Kde se minulost stýká s budoucností. Proč navštívit Velké egyptské muzeum

Velké egyptské muzeum je největším muzeem zasvěceným jedné civilizaci na světě. Nabízí desetitisíce předmětů z dávných dob, včetně těch z hrobky faraóna Tutanchamona. Muzeum se svými sochami připomíná chrám, zároveň jeho moderní architektura má až sci-fi futuristický nádech.

Ve sci-fi klasice Blade Runner vypadají sídla mocných korporací jako novodobé pyramidy. Když filmaři tehdy hledali vizuální ztělesnění vzdálené budoucnosti, paradoxně se obrátili k nejstarší architektuře lidstva. Tento fascinující kruh se teď uzavírá v samotném Egyptě.

Velké egyptské muzeum, zkráceně GEM, sice skrývá ve svých zdech tisíciletou historii, samo je však dílem splňujícím i ta nejpřísnější kritéria futuristické estetiky. Ač je budova moderního rázu, dokonale respektuje kulturní dědictví i architektonický um starého Egypta.

Kontrast Velkého egyptského muzea a Gízy je propastný. Čekejte peklo i ráj

Jasným dokladem toho je opakující se trojúhelníkový vzor na fasádě muzea. Trojúhelníkový je i vchod lemovaný černými deskami, na nichž jsou egyptské znaky, včetně proslulého stylizovaného oka. Řada takových očí sleduje návštěvníky, kteří se sluncem oslněnému pohledu vnějšího pozorovatele zdají, jako by je polykala temnota.

Jakmile i tento pozorovatel sám vstoupí do tajemných prostor muzea, otevře se před ním obrovský, vzdušný prostor s prosklenou střechou ztrácející se ve výšinách, jemuž dominuje nepřehlédnutelná, dvanáct metrů vysoká socha faraona Ramsese II. Je natolik ústředním prvkem, že celé muzeum se budovalo kolem ní, aby mohlo pojmout její výšku.

Při prohlížení velkolepé sochy a do ní vyrytých obrazů bohyň a hieroglyfů je snadné přehlédnout další krásy atria – od menších soch ptolemaiovských vládců přes malbami pokrytý sloup až po nečekaný prvek: vodu omývající černou podlahu. Co však rozhodně nelze minout, je velké schodiště zaplněné sochami, kudy se chodí do galerií s muzejní výstavou.

Muzeum skýtá řadu momentů, kdy se návštěvník plně přenese do dávných dob a připadá si jako poutník procházející starobylým chrámem. Snad žádný jiný ale tento dojem nedokáže vyvolat v takové míře jako procházka po schodišti kolem soch faraonů, které přežily tisíciletí, a v případě královny Hatšepsut i aktivní snahy provést takzvané damnatio memoriae neboli zničení jakékoliv památky na ni.

Přes 50 tisíc exponátů

O něco výše na schodišti pak návštěvník míjí ležící lvi kolem hieroglyfy pokryté brány. Následující sochy se zvířecími hlavami dávají poznat, že návštěvník stojí v přítomnosti bohů, a přitom blokuje výhled fotochtivým Japoncům, kteří projíždějí na vedlejších eskalátorech.

A na konci celé té cesty se za skleněným oknem skví pyramidy v celé své mocné kráse. Vlivem chytrého využití světla jsou diváci sedící na přilehlých sedačkách ve stínu, což vytváří dojem, jako kdyby člověk vzešel z podsvětí ke světlu. Zároveň jako by v ezoterickém sepětí vnějšího a vnitřního pozoroval architektonický div, v jehož útrobách sám je.

Jakmile se návštěvník dostatečně pokochá výhledem na pyramidy, může se vydat do přilehlých galerií. Ty jsou rozděleny podle konkrétních dob, tedy zjednodušeně na Starou říši, Střední říši, Novou říši a řecko-římské období, a obsahují přes 50 tisíc předmětů.

Milovník egyptské dlouhé historie se tak může kochat dovedně vyrobenými stélami či nástěnnými malbami, obdivovat sošky núbijské armády, zkoumat malby na rakvích a pochopit ze soch písařů, jaké úctě se toto povolání těšilo ve starověkém Egyptě.

Zatímco návštěvník se potuluje historií, na některých místech na něj vykoukne moderní technologie, která jeho zážitek jen umocňuje. Nad hlavou se mu táhnou panely, na nichž se promítají destičky s hieroglyfy a vytvářejí tak souvislou textovou a obrazovou stěnu. Na jiném místě zářící modré světlo dodává celé scéně až kyberpunkově neonovou atmosféru.

Muzeum dovedně využívá světla k umocnění návštěvníkových dojmů a k dokonalosti to dovádí ve svém hlavním triumfu – výstavě hrobky faraona Tutanchamona. Jakmile divák přejde průhledný můstek spojující obě křídla galerií nad schodištěm se sochami vedoucím k pyramidám, ocitne se v temném prostoru, intimně osvětleném jen zlatě podsvícenými panely po stranách a jedním dlouhým na stropě, připomínajícím baldachýn.

V jejich mystickém světle se za průhlednými skly vitrín skví bohaté vybavení Tutanchamonovy hrobky, od pozlacených pohřebních skříní přes zdobená křesla a rituální lůžka pro balzamování zesnulého, zakončená zvířecími hlavami, až po přenosnou schránu s ležícím šakalem a samozřejmě slavné sarkofágy s tváří zesnulého faraona.

Nejikoničtějším exponátem je ale bezesporu Tutanchamonova maska, která tkví pod rozšiřujícím a stahujícím se kruhem působícím jako jakási digitální svatozář.

Jsem napůl Egypťan, říká Miroslav Bárta. Radí lidem, jak se chovat v těžké době

Tutanchamonova výstava je jednoznačně vrcholem celého muzea. Nicméně i po jejím prohlédnutí a projití hlavních galerií má muzeum co nabídnout. Z atria lze vyjít do venkovního prostoru k malému bazénku obklopenému černými sochami. Blízko u něj je menší budova, kde se skrývají mamutí Cheopsovy lodě.

Zatímco jedna se skví ve své plně rekonstruované nádheře, druhá odhaluje své kosti. Přesný účel lodí není znám, ve starém Egyptě ale panovala představa, že sluneční bůh putuje po nebi na své lodi, a plavidla pravděpodobně souvisela s pohřebními rituály, při nichž jej doprovázel i zesnulý faraon.

Prohlídka všech starodávných klenotů vystavených v muzeu bývá náročná, a tak přijde vhod jeho zvláštní sekce sestávající z řady restaurací, kaváren a obchodů nejen s upomínkovým zbožím.

Pro některé citlivé Evropany to může působit jako přílišná komercializace vzdělávací instituce. Sedí to však do egyptského způsobu života, jehož centrálním bodem je tržiště. Rozdělení mezi komerčním a nekomerčním světem tak v Egyptě úplně neplatí a v GEM má velmi západní, luxusnější a pro turisty přívětivější podobu.

Pro egyptskou mytologii a kult byla klíčová představa cyklické pouti slunečního boha nočním podsvětím a jeho opětovného objevení se na horizontu. GEM jako by byl touto podsvětní říší, avšak na rozdíl od té popisované v textech (známých jako Kniha mrtvých) není nebezpečný a nepřátelský, nýbrž plný skrytých znalostí a fascinujících objevů.

A když se návštěvník projde pod zlatým trojúhelníkem zdobícím vnitřní stranu vchodu a opět vyjde na venkovní vzduch, je sám takovým znovuzrozeným sluncem, připraveným šířit paprsky své nově nabyté moudrosti dál a zářit neobyčejnou zkušeností, jakou dokáže zprostředkovat jen GEM a jeho kolekce starobylých pokladů promlouvajících přes závoj času.

Může se hodit

• Co neminout: Pyramidy jsou jednoznačnou dominantou Egypta, takže navštívit Gízu i se Sfingou je skoro povinnost. Milovník egyptské historie ale neprohloupí, když navštíví také chrámové komplexy Karnak a Luxor nebo celou řadu muzeí, včetně toho největšího v Káhiře. Pokud by se turista chtěl spíše slunit na pláži, může využít oblíbenou Hurghadu u Rudého moře, středomořský nádech pak nabízí Alexandrie.
• Jak navštívit Egypt: Do Egypta létá řada leteckých společností, včetně státního dopravce EgyptAir. V Egyptě lze cestovat na vlastní pěst, je však třeba se připravit na to, že městská i meziměstská doprava je pro cizince poměrně komplikovaná. Veřejné mikrobusy striktně vyžadují znalost arabštiny. Tomu se lze vyhnout využitím služeb cestovní kanceláře, například společnosti Čedok. Ta může být pro neanglicky mluvící zájemce atraktivní i tím, že nabízí služby česky mluvícího egyptského průvodce.
• Co ochutnat: Egypt nabízí pokrmy známé i z jiných muslimských zemí, jako je kebab, šavarma, hummus a podobně. Oblíbené jsou kofty – neboli špízy z mletého skopového, které patří mezi masa hojně využívaná v egyptské kuchyni. Naopak na vepřové samozřejmě můžete zapomenout. Výrazná egyptská koření dodávají i známým pokrmům specifický nádech.
• Co koupit: Srdcem egyptského života jsou trhy, kde lze najít nesčetné množství turistických suvenýrů, od magnetek po sošky bohů. Pokud chcete praktičtější dárek, egyptské koření je známé svou kvalitou, oblíbené jsou též čaje z ibišku. Milovníci masáží a zkrášlujících procedur si mohou užít tisícileté znalosti Egypťanů v oblasti olejů. A pokud by návštěvník toužil mít své jméno vyvedené v hieroglyfech, může si ho nechat vyrobit (např. na papyru nebo jako stříbrnou kartuši).
• Měna a placení: Egyptskou oficiální měnou je egyptská libra (EGP). Je dobré si nastudovat její kurz, protože v muzeích, na památkách i v restauracích jsou ceny obvykle uváděny právě v ní. Nicméně dá se platit i eury a dolary, které Egypťané často preferují. I když je na mnoha místech možné platit kartou, vzhledem k egyptské ekonomice založené na spropitném (bakšiši) je dobré mít u sebe i fyzické bankovky.
• Na co si dát v Egyptě pozor: Pokud se chcete vyhnout obávané „Faraonově pomstě“, nepijte vodu z kohoutku a nepoužívejte ji ani na čištění zubů či omývání ovoce. Využívejte balenou vodu z lahví, některé hotely ji poskytují automaticky. Je dobré dávat si pozor také na led dávaný do nápojů.