Ta otázka zní, jako bychom si ji vypůjčili z učebnice zeměpisu 8. třídy: „Kde pramení Dunaj?“ Proto na ní taky snadno vysekneme odpověď. Že v německém Schwarzwaldu, se prostě ví. Problémy nastanou až tehdy, začneme-li hledat v mapě přesný bod pramene. Území onoho Černého lesa je totiž rozlohou čtyřikrát větší než naše Šumava.
Takže kde přesně? To už je trochu složitější. Řeka, jejíž tok nabere 2 811 kilometrů délky a postupně proteče územím deseti států, než se dobere své delty u Černého moře, totiž nezačíná pramenem. Dunaj oficiálně vzniká až soutokem dvou svých zdrojnic, řek Brigach a Breg východně od města Donaueschingen.
Od tří pramenů Dunaje k německému Pradědu. Tip pro zdatné cyklisty |
I v tom se ovšem nese několik nepřesností. Například že byť Brigach přivádí do dunajského soutoku větší objem vody, za hydrologicky významnější a obecně populárnější je považován Breg. Pramen Bregu je též cedulkami v terénu pyšně vyznačen jako „Donauquelle“ – pramen Dunaje, což je vůči jeho partnerské řece, které se totožné propagace nedostává, přinejmenším nespravedlivé.
Za větší nepřesnost se dá ovšem považovat rýmovačka, kterou si němečtí školáci notují už ve vlastivědě. „Brigach und Breg bringen die Donau zuweg.“ Rčení o tom, že Brigach a Breg vdechují Dunaji život, se totiž ve skutečnosti ne úplně zakládá na pravdě.
Hlavní propad Dunaje se nachází vedle místa zvaného Brühl, usazeného mezi Immendingen a Möhringen. Další propady jsou též u Fridingenu. Koryto samotných počátků toku Dunaje je tedy pořádně děravé.
Zmíněné řeky sice dávají v mapě u Donaueschingen vzniknout toku Dunaje, ale říkanka nevypráví o tom, že jen o pár kilometrů dál, přibližně mezi obcí Immendingen a městečkem Fridingen, celý ten slavně spojený Dunaj zase mizí.
Dunaj tedy v mapě Evropy nevyznačíme tečkou, přesným bodem pramene. A jen kousek od místa svého oficiálního vzniku, ani ne o dvanáct kilometrů dál, se z mapy znovu nesměle ztrácí.
Tak nám zmizel Dunaj
Kam? Nad tím dlouze bádal Adolf Knopp, německý geolog z Technologického institutu v Karlsruhe. Možností se totiž nabízelo vícero. Dne 9. října 1877 to ale rozlouskl pokusem, za který by ho dnes asi ochránci přírody nepochválili.
V místech tzv. Donauversinkung, kde se Dunaj ztrácel a propadal pod zem, nalil do vody ohromné množství „znečišťujících“ látek. Například deset kilogramů fluoresceinu sodného, organického barviva. K němu ještě přidal dvacet tun soli a celé to završil 1 200 kilogramy ropné břidlice a oleje. V podstatě tím vytvořil obří barevnou slanou ropnou skvrnu, která byla na hladině nepřehlédnutelná.
Dunaj jako největší atrakce. Zkusili jsme jízdu po rakouské magistrále |
Že se pan Knopp nedopustil jen trestuhodné devastace přírody, se ukázalo o šedesát hodin později. To když z mohutného krasově vyvěrajícího pramene Aachtopf, ležícího přibližně o deset kilometrů jižněji, začala vyvěrat na povrch voda nažloutlá, slaná a s duhově mastnými ropnými skvrnami.
Tím svým velmi názorným experimentem německý geolog potvrdil, že Dunaj, mizející kousek za Immendingen, si zkracuje cestu pod zemí. Vyvolal tím pořádný zmatek. Jednak proto, že se o prameni Aachtopf dosud hovořilo jako o nebývale silném prameni minerálním. Jenže to zjevně nebyl jen pramen, protože významná část jeho vody pochází z Dunaje.
Pro podnikavce, kteří se tehdy pokoušeli vodu stáčet do lahví a prodávat jako termální minerálku, to bylo naprosto devastační odhalení. Místo „zdravé a lehce sycené“ vody po celou dobu prodávali lidem vodu říční, která si jen probublala podzemím.
Odhalení Adolfa Knoppa však mohlo mít zásadní dopad i na celý německý a potažmo evropský zeměpis. Potok, co vyrážel z pramene Aachtopf, se totiž až dosud jmenoval Radolfzeller Aach. A odtékal si do Bodamského jezera, kde se stával součástí řeky Rýn.
Dunaj a Rýn, dvě řeky, které přehledně rozdělovaly Evropu, tak k sobě najednou měly mnohem blíž. Víc, než by bylo milé. Už proto, že Dunaj se tím vlastně stával přítokem Rýna. Poučka o tom, že úmořím Dunaje je Černé moře, tak přestávala platit. Dunaj byl skrze rýnskou větev a Bodamské jezero i součástí úmoří Severního moře.
Dokud si to řeka nerozmyslí
Němečtí hydrogeologové a geografové se ovšem rozhodli, že si v Dunaji chaos dělat nenechají. Už proto, že se popsaný efekt onoho propadání v Donauversinkung neprojevoval stabilně.
Vůbec první zadokumentované „zmizení“ Dunaje pocházelo teprve z roku 1874, pouhá tři léta před pokusem pana Knoppa. A Dunaj se tehdy ani neztrácel na dlouho. Mizel v průměru na třicet dní, zatímco po zbytek roku se ukázněně přidržoval svého hlavního povrchového koryta, tekl si od soutoku Bregu a Brigachu bez přerušení dál.
Delta Dunaje: poslední ráj s krásnými plážemi na konci Evropy |
To už ale dlouho neplatí. V roce 1921 se například Dunaj „ztratil“ v propadání Donauversinkung a nebyl vidět 309 dní. Jeho povrchové koryto docela zarostlo vegetací, než si do něj voda ke konci podzimu znovu našla cestu. I dnes má průtočnost téhle povrchové etapy toku silně proměnlivý charakter.
Roční průměr dní, kdy řeka úplně mizí a korytem na povrchu neteče, činí 155 dnů. Zejména v letních a suchých měsících byste tu Dunaj hledali marně. Spatříte tu jen štěrkovou lavici naznačeného říčního koryta, ovšem úplně bez vody. Ta si teče podzemím až k městu, které svým názvem připomíná hluboké vydechnutí. Aach.
V Aachtopfu se voda z Dunaje stává novou řekou zvanou Radolfzeller Aach, která se vlévá do Bodamského jezera.
Každého přirozeně zajímá, co se asi odehrává pod zemí, mezi Immendingen a Aach. K tomu ale němečtí geologové zatím mnoho neprozradili. Vědí jen, že ve vápencových horninách zdejší bílé jury postupně vymlely vody labyrint, který má objem asi 50 milionů krychlových metrů. A který se zvětšuje. Podle odhadů odborníků tu každoročně dochází k rozpuštění a vyplavení asi sedmi tisíc tun vápence, což představuje asi 2 700 krychlových metrů materiálu.
Dá se odtušit, že v měřítcích geologického času – obdobích v úhrnu tisíců a desetitisíců let – si tuto podzemní zkratku jeskynním metrem bude Dunaj vybírat stále výrazněji. Až jednou opustí své staré suchozemské koryto úplně. Na povrchu tedy zcela vymizí, dvanáct kilometrů po soutoku řek Breg a Brigach u Immendingen zahučí do podzemí a od vývěru Aachtopf si poteče do Bodamského jezera a do Rýna.
Co bude s Dunajem dál
Bude to tedy konec druhé největší evropské řeky? Nikoliv. Jen se oficiálně v mapě „posune“ počátek, místo vzniku Dunaje. To bude ležet v malých přítocích, které se vlévají do řeky až za tím velkým propadáním. Konkrétně pak v potoce Krähenbach a říčce Eltě. Pro nás se tím mnoho nezmění, pořád budeme moci správně odpovídat, že Dunaj pramení ve Schwarzwaldu, Černém lese.
Senzace Donauversinkung, propadání Dunaje, za návštěvu určitě stojí. Suché koryto řeky je oblíbenou přírodní atrakcí, kterou si nejlépe vychutnáte od poloviny května do poloviny září.
Tak tady prosím by někde měl téci Dunaj. Jeho koryto je v terénu jasně patrné, ovšem řeka tu zjevně chybí. Vítejte na Donauversinkung.
Se štěstím tu mezi roztroušenými kameny z odhaleného dna narazíte na zajímavé jurské fosilie, vyplavené řekou z nitra podzemního jeskynního systému. Dá se tu zažít hezkých pár hodin zábavy a v okolí se nachází několik kempů a piknikových míst, v krásném prostředí přírodního parku Horní Dunaj. Je to místo, kde vás nic trápit nemusí.
To německé školáky čekají do budoucna trable a velké přepisování učebnic. Celková délka Dunaje se totiž tím posunem zkrátí o dobrých třicet kilometrů. A přestane platit i ta původní říkanka. „Krähenbach und Elta bringen die Donau zuweg“ se jim vůbec nerýmuje.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
