Z hrstky černých kamínků, sesbíraných na úbočí sicilského vulkánu, totiž může být pořádné trápení. A taky pokuta, která vás bude stát víc, než celá dovolená na Sicílii. Jak to? Staré zákony o ochraně přírodního bohatství v Itálii platí pořád stejně, a letos je těch důvodů k tomu je ostřeji vymáhat zase o něco víc.
Vezmeme to postupně.
Každý rok navštíví region kolem sopky na tři miliony zahraničních turistů, přičemž přímo do oblasti kráteru se vypraví 1,4 milionu z nich. A jakmile Etna svou činnou a neklidnou povahu připomene světu nějakou erupcí, narůstají ta čísla skokově o třetinu.
V únoru 2021 těch explozivních erupcí bylo jedenáct. O rok později byly dvě, obohacené o efektní lávové fontány a bomby. V květnu 2022 došlo ke zhroucení jihovýchodního kráteru a vytvoření lávového proudu. Přírodní divadlo destrukce doprovázely třídenní erupce. Loni, v červenci a srpnu, vybuchla opět, mraky sopečného popela odstavila místní letiště z provozu. A teď, od 7. února, bouří znovu. I když to vypadá, že se už umírnila, sicilští vulkanologové dál varují, že ve svém repertoáru možná ještě má pořád pár efektních triků k předvedení.
Sopečné erupce, doprovázené ohnivými fontánami, jsou fascinující podívanou. Dokud se tedy neodehrávají za vaším domem.
K velké radosti i nelibosti místních. Protože díky sopce už pátým rokem zažívají „nadprůměrnou“ sezonu a velmi slušně vydělávají. A proč nelibosti? Protože už jsou hodě unavení z té neustálé nevychovanosti neukázněných a život zbytečně riskujících turistů.
Zahraniční výletníci totiž po pěti letech, kdy u Etny nedošlo k žádné „pořádné“ katastrofě, tragédii, úmrtím nebo vážným zraněním, nabyli dojmu, že to celé je jen jakési sopečné divadlo pro jejich zábavu, které chtějí vidět z první řady.
Chaos pod sopečným kuželem
Přítomnost turistů u Etny se celý únor nesla v duchu konstantního porušování bezpečnostních pravidel. To, že by se nikdo neměl ke žhavému lávovému proudu přiblížit na méně než 500 metrů, letos snad jako by ani neplatilo a selfíček u pohybující se lávové stěny byly pořízeny tisíce. Někteří si k ní přijeli i na lyžích.
Docela rozumné pravidlo o tom, že k lávovému svahu se nikdo nemá přiblížit na 500 metrů, letos nedodržoval nikdo.
Regionální policie musela prakticky neustále řešit nepovolené vjezdy turisty pronajatých vozidel mimo vyhrazené cesty. Auta turistů divoce parkujících na okrajích úzkých silnic často blokovala průjezd záchranářských vozidel. Vzácný čas, který mají záchranné složky rozpočítaný pro akce v terénu, se míjel na pátráních po turistech, kteří se na úbočích sopky – poté, co překonali zábrany a minuli cedule o zákazu vstupu – někde ztratili.
Stačí se jen vžít do mysli místních, kteří čekají na sanitku, hasiče nebo evakuaci, ale nedočkají se jí včas kvůli zvědavým výletníkům, kteří si někde museli nutně něco vyfotit. Místním zkrátka došla trpělivost. A vytváří teď velký tlak na samosprávy, potažmo na ministerstvo cestovního ruchu. Chtějí nápravu situace a zabránit tomu, aby se podobné scénáře ještě někdy opakovali.
Jak? Itálie v tom už umí chodit, za osvědčenou cestu regulace považuje poplatky a pokuty. A zrovna kvůli pokutám na Sicílii nemusí ani složitě schvalovat nějakou novou legislativu. Přijatou ji mají už dávno, a platí i na Etně.
Žít ve stínu činné sopky není nic příjemného. Hrozba se umí připomenout, a posledních pět let jsou erupce velmi časté.
Což nás dostává k oněm kamínkům. Ony to totiž nejsou obyčejné kamínky, ale lapilli. To slůvko je z latiny. Přeloženo sice znamená „malé kameny“, ale ve skutečnosti je tak označována každá drobná sopkou vyvržená hornina. Je to jeden z typických projevů zdejší vulkanické činnosti, kvůli které je také celé Parco dell’Etna vyhlášena chráněnou oblastí. A v chráněné oblasti, na Sicílii stejně jako v Česku, se musí dodržovat určitá pravidla. Za jejichž porušením následuje trest.
Za hranou zákona
Když si na Etně naberete hrst takových kamínků do kapsy, dopustili jste se tím nelegálního sběru materiálu na chráněném území. A za to takový přečin můžete zaplatit mastnou pokutu.
Můžete sice argumentovat tím, že rozsáhlé území o rozloze desítek kilometrů čtverečních území je těmi kamínky doslova zasypáno – že si sopka neustále „vyrábí“ další. Můžete zmínit, že v nedaleké Katánii – už mimo chráněnou oblast – tyto kamínky obyvatelé odhrnují ze silnic radlicemi, mají jich šest kilogramů na každém metru čtverečním, pytlují je a vyváží jako odpad na skládky. Nicméně to pravidlo o nepovoleném sběru platí pořád.
Je to stejné jako s pískem na plážích v Sardinii a jílem ze Scala dei Turchi, kterých je též na pobřeží zdánlivě nekonečně mnoho. Ale nelegální sběr tu ohodnocují až třemi tisícovkami eur (75 000 Kč) pokuty. Zákon je prostě zákon, a platí pro všechny.
Ve městech v okolí Etny mají se sopečným popelem a vyvrženými kamínky problém. Po erupci je smetají ve velkém, aby uvolnili chodníky a cesty.
Území chráněné oblasti kolem sopky je tvořeno skalami, prašnými cestami a divoce zbrázděnými svahy. Je to vulkanickou činností tvarovaná krajina, mimořádná díky zvláštnosti přírodních materiálů na svých lávových pláních, které jsou chráněny ve své celistvosti. A stejně jako si neodštípnete do sbírky kousíček Pravčické brány nebo neseberete polštářek mechu na Islandu, neměli byste ani sbírat na Etně lapilli. Protože všechny sicilské lapilli formálně pochází z Parco dell’Etna, respektive byly vyvrženy sopkou.
Asi se nedá čekat, že by na vás nějaký uniformovaný správce parku vyskočil ze vzduchoprázdna s pokutovým bločkem hned poté, co si na Ferrovia Circumetnea strčíte do kapsy jeden sopečný oblázek. Ale zaúčtovat vám je k ceně za pobyt mohou na letišti, při kontrole zavazadel.
Suvenýr k nezaplacení
Tvrzení, že jsou to opravdu jen nějaké malé černé kamínky, při kontrole neobstojí. Sopečné lapilli jsou nezaměnitelné a snadno k poznání, a celní a devizové předpisy hovoří jasně.
V celé Itálii platí přísný zákaz sběru a vývozu horské a mořské fauny a flory včetně oblázků, mušlí, písku, řas, mořské vody. A to i v minimálním množství. Pokuta za porušení zákazu činí 1 549 – 9 296 eur, respektive 39 000 až 233 000 Kč. S tím, že u lapilli se automaticky pohybujete v té vyšší sazbě, protože jste „ukradli“ na chráněním území.
Že už jste párkrát Sicílii navštívili, a sopečných suvenýrů jste si nasbírali už tolik, že jste s nimi dávno obdarovali celé široké příbuzenstvo a přátele? Že jste nikdy jste na letišti při kontrole neměli sebemenší problém? To není dohromady nic k chlubení. Ale překvapivé to také není. Zákon o zákazu vývozu a sběru sice platí v Itálii dlouhá léta, ale na Sicílii dosud nebyl důvod jej nějak proaktivně vymáhat.
To se nyní ale mění, protože letos místním došla s turisty trpělivost. Za jejich stupňující se neukázněnost platí posledních pět let, a teď jim to zkrátka chtějí oplatit. Zákonný prostředek k tomu dávno mají.
Z pokusu pronést kontrolou na sicilském letišti malé černé kamínky se teď může stát velmi nepříjemné dobrodružství, které vás může vyjít draze.
Jak lépe si připomenout zážitky z nejvyšší evropské sopky, než popelníkem vyrobeným z lávy?
Znamená to tedy, že si ze Sicílie už nikdy legálně neodvezete ani jediný kamínek vyvržený sopkou? Kdepak. Vulkanických suvenýrů, malých i velkých, si můžete odvést tolik, kolik se vám vejde do zavazadel. Jen si je musíte koupit. Zaplatit za ně u certifikovaných prodejců suvenýrů, kteří vám stvrzenkou potvrdí, že jste je koupí nabyli legálně.
Jejich sortiment je omezený jen fantazií: sopečná mýdla, kosmetická pemza, žárem metamorfované kameny i popelníky vyrobené z lávy. Takové u kontroly projdou bez obtíží.
Námitku, že Siciliané (potažmo Italové) už neví, jak ještě by na cestovním ruchu rýžovali, bohužel musíme označit za lichou. Oni jen chrání své přírodní bohatství. Teď jen o dost aktivněji. A s jejich názorem na neškodnost vývozu kamínků otočil až vychýlený morální kompas zahraničních turistů, kteří se na úbočí otřásajícího se vulkánu chovali dost otřesně.
Mohlo by se hodit
|
