Že je Egypt jednou z nejúspěšnějších dovolenkových destinací pro pobyt v teple u moře, ví i malé dítě. Ale znáte někoho, kdo navštívil jiný resort v sousedství pláže než ten u Rudého moře? Těžko…
V padesátých letech bylo v Egyptě rozhodnuto, že hotely u šestnáct set kilometrů dlouhého pobřeží Rudého moře budou určené primárně zahraničním návštěvníkům. A že tomu bude odpovídat i další infrastruktura – obchody, restaurace, aquaparky a mnohé další.
Devět set kilometrů pobřeží Středozemního moře ale mělo sloužit výhradně pro odpočinek místních. I proto, že toto pobřeží není pro zahraniční turisty tolik lákavé. Leží totiž v blízkosti libyjských hranic, kde to historicky často vřelo. Navíc je menší a hlavně – nelze ho využívat celoročně. Vlastně se dá navštívit jen od června do září. Pak začíná období větrů, teplota padá na dvanáct stupňů a často tam prší. Ale události posledních dvou let, kdy byla řada resortů zavřená, původní rozhodnutí změnily. Egyptský průmysl také přišel o spoustu návštěvníků z Ruska. Třeba do Hurghady odtamtud létalo před pár lety na dvacet letadel denně! Dnes to jsou už jen tři…
 |
A tak lze za necelé tři hodiny přímého letu z Prahy poprvé v historii navštívit šestici vybraných hotelů odpovídajících vyššímu standardu a požadavkům zahraničních návštěvníků u Středozemního moře poblíž města Marsa Matrouh. Tedy místa, kam jezdí „vybraní“ obyvatelé z Káhiry a Alexandrie odpočívat už od konce druhé světové války. Předtím byl Egypt pod britskou vojenskou administrativou a za války si právě v této oblasti rozložil stan německý maršál Erwin Rommel přezdívaný Pouštní liška. Kruté boje u El-Alameinu připomínají hřbitovy zasvěcené padlým Italům, Britům a konečně i Němcům.
Káhiřané putují ke středozemním plážím výhradně pozemní dopravou a vzdálenost 490 kilometrů urazí za nějakých sedm hodin. Ti z „Alex“ stráví na cestě o polovinu času méně. Dá se to přežít – benzín stojí v přepočtu osm korun za litr, nafta je o tři koruny dražší.
Nejenže vám cestou k hotelové pláži mávají palmy, ale za lehátka se nic neplatí a také ručník je už v ceně.
Na všechny čekají dlouhé bělostné pláže, které omývají vlnky Středozemního moře tak modrého a průzračného, že by mohlo soupeřit s Karibikem. Má ideální teplotu kolem dvaceti sedmi stupňů a pozvolný, písčitý vstup do vody – tolik odlišný od korálů ostrých jako žiletky pod hladinou moře Rudého. Venku je navíc o dobrých deset stupňů méně než v Hurghadě, Šarm aš-Šajchu či Marsa Alamu, kde se teď uprostřed léta šplhají teploty nad čtyřicítky.
Egyptské hic sunt leones
Je to zvláštní pocit být na palubě letadla, kde kapitán pasažérům, byť poklidně oznámí, že neví, co bude, až přistane. Také on směřuje prvně do oblasti, kde vás budou Egypťané mimo hotel zastavovat jen proto, aby se s vámi mohli vyfotografovat. Nikdy v životě ještě neviděli někoho tak bílého.
Tři hotýlky v největší egyptské oáze nejsou zvlášť luxusní, ale dobře poslouží pro vysprchování po koupeli v bazénech se slanou vodou.
Na malém letišti přistává jen minimum letadel, a tak jsou příjezdové formality „na černý kontinent“ rychlé. Stačí si zaplatit u přepážky egyptské vízum v ceně 27 dolarů (650 korun) a jít si vyzvednout své zavazadlo. A případně si hned na místě zakoupit místní SIM kartu s daty do mobilu. Stojí zhruba 10 eur (245 korun) a opravdu se vyplatí. Hovory od všech operátorů jsou v Egyptě cenově „přepálené“ a ne všechny místní hotely automaticky nabízejí wi-fi.
Autobusy směřující do hotelů, kam vozí klienty výhradně Čedok, trpělivě čekají, až se nalodí všichni. Až pak se vyráží vpřed v konvoji a za policejního doprovodu. Celá oblast má strategický význam i kvůli těžbě ropy, a tak silnice přehrazují „check pointy“ s vojáky. Velké turistické autobusy nechávají volně projet, ale pokud si zaplatíte některý z fakultativních výletů, je nutné mít pasy „v pohotovostním režimu“ neustále v ruce. Ale vojáci jsou většinou velice příjemní a kontroly končí pravidelně slovy Vítejte v Egyptě!
Hodně z turistů však žádné cesty do okolí neplánuje – a už vůbec neřeší, v jaké části Egypta se to vlastně ocitli. Chtějí si hlavně odpočinout, opálit se, užít si opravdu úžasného moře.
Směrem do přístavu Marsa Matrouh je celá řada „vyhlídkových“ útesů, kam se jezdí všichni „kochat“ a fotografovat.
A přesto to je jiná dovolená než Egypt, který většina z nich už dříve navštívila. Pětihvězdičkový hotel vypadá (skoro) jako jinde a nabízí i podobné služby. Nabídka animačních programů je však menší a chybí organizovaná zábava pro děti.
Především se však v hotelech setkávají dvě zcela odlišné kultury – arabská a evropská. Zatímco egyptští muži vypadají jako ti naši (včetně blahosklonných bříšek), jejich manželky a dcery jsou většinou plně zahalené a oblečené se též koupají. Nikdo z českých turistů se nad tím však nepozastavuje, ostatně rychle navazují přátelství hlavně mezi sebou. Napomáhá tomu třeba plážový volejbálek a večerní panáky. V šest hodin se totiž začíná stmívat a o hodinu později už je nepropustná tma.
Egypt bez hotelů
Přesto by byla škoda nevyrazit si alespoň jeden do reality – tam „venku“. Můžete třeba pěšky navštívit některou z veřejných pláží, kam se chodí slunit celé egyptské rodiny, nebo objevit něco z fascinující historie této země v rámci organizovaného fakultativního výletu. Vydat se někam po vlastní ose tu bohužel nepřipadá v úvahu. Na místě nejsou žádné půjčovny aut a s častými vojenskými kontrolami by se turista nemluvící arabsky domlouval jen těžko. Málokdo by též zvládl rozbité silnice a dopravu, kde hraje hlavní roli síla klaksonu a počet koní pod kapotou.
Typický místní náklad
Z hotelu do města se lze dostat individuálně třeba uberem. Nic zvláštního tam však nenajdete, kromě počasím „opotřebovaných“ domů či trhu pojmenovaného příznačně Libya Marke. Na rozdíl od resortů u Rudého moře tam další infrastruktura chybí. Navíc se některé z hotelů pro našince nacházejí až devadesát kilometrů od města a letiště.
Pro výlet však lze doporučit oázu Síwa vzdálenou asi tři sta kilometrů. Jde o místo s desítkami tisíc datlových palem, pod nimiž rostou olivovníky pamatující Ježíška, kterého Josef přivedl i s Marií do Egypta, aby ho ochránil před Herodesem. Právě odtud se vyvážejí ty nejlepší datle a olivový olej.
Většina hrobů je už dávno vybraná, o posmrtné cestě svých obyvatel tak vypráví už jen kresby na stěnách.
V oáze si nenechte ujít výlet na Horu mrtvých, která připomíná obrovitý úl a ukrývá až několik tisíc dosud většinou neodkrytých hrobek vyzdobených i původními freskami. O kus dál se pak tyčí trosky chrámu Amóna, jedné z nejslavnějších věštíren starověkého světa. To v ní Alexandr Veliký rozmlouval s bohy o tom, zda mu posvětí plán na dobytí světa.
A konečně nad městem, kde žije překvapivých 35 000 obyvatel, se zvedá pevnost Shali. Jde o panoptikum polorozbořených zdí a otevřených místností ze sušených cihel „omítnutých“ blátem, kde lze zabloudit snáz, než byste si byli ochotni připustit.
A koho nebere starověká historie? Ten si užije adrenalinovou jízdu v písečných dunách kolmo vzhůru a pak jako na sjezdovce smykem dolů.
V tak zvaném jezírku Kleopatry se dnes koupe hlavně místní omladina. Dříve se v ní rituálně myly nevěsty před svatebním obřadem.
V improvizovaném servisu povoloval šrouby u pneumatik klučina s hydraulickou vrtačkou podobně velkou, jako byl sám.
Parádní je i návštěva solných jezer připomínajících Mrtvé moře. Na rozdíl od něj je v „bazéncích“ blankytně modrá voda a díky nasycenosti solemi přes šedesát procent si připadáte jako ve stavu beztíže. Jen vám nesmí voda cáknout do očí.
Nejzajímavější je ale možnost zažít Egypt, který jako by vypadl z knih a černobílých fotografií cestovatelů Zikmunda a Hanzelky pořízených před 75 lety. Budete tu totiž jedinými návštěvníky a na tržišti můžete levně nakoupit ručně vyráběné koberce, pletené nádoby z rákosu, exotická koření, čaje, olivy, datle… nebo můžete jen tak pozorovat oslíka, jak táhne ulicí dřevěný přívěs a budete si připadat jako za časů Egypťana Sinuheta.
