Dugong indický se vyskytuje v tropických vodách podél východní Afriky, západního pobřeží Indie, v Rudém moři, Perském zálivu a ve vodách okolo Nové Guineje a Austrálie. K jeho teritoriu tradičně patřily i regiony podél pobřeží Jihočínského a Východočínského moře. Ale odtud, jak se nyní zdá, nadobro vymizel. Odborníci, kteří tu po něm pátrali, zařadili dugonga v čínských lokalitách mezi funkčně vyhynulé druhy.
Moroni, mořské krávy nebo taky mořské panny – přezdívek sesbírali zástupci druhu dugong řadu, což svým způsobem dokládá jejich popularitu. Je totiž těžké si dugonga nezamilovat. Jde o charismatické a povahou klidné, neagresivní zvíře s třímetrovým (a třímetrákovým) zavalitým tělem, které se rozvážně líně pase na podmořských travinách a chaluhách.
 |
Dugongové, tito blízcí příbuzní kapustňáků, se obvykle drží v bezpečí mělkých lagun, kde pátrají po vodních rostlinách a přeorávají písčité dno. Jen tu a tam se vynoří k chrochtavému nadechnutí nad hladinu. Právě jejich bílé vousaté čenichy vykukující z vody vedly ke vzniku legend o mořských pannách a sirénách, které lákaly námořníky do záhuby mezi mělčinami a útesy.
Mořské krávy pod tlakem
Co znamená funkční vyhynutí?Termín funkční vyhynutí nutně neznamená, že by se v daném regionu už nenacházeli žádní dugongové. Pár jich tam pořád přežívat může. Ale je jich tak málo, že už nenaplňují své funkce v ekosystému. Může to též znamenat, že jednotlivé exempláře, samci a samice, jsou teď od sebe tak vzdálené, že se už nikdy nepotkají a nebudou se rozmnožovat. Případně jejich populace může být tak málo početná, že by při rozmnožování docházelo k inbreedingu – příbuzenskému páření. Funkční vyhynutí tedy neznamená definitivní konec. Je to předposlední kapitola, která nevyhnutelnému konci předchází. |
Navzdory pověstem je ale dugong dočista nekonfliktní živočich, který lidem nikterak nekonkuruje. Naopak to bohužel neplatí. Těmto zvířatům neprospívá narůstající znečištění moří a příbřežních lagun, proplouvající lodě je vyrušují a plaší, navíc špatně snáší přítomnost nově budovaných staveb zasahujících do vodního prostředí.
Největší trable jim pak působí návnady, sítě a háky rybářů, kteří se vydávají za úlovkem do míst, kde se pasou. Dugong indický je proto v Červeném seznamu Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) plošně zařazen mezi druhy zranitelné, ohrožené.
Z řady míst, kde by se teoreticky měl vyskytovat, už ale dlouhá léta nepřichází žádné čerstvé údaje o jeho existenci. Vědělo se o tom, že v Číně došlo během dvacátého století k výraznému poklesu početnosti jeho populace, ale bez bližších podrobností. A právě proto se letos tým Čínské akademie věd a odborníků Londýnské zoologické společnosti vypravil podél pobřeží Číny pátrat po dugonzích. A jejich studie nepřináší dobré zprávy.
U Číny už k vidění nejsou
Badatelé provedli rozsáhlý průzkum – vyzpovídali rybáře hned ze čtyř čínských provincií – aby mohli zpřesnit své mapy výskytu dugongů. Nicméně jen pět procent ze 788 respondentů uvedlo, že někdy v minulosti dugongy viděli. Průměrné datum posledního pozorování bylo před 23 lety. Na starých mapách tedy nebylo co zpřesňovat, dugongy tu od roku 2008 nikdo neviděl.
„Historické záznamy o výskytu dugongů v regionu dosahují vrcholu kolem roku 1960, od roku 1975 rychle klesají,“ shrnuje to Mingli Lin, vedoucí výzkumu.
„Po roce 2000 nebyla zaznamenána žádná ověřená terénní pozorování dugongů a od roku 2008 ani ta neověřená. Na základě těchto zjištění jsme nuceni učinit závěr, že v posledních desetiletích došlo k rychlému populačnímu kolapsu dugongů a v Číně jsou nyní funkčně vyhubeni,“ doplňuje Mingli Lin.
„Pravděpodobné vymizení dugonga v Číně je zničující ztrátou,“ dodává Samuel Turvey, spoluautor studie. „Jejich nepřítomnost bude mít negativní dopad na fungování celého příbřežního ekosystému a je také varovnou připomínkou, že k vymírání druhu může dojít dřív, než budou přijata účinná opatření na jeho ochranu.“
Další savec na odpis
Dugong indický bohužel není prvním velkým savcem, který v Číně vyhynul. V roce 2007 byl mezi pravděpodobně vyhynulé zařazen bai-dži, tedy čínský říční delfín. V mohutné deltě řeky Jang-c’-ťiang a na ni napojených jezerech Dongting a Poyang přitom žili tito „kapesní bílí delfíni“ přes dvacet milionů let.
Lidem trvalo jejich vyhubení – lovem, znečišťováním řeky, těžbou říčního písku – necelých padesát let. Expedice, které tu po nich pátraly, nenalezly jediný žijící exemplář.
