Rituál dospělosti v povodí řeky Omo. Zmlátit ženu do krve a přeskočit býky

U nás se z kluka stává dospělý dosažením plnoletosti. V etnické skupině Hamarů v jihozápadní Etiopii to mají chlapci mnohem těžší. Při iniciačním rituálu bullah musejí skákat přes býky.

Bullah, kterého jsme se zúčastnili, je svátek pro každou rodinu dospívajícího muže. Sejdou se při něm všichni, včetně vzdálených příbuzných.

Začátek slavnosti se koná za vesnicí Dimeka. Ve vyschlém korytu řeky ženy zpívají a tančí. Na nohou mají náramky z místních plodů, které hlasitě cinkají. Dvě tanečnice k tomu ještě troubí. Mají jen krátké kožené sukénky, na krku množství korálků z různých semen, případně mušlí. Na hlavách se jim tyčí účesy doslova „vymodelované“ s pomocí barevných jílů a tuku. Vlasy jsou spleteny po malých pramenech do copánků a nad očima do ofiny, takže účes vypadá jako copánková přilba.

Po představení se rozutečou a my se jdeme podívat, jak se připravuje na slavnost mladý chlapec. Na hlavě má také copánky, které příbuzní rozplétají, rozčesávají a svazují do jednoho culíku uprostřed hlavy. Tím je oslavenec připravený na obřad.

Poté opět přihopsají cinkající ženy, zatímco mužům začíná slavnostní zdobení obličejů hlinkou a bílým roztokem z kamene, který se naškrábe, zakape vodou a nanáší klacíkem na celý obličej.

Najednou ztuhnu a nevěřím svým očím. Ženy tančí jako o život a při tom se nechávají šlehat od mužů silnými pruty, až mají záda rozdrásaná do krve. Je to děsivá podívaná. A dívky, které si připadají málo vyšlehané, vyzývají muže, aby je víc třískali. Předvádějí, jak jsou schopné vydržet bolest. Čím jsou rány hrozivější, tím jsou spokojenější. Teče jim krev, záda mají samé živé maso a mnohdy v ranách i kousky proutků. Jsou úplně v transu a stále nemají dost. Smějí se a tančí…

Následky šlehání jsou drastické.

Potom se všichni účastníci přesouvají na místo samotného rituálu bullah – skákání přes býky. Pije se pivo a káva, ženy stále tančí, ostatní se baví a popíjejí. Čekáme na šestou večerní hodinu, kdy začne iniciační proces.

Nejprve přináší jedna malá dívka roztomilé kůzle. Takové krásné s černou hlavou. Myslíme si, že se mládě někam zaběhlo a ona ho chytila. Ale ne, kůzle jde na smrt. Uvážou ho liánou za nožičku pod bránu vystavěnou z klacků, kde je již připravený oslavenec. Je celý nahý. Má za úkol kůzlátko podříznout a vykuchat. Pak ho opečou a on sní játra. Také se věští z vnitřností, ale to už nevidíme, neboť ostatní muži se kolem semknou tak, že nás, jediné bílé, mezi sebe nepustí.

Pak už dospělí muži začínají nadhánět býky. Obrovská zvířata, včetně malého telátka, se zatím spokojeně pasou. Na samé skákání je připravené speciální rovné místo, kam se muži snaží seřadit těsně vedle sebe býky. Je jich jedenáct a ten mrňous. Býkům se to moc nelíbí, protože ženy při tom neustále chodí dokola, zpívají a cinkají. Vůbec se nedivím, že se ta zvířata plaší. Udržet takovou rohatou horu masa v klidu, to dá i spoustě silných chlapů zabrat. Jen to telátko je hodné, na to stačí jeden.

Když už to vypadalo skoro hotové, tak se jeden býk naštve a uteče. Je to pěkná mela. Rohatec je pořádně rozzuřený, řádí jako pominutý, takže máme příležitost poznat „koridu“ zblízka. V obrovském zmatku se každý chce někam schovat, je to opravdu nebezpečné. Konečně ho místní svalovci odchytí, ale ouha! Když ho chtějí zařadit mezi ostatní býky, splaší se zas jiný. To se koná ještě několikrát, už to však naštěstí není tak dramatické.

Nakonec se podaří všechna zvířata zklidnit. Horda chlapů je drží za rohy i ocasy, takže býci stojí poslušně v jedné řadě. Všichni si oddechnou. I místní. Konečně může mladík vyběhnout. Má za úkol přeskákat přes hřbety všech býků, tam a zpět alespoň čtyřikrát.

Rozběhne se, vyskočí na býka a odráží se z jednoho na druhého. Přeběhne je tam a zpátky dokonce osmkrát. Na telátko ani nešlápne. Od té chvíle je mužem a hrdinou dne.

Může si ostříhat vlasy. A také nosit zbraň a oženit se. Skákáním přes býky se zařadil mezi dospělé, což všichni budou oslavovat další dva dny, někdy prý i týden. Nevím, zda by tento rituál někdo z našich mužů podstoupil. To by pak asi bylo nových sňatků ještě méně než nyní.

Může se hodit

Na cestě po Etiopii nás asi měsíc doprovázel sám majitel místní cestovní kanceláře z Addis Abeby. Když jsme totiž napsali, kam všude toužíme vyrazit, nikdo z jeho zaměstnanců s námi nechtěl jet. Tento muž znal celou Etiopii velmi dobře a zařídil i to, že jsme se mohli zúčastnit iniciačního obřadu.

Když slavnost začala, ne všichni se na nás zpočátku dívali přátelsky. Když ale viděli, že nás doprovází Etiopan, který se zná s jejich náčelníkem, smáli se na nás, takže brzy jsme ztratili pocit vetřelců. Ke mně jako k blondýně se muži chovali docela galantně. Nabízeli mi místo vedle sebe na zemi a snažili se se mnou komunikovat, přestože z amharštiny jsem neznala ani slovo. Ženy si nás moc nevšímaly, ale malé děti si pořád chtěly sahat na moje vlasy. A jedna malá holčička se polekaně rozbrečela, protože jsem byla první „bílá“, kterou viděla.