VIDEO: Pouštní výheň zvládali zakladatelé Dubaje díky větrným věžím

V dnešní Dubaji se dá v létě pohodlně žít hlavně díky klimatizaci. Město však začalo vznikat v době, kdy žádná taková technologie neexistovala. I tak její zakladatelé život v pouštní výhni zvládali. Pomáhaly jim v tom třeba důmyslné větrné věže.

Dubaj začala růst na pobřeží Perského zálivu kolem roku 1833. Tehdy se tu usadil kmen Ál Maktúm, který sem přišel z Abú Zabí. S sebou si donesl i typickou architekturu blízkovýchodních měst, která jsou rozeznatelná pomocí malých světlých domků s charakteristickými věžičkami.

Původní část města v nezměněné podobě se navíc dochovala až do dneška. Historickou čtvrť Al Fahidi najdete na pobřeží Dubajského zálivu kousek od stanice Sharaf DG na zelené lince metra. Procházka úzkými uličkami je skvělá, zvlášť pokud chcete na chvíli utéct před vysokými mrakodrapy a všudypřítomným ruchem betonového velkoměsta.

Většina domků je tu postavená z mořských korálů, protože na prázdné poušti vlastně ani z ničeho jiného stavět nejde. Pouštní písek je totiž příliš jemný, aby se dal do betonu použít. „Domky nebyly velké – ty největší měly dvě patra. Zároveň byly stavěné velmi natěsno, aby v uličkách vytvářely stín a chodcům se lépe chodilo,“ popisuje dubajská průvodkyně Nada Badran.

Domy lidí z chudších vrstev bývaly rozčleněné na různé části, které se využívaly v různých ročních obdobích. „V létě pak lidé spali na střechách, kde vál čerstvý vánek,“ vypráví Badran.

Věžní klimatizace

Mnohem větší pohodlí nabízely obyvatelům domy bohatších vrstev. Ty už měly na střechách právě ony typické věžičky. Jde o takzvané větrné věže, jejichž funkcí bylo ochlazovat interiér. „Fungovalo to tak, že do přední části věže narazil proud vzduchu. Ten se následně dostal do místnosti, odkud vytlačil teplý vzduch, který pak vystoupal věží vzhůru a druhou stranou ven. Tím vznikal rozdíl mezi venkovním a vnitřním prostředím,“ líčí Badran.

Pod věže se typicky umisťovaly ložnice, obývací pokoje nebo spižírny, aby se v nich dalo uskladnit i rychle se kazící jídlo.

Původní část Dubaje je z velké části postavená z mořských korálů.

Uvnitř věžiček byly navíc trámy, na které se věšelo vyprané prádlo, a tím se ještě víc ochlazoval nasávaný vzduch. V podstatě tedy věže fungovaly jako dnešní klimatizace. Jde přitom o velmi starý vynález – na svých domech je stavěli už staří Egypťané nebo Peršané. „Pozůstatky věží se našly i v ruinách měst na území dnešního Iráku, Pákistánu nebo dokonce Indie,“ líčí Badran.

Pod věže se typicky umisťovaly ložnice, obývací pokoje nebo spižírny, aby se v nich dalo uskladnit i rychle se kazící jídlo. Navíc platilo, že čím honosnější dům, tím víc větrných věží na něm bylo a tím vyšší byly. „Šlo tedy o poměrně významný symbol,“ doplňuje Badran.

Honosnější domy měly ve svém středu taky nádvoří, kde zpravidla rostl strom. Ten ještě víc pomáhal s ochlazováním domu a navíc filtroval prach. Okolo nádvoří pak byly rozmístěné jednotlivé pokoje. 

Ve městě se také dbalo na velmi specifickou kulturu. Jedním z jejích příkladů je třeba způsob podávání kávy. Jak vypadal a zda v původní části Dubaje stále někdo žije, se dozvíte ve videoreportáži.

Větrné věže v moderním hávu

V Dubaji najdete i moderní čtvrť Sustainable City, jejímž středem vede zelený pás. Jeho součástí jsou i kopule, ve kterých se pěstuje třeba salát nebo různé bylinky. Chlazení přitom funguje na stejném principu jako ve starobylých větrných věžích. 

Uvnitř kopule je pomocí jednoduchých ventilátorů udržován podtlak, takže se dovnitř neustále nasává čerstvý vzduch. Ten ale prochází přes vlhký karton. Vzduch se tak ochlazuje a v kopuli je teplota až o zhruba sedm stupňů nižší než venku.