Životnost jedné hvězdy trvá patnáct let a světelný zdroj tvoří LED diody,“ říká obyvatelka St. Gallenu Antoinette Corciulo.
Pohádkovou atmosféru doplňuje také vánoční strom s osmnácti tisíci světly umístěný vedle barokní katedrály sv. Havla a Otmara. Každý rok jej na místo dopravuje vrtulník, přičemž přílet a ukotvení vysokého jehličnanu vždy sledují davy lidí.
Katedrála je pak díky svému interiéru unikátní nejen v oblasti Bodamského jezera, ale i v rámci Evropy. Její výzdobu mimo jiné tvoří osm set andělů a zelené štuky, které svou barvu dostaly díky malachitu. Teď o adventu je svatostánek ještě krásnější, protože jas svíček a vůně kadidla mu dodává zvláštní kouzlo.
Knihovna a mumie
„Nejsem věřící, ale do katedrály chodím pravidelně. Zastavím se tu jednou, dvakrát do týdne po cestě z práce. Usednu do lavice, vypustím z hlavy všechny myšlenky a vnímám příjemnou energii. Je to pro mě určitý druh zklidnění. Myslím, že stejně to vnímají i ostatní obyvatelé St. Gallenu,“ říká středoškolský učitel Peter.
Místní si už zvykli na hodiny na dvou věžích katedrály, jež návštěvníky trochu matou. Hodinová ručička je totiž dlouhá a minutová krátká. Zrovna tak zvonění probíhá zcela jinak. Devět zvonů s nejhlubším tónem ve Švýcarsku bimbá nejen každou čtvrthodinu, ale ještě pět minut předtím (například v 9:10 a v 9:15, pak 9:25 a v 9:30).
Katedrála je součástí benediktinského opatství, které stejně jako knihovna vzniklo v osmém století (obojí bylo v roce 1983 zapsáno na seznam UNESCO). Znalci označují opatskou knihovnu za jednu z nejkrásnějších a nejvzácnějších na světě. Je v ní uloženo sto sedmdesát tisíc svazků, přičemž mezi nejvzácnější knihy patří Evangelium longum z devátého století zdobené slonovinou a Codex 1092, tisíc dvě stě let starý plán kláštera.
Unikátní spisy jsou uložené v rokokovém sále v regálech z ořechového dřeva a chrání je přísná protipožární opatření. Ve „svatyni duše“ spočívá zvláštní obyvatelka, mumie. Dva tisíce sedm set let stará Shepenese byla dcerou egyptského kněze a do knihovny byla přenesena z chrámového komplexu Deir-el-Bahri v roce 1820 ve dvou dřevěných sarkofázích.
V době smrti bylo Shepenese asi třicet let. Její podoba zůstávala návštěvníkům dlouho skryta, ale dnes už je známé, jak Egypťanka vypadala. Forenzní vědci dokončili rekonstrukci jejího obličeje letos v lednu.
Z knihovny mířím do uliček historického centra. Hlavu mám stále zvednutou, protože se dívám na nádherné starobylé domy s arkýři. Sto jedenáct výstupků vyčnívajících z průčelí či z nároží budov zdobí dřevořezby ovoce, rostlin, zvířat, andělů, obličejů nebo postav.
Arkýře vypadající jako luxusní výkladní skříně přilepené na zdích byly symbolem bohatství. Místní kupci jimi dávali najevo své postavení, moc a trumfovali se mezi sebou, kdo bude mít krásnější dekoraci. Nicméně tyto stavební prvky sloužily i k praktickým účelům. Tím, že umožňovaly výhledy do stran, dávaly majitelům domů přehled, co se na ulici děje.
Klobásový fanklub
Advent by se ve více než osmdesátitisícovém St. Gallenu neobešel bez Biber. Sladké pečivo připomínající dekorativní perník, se ve městě poprvé objevilo v patnáctém století, kdy si obchodníci s látkami přivezli z cest exotické koření. Hospodyňky je pak přidali do těsta s medem a vytvořili sušenky s mandlovou náplní.
Dnes Biber vyrábí pekárny a třetinu roční produkce prodají právě o adventu, kdy jej lidé kupují jako dárek v různých velikostech. Hmotnost laskominy se pohybuje od osmdesáti gramů až po skoro dvě kila a má obdélníkový, kulatý nebo srdcovitý tvar, který na povrchu zdobí formou vytlačený ornament. Nejznámější pochoutkou je ale sanktgallenská klobása, kterou ochutnávám u venkovního stánku.
Cech řezníků ji vyrobil už v roce 1438 a recept se od té doby příliš nezměnil. Tvoří ho kombinace telecího a vepřového masa, koření a čerstvého mléka, které dává klobáse bílou barvu a jemnou chuť. Lahůdka se jí bez hořčice, jen se zvláštní chlebovou bulkou zvanou Bürli. V současnosti uzeninu vyrábí čtyřicet řezníků z kantonu St. Gallen a na trhu je k dostání ve čtyřech variantách, jež se liší podle váhy a podílu masa.
Klobása má také svůj fanklub, jehož členem se může stát každý, kdo zaplatí roční členství. Příznivci „bílých nožiček“ se pravidelně scházejí, mají slevy na klobásy a účastní se degustací a dalších společných akcí.
Ke klobáse si dávám pivo a stylově popíjím Gallus 612, který byl pojmenovaný podle patrona města – mnicha Galluse. Hořký mok vaří od roku 1779 Brauerei Schützengarten, nejstarší pivovar ve Švýcarsku. Gallus 612 má specifickou chuť, sládci do něj přidávají jalovec a pak jej nechávají uležet v dubových sudech.
Lanovka na vodu
Přítomnost irského misionáře se v St. Gallenu projevuje skoro na každém kroku. Třeba na dolní stanici lanovky Mühleggbahn, kde podle legendy sv. Gallus zakopl a spadl do trní na dně údolí.
Považoval to za božské znamení a založil na tomto místě poustevnu, která se o něco později rozrostla v klášter a v přilehlé město. To se nachází ve výšce skoro šest set sedmdesát metrů nad mořem a domy jsou kromě roviny rozsety i na okolních svazích.
Proto samoobslužnou lanovkou z devatenáctého století mířím nad St. Gallen, abych se na něj podívala z výšky. Lanovka měla původně pohon na vodní převahu, kdy se do vodojemu horního vozu načerpala voda a ten po spuštění dolů vytáhl na laně spodní kabinku nahoru. Hybná síla nebyla příliš ideální, a tak ji později nahradila ozubnicová dráha a elektrifikace.
Nyní tento systém pracuje jako šikmý výtah a funguje plně automaticky. Stačí, když cestující na jedné stanici stisknou tlačítko na přivolání, poté mohou jet nahoru nebo dolů. Během minuty se tedy ocitám nad městem a kochám se krásným výhledem.
Mohlo by se hodit:
|

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz