Cestou k moři dejte nohu z plynu, Furlánsko je plné skrytých pokladů

aktualizováno 
Severovýchod Itálie je pro většinu Čechů stále jen oblastí, kterou je potřeba co nejrychleji přejet nebo přeletět cestou k moři. Chyba, ve zdejších malebných vesnicích a městečkách odkryjete stopy mnohasetleté historie a autentickou podobu Itálie, aniž byste se museli prodírat davy turistů.

I v regionu Furlansko-Julské Benátsko, italsky Friuli-Venezia Giulia, samozřejmě najdete historická místa, kde se dá strávit celý den (připomeňte si například článek o starobylé Aquilei). Tipů na příjemnou zastávku cestou k moři nebo naopak na zajímavý výlet, když už vás pláž nebaví, je však daleko víc.

San Vito al TagliamentoUkryté divadlo

Jedním z nich může být středověké město San Vito, které si později pro odlišení od stejnojmenných obcí přidalo do názvu i jméno nedaleké řeky Tagliamento. Když poprvé stanete na hlavním náměstí (Piazza del Popolo), nebude asi na první pohled zřejmé, čím si San Vito vysloužilo oranžovou vlajku Italského klubu turistů, ocenění udělované obzvlášť zajímavým vesnicím a městečkům. Stejně jako na řadě dalších furlanských míst i tady jsou ty nejzajímavější památky trochu skryté.

Fotogalerie

Tak třeba označení dóm se pro šedivou budovu bez vnější výzdoby krčící se pod bezmála osmdesátimetrovou věží zvonice zdá zprvu trochu přehnané. Co však postrádá na honosnosti fasáda, bohatě dohání interiér – pěkná ukázka italského baroka, na níž se podíleli všichni význační umělci regionu.

Boční východ z dómu ústí před menším, ovšem neméně půvabným kostelem zasvěceným Panně Marii (Santa Maria dei Battuti). Ten uvnitř skrývá krásně vymalované a bedlivě restaurované fresky zachycující výjevy nejen z života světice, ale i Starého a Nového zákona. V 16. století je zhotovila jedna z místních uměleckých celebrit Pomponio Amalteo, kterému zdařilá výmalba kostela vynesla i povýšení do šlechtického stavu.

Jen pár desítek metrů od kostela, trochu v zákrytu okolních domů, leží někdejší historické jádro San Vita. Správně by se mu asi mělo říkat hrad, série přestaveb z něj ovšem udělala spíš zámek a z pohledu českého turisty připomíná na první pohled nejvíc obří vilu. Na hradní historii tak nejvíc upomíná zděný vodní příkop napájený v dřívějších časech vodami Tagliamenta. Dno příkopu dodnes pokrývá štěrk a valouny, které s sebou v časech jarního tání přináší řeka z nedalekých hor.

Hradní interiér pak ukrývá opět pěkně zrestaurované fresky vytvořené v rozmezí 15. až 18. století, pro Itálii netypické sousoší Piety ve strohém německém stylu a zvon z roku 1522, na nějž návštěvníci zvoní pro štěstí.

V krásně zdobeném dřevěném divadle na valvasonském hradě se příležitostně...

V krásně zdobeném dřevěném divadle na valvasonském hradě se příležitostně konají divadelní představení, dobová taneční vystoupení, ale i svatby.

San Vito však láká na ještě jeden klenot ukrytý v budově bývalé radnice (Loggia Pubblica) na náměstí. V přízemí se dřív konaly trhy, v prvním patře úřadovali konšelé. Pod střechou ovšem od 17. století začalo vznikat městské divadlo, které se postupně rozrostlo do honosné nádhery. Prohlídka divadla je zdarma, doporučuje se však ohlásit předem v místním infocentru. Když budete mít štěstí, můžete zde navštívit i některý z divadelních nebo hudebních kusů.

Sesto al ReghenaOpatství z 8. století

Zhruba deset kilometrů jižně od San Vito al Tagliamento leží vesnička, která si do přívlastku rovněž přibrala i název blízké řeky – Sesto al Reghena. Malá zajížďka sem se vyplatí, zdejší benediktinské opatství, jehož kořeny sahají až do první poloviny osmého století, je velmi pěknou ukázkou románské architektury.

Bazilika, která uvnitř netradičně propojuje tři „podlaží“, se může pochlubit propracovanými románskými klenbami, středověkými freskami a urnou svaté Anastázie. Návštěvu opatství lze zakončit krátkou procházkou podél vodního kanálu, který spolu s mohutnými zdmi sloužil i jako ochranný systém celého klášterního komplexu.

Otevřeno je každý den, přesný čas návštěvy se vyplatí doladit podle webových stránek opatství (v sekci Orari Apertura).

ValvasoneImpozantní hrad a varhany

V srdci Furlansko-Julského Benátska leží Valvasone - další středověké sídlo, které podobně jako Sesto al Reghena reprezentuje region ve sdružení Nejkrásnějších italských vesnic a městeček (I Borghi più belli d’Italia).

Procházku lze začít jen pár metrů od parkoviště, u zdejšího hradu. Podobně jako v San Vitu i tady představuje hrad nejstarší jádro středověkého osídlení, na něž se postupně nabalovala další výstavba.

Země česká...

San Vito, Sesto i Valvasone leží v provincii Pordenone, která se v letech 1270-1276 ocitla v moci českého krále Přemysla Otakara II. Tenkrát to asi většina Čechů moc neprožívala, dnes se při toulkách tímto krajem můžeme oddat představám, jaké to mohlo být, kdyby...

Větší skupiny si mohou v turistickém centru domluvit i prohlídku interiérů, případně lze pro návštěvu využít některou z kulturních akcí, které se pořádají v hradních sálech vyzdobených pozdně gotickými a renesančními freskami nebo malém dřevěném barokním divadle.

Z hradního náměstí je to k další místní pamětihodnosti – katedrále – sice jen pár desítek metrů, určitě se však vyplatí nejít nejkratší cestou, ale zabrousit i do úzkých křivolakých uliček. Pořád z nich dýchá dobová atmosféra a navíc z nich ze získat i jistou představu o fungování středověkého města. Vodní kanál, který stále protéká centrem, totiž nenapájel jen vodní příkop u hradu, ale poháněl i dodnes funkční mlýnské kolo a o kousek dál skýtal i místo, kde valvasonské ženy právaly prádlo.

Kostel (katedrála) Nejsvětějšího Kristova těla zvenčí sice vypadá jako gotická památka, ve skutečnosti je exteriér výsledkem novogotické přestavby z konce 19. století. Uvnitř jsou však k nalezení cennosti mnohem starší. Především jediné funkční renesanční varhany v celé Itálii (skupiny, které se dopředu objednají a zaplatí 50 eur si mohou poslechnout i malé hudební vystoupení). A pak také svatá relikvie: oltářní plátno, které při praní údajně pouštělo krev. Tento zázrak byl koncem 15. století impulzem pro výstavbu kostela, který relikvii uchovává dosud.

Impozantní hrad ve Valvasone
Romantické zákoutí za klášterem ve Valvasone
Křivolaké uličky Valvasone

Romantická zákoutí Valvasone

Za návštěvu stojí i nedaleký kostelík svatého Petra, Pavla a Antonína vyzdobený freskami svatých z období na přelomu mezi pozdní gotikou a renesancí, případně sousedící klášter řádu služebníků Mariiných (servitů).

PalmanovaDokonalá pevnost

Prohlídku této pevnosti, jejíž kořeny sahají do konce 16. století, jsme na iDNES.cz už doporučovali (čtěte Češi kdysi brali Bibione útokem, na skvosty poblíž ale zapomněli). Od té doby se ve městě vystavěném na unikátním půdorysu ve tvaru devíticípé hvězdy a spojeném s okolním světem třemi branami mnoho nezměnilo.

Za zmínku navíc stojí pěkná procházka okolo opevnění, která měří 5,7 kilometru a během níž můžete nahlédnout i do kasemat vedoucích do jednotlivých prvků vnějšího opevnění.

Představu o mohutností opevnění Palmanovy si lze nejlépe udělat procházkou...

Představu o mohutností opevnění Palmanovy si lze nejlépe udělat procházkou kolem bastionů

Vojenské dějiny města od založení až po léta první světové války a další zajímavé detaily věnované pevnostní architektuře si lze dopodrobna projít v místním vojensko-historickém muzeu.

TorviscosaMussoliniho viskózové město

Fanouškům industriální architektury nebo dějin totalitních režimů se vyplatí zhruba hodinová zastávka ve městě Torviscosa, ležícím na dohled od přímořských letovisek jako je Lignano či Grado. Město bylo založeno v roce 1937 jako součást Mussoliniho plánů na vybudování hospodářsky zcela soběstačné Itálie a jeho název v sobě skrývá i hlavní důvod jeho vzniku – výrobu viskózy, tedy umělého hedvábí.

Infopanely v muzeu dávají nahlédnout do ekonomických dějin fašistické Itálie od velikášského plánování až po propagandistické plakáty, které se graficky příliš neliší od těch, které známe z československých padesátých let. Režim ale v Torviscose nemyslel jen na výrobu, ale i na ubytování a zábavu pro zaměstnance. Velmi názorně to dokládá obří trojrozměrný model zachycující nejen tovární část, ale i obytné čtvrti, hřiště, školy a úřady.

Další tipy na výlety

Gorizia - město na hranicích se Slovinskem, přezdívané kvůli klimatu a bohaté zeleni Nice Rakousko-Uherska, patřilo v letech 1500-1918 do habsburského impéria, což je patrné i z místní architektury. Z hradu je pěkná vyhlídka na město i okolí, muzeum věnované 1. světové válce pak připomíná krvavé boje na řece Soče (italsky Isonzo), která protéká městem a na níž bojovali i čeští vojáci.

Terst (Trieste) - podrobnou reportáž z kdysi nejvýznamnějšího přístavu Rakousko-Uherska najdete v článku Italský Terst na Jadranu láká nejen romantiky.

San Vito (červená); Sesto (modrá); Valvasone (černá); Torviscosa (žlutá); Palmanova (zelená); Gorzia (oranžová), Terst (šedá)

San Vito (červená); Sesto (modrá); Valvasone (černá); Torviscosa (žlutá); Palmanova (zelená); Gorzia (oranžová), Terst (šedá)

Mapy poskytuje freytag & berndt vydavatel nejrozsáhlejšího obrazového vlastivědného průvodce o naší zemi Český atlas.

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Vědci odhalili tajemství soch na Velikonočním ostrově. Označují vodu

Velikonoční ostrov - Kráter Rano Raraku - místo, kde sochy moai vznikaly

Po letech dohadů, za jakým účelem byly postaveny mystické sochy na Velikonočním ostrově, přišli vědci s rozluštěním...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

Další vstřícný krok Uzbekistánu, prezident zrušil víza i pro Česko

„Chceme, aby turisté fotografovali co nejvíce. Dávejte fotky na Instagram! To...

Silně izolovaná země se od nástupu prezidenta Šavkata Mirzijojeva v roce 2016 postupně začala otevírat turistům. Nově...

Svět nejsou jen války, sopky a kolony na D1, říká cestovatelka

Cestovatelka Dana Trávníčková

Navštívila sto dvacet zemí, viděla všechny světadíly a ve své současné životní etapě o nich píše. „Jak svět ve...

Češi utratili za letenky miliardy, obrovský nárůst mají dálkové linky

Cestování, letenka, pas, dovolená

Češi si na dovolených dopřávají luxus a pohodlí, letadlem nejčastěji létáme do all inclusive destinací v Řecku a...

Najdete na iDNES.cz