Když má krize přijít, pak je nejlepší buď se před ní schovat, nebo jí utéct. Nebo také můžete obé spojit a utíkat, a až budete znaveni, rychle se ukrýt. Jinými slovy: můžete jít na procházku a pak zajít na oběd.
My jsme začali duševní potravou v podobě krásného výhledu na zasněženou krajinu, nadýchali jsme se čerstvého vzduchu a vytrávilo nám.
Pak přišla ta druhá část našeho plánu: kompletní menu (v ceně přibližně 25 eur), k tomu lahev vína a personál restaurace nás musel vykulit ze dveří.
Tradiční reblochon a tartiflette
Savojsko nikdy nepatřilo k nejbohatším regionům a na jeho tradiční kuchyni je to poznat. Samozřejmostí, tak jako po celé Francii, jsou sýry. Typickým představitelem savojského sýrařství je reblochon.
V překladu toto slovo znamená něco jako "dovydojit". Mléko bylo jednou z mála komodit, které mohli výběrčí daní lidem sebrat, Savojané si proto vymysleli jednoduchý trik. Před výběrčím kravku zčásti podojili, pak ukázali, že prostě kráva více mléka nedá. Tím si nejen snížili daně, ale také zadělali na velmi tučný sýr, který se vyrábí ze zbytku mléka, který "dovydojili" po odchodu "finančního úřadu". A reblochon tvoří základní kámen jídla, kterému Francouzi říkají tartiflette.
O francouzských ženách se říká, že jsou rafinované. Stejně rafinovaná je i francouzská kuchyně - od aperitivu až po digestiv. Přesvědčili jsme se o tom. Než jsme se dostali k hlavnímu chodu dne, museli jsme si řádně roztáhnout žaludky - jak jinak než rafinovaným salátem.
Když jsme se prokousali zeleninou, objevil se ve dveřích číšník s tácem, na kterém ležely zapékací misky. Konečně hlavní chod. Trochu jsme poklesli na mysli: misky byly poměrně malé.
Mladík v zástěře před každého z nás položil nejdříve spodní talíře. Pak následovaly nádoby s kouřícím obsahem, na povrch probublával roztavený sýr Reblochon (o jehož existenci jsme do té doby neměli ani potuchy) a letmý dotyk misky nás přesvědčil, že je opravdu pořádně rozžhavená. První potíže na sebe nenechaly dlouho čekat, miska po spodním talíři trochu klouzala a jídlo lžíci vytrvale uhýbalo. Pomohli jsme si ubrouskem a kulinářský požitek už nemohlo nic překazit.
Zvědavě jsme zarazili lžíce až na dno a zkoumali, z čeho se toto jídlo skládá. Objevili jsme brambory, smaženou cibulku a slaninu. A samozřejmě roztavený reblochon, který celému chodu dodává nezaměnitelnou chuť. V české kotlině nenajdete sýr, který by se savojskému reblochonu podobal.
Počáteční nedůvěra se brzy změnila v naprosté nadšení. Každý u stolu si dal velmi záležet, aby v misce zbylo co možná nejméně. Hlad má totiž velké oči a jídlo je velmi syté. Některé ženy boj zbaběle vzdaly a tartiflette nedojedly.
|
|
Proslulé racklette
Mezi proslulé speciality "la cousine francaise" patří i racklette. Toto lákadlo jsme si sice nechali ujít, ale už jen zajímavý způsob podávání stojí za zmínku. Číšník přinese na stůl cosi, co nápadně připomíná středověký mučicí nástroj - šrouby, železná konstrukce a jako bonus elektrická šňůra.
Rafinovaná věc, takový racklettovací stroj. Šroubem se přichytí speciální typ sýra určený pouze na racklette. Během několika sekund číšník upevnil rozkrojený žlutý sýr, rozžhavil spirálu a přiblížil ji ke kotouči. Teplo pomalu taví sýr, speciální škrabkou se zvolna tekoucí hmota seškrábne na brambory, trochu popepřit a pěkně za tepla zkonzumovat.
Milovníci francouzské kuchyně nedají na racklette dopustit. Prý je to zábava na celý večer, každý si může jíst svým tempem, popíjí se víno a mluví. Racklette k večeři se tak může protáhnout do pozdních nočních hodin. Důležitá je atmosféra, kruh přátel a pohoda.
Čerstvé jahody v zimě
To už jsem si mezitím povolil opasek a bál se dalších chodů. Přiběhl číšník a začal se ptát, s jakým ovocem chceme moučník - ostružiny, jahody, borůvky. Na talířku se objevil poctivý kus koláče, ovoce zalité v želé vypadalo tak čerstvě, že jsem začal Francouze podezírat, že mají ve sklepě zahradu. A jak to výborně vypadalo, tak to i chutnalo. U stolu jsme si vyměňovali kousky koláčů, abychom zkusili, který je nejlepší - všechny byly nejlepší.
Grollové opojení
A nakonec nás personál uctil další specialitou - dva mladíci nám přinesli grollu. Na čestném místě uprostřed stolu stála ručně vykotlaná dřevěná nádoba. Z několika otvorů na boku vykukovala umělohmotná brčka, která celkový dojem pořádně kazila. Bdělému pozorovateli neunikla ani pára, která se kolem stébel plazila do prostoru.
Dírky na boku nemají ani náhodný tvar - jsou podobné napajedlu - ani nejsou náhodně umístěné - když grollu pijete, tak si k ústům přiložíte prostřední otvor, zatímco oběma palci zacpete nejbližší díry. Pokud tak neučiníte, určitě se polijete horkým obsahem - a to by byla škoda. Jednak by se to špatně pralo a jednak byste přišli o hlt velmi dobrého pití.
Uvnitř se totiž skrývá směs horké vody, rumu, kávy, což se mísí s aroma pomerančové kůry, skořice a lesního ovoce. Pravým požitkem je pak vybírání malin a ostružin z vnitřku vykotlané nádoby.
Po takovém obědě, zvláště pokud si k němu objednáte i lahev vína, vás už krize nemůže ohrozit. V příjemném rozpoložení jsme se vydali na cestu domů, naštěstí jsme zvolili správnou taktiku a šli pouze z kopce. Obědem jsme strávili dvě hodiny a snad jsme i pochopili, co na tom jídle ti Francouzi mají. Pokud byste snad chtěli také pochopit, pak vřele doporučuji restauraci u lanovky vedoucí na vrchol L'Arpette ve francouzském středisku Les Arcs. Určitě nebudete litovat.
