Jak jste se dostal do tehdejšího Československa?
Po střední škole jsem chtěl pokračovat ve studiu v Belgii, kde jsem dostal stipendium. Jenže pak přišel od úřadů dopis, že mi vše zrušili, ale nabízejí mi možnost studovat kdekoli v komunistické zemi. Mohl jsem jít do Sovětského svazu, NDR, Rumunska, Bulharska, na Kubu, do Číny, Indie a pochopitelně do Československa. (Když získaly Seychely roku 1976 nezávislost, zavládl zde socialismus mohutně podporovaný tehdejším Sovětským svazem. Po pádu komunistického režimu ve východní Evropě počátkem 90. let minulého století se rozhodl seychelský prezident France-Albert René přeměnit socialismus v demokratický režim s více politickými stranami. To byla podmínka, aby po roce 1992 mohla země čerpat rozvojovou pomoc od západních, ekonomicky vyspělých států, pozn. red.)
Původně jsem řekl, že do žádné z těch zemí nechci, ale pracoval jsem v ateliéru, kde mi jedna starší architektka ze Švédska poradila, abych si z toho výběru zvolil Československo, které bylo v té době čtvrté na světě z hlediska úrovně vzdělání v architektuře. Řekla mi, že to, co budu studovat ve škole, budu z pohledu architektury žít v Praze přímo na ulici. Nechal jsem se přesvědčit a úplně slepě si vybral Československo, o němž jsem nevěděl vůbec nic.
Když půjdete na Seychelách do obchodu, najdete třeba českou paštiku nebo jogurty z Česka.