Úzké uličky městečka Komiža na středodalmatském ostrově Vis zívají předsezonní ospalostí. Na dlažbě líně polehávají kočky, dva malí caparti pinkají tenis. Kousek odtud v přístavišti čepují turistům nefalšovanou Plzeň (jednu v přepočtu za šedesát korun) a v nedaleké oblázkové zátoce se koupou Češi.
Dlouho sem turisté nesměli, ostrov celá desetiletí sloužil jako základna armády. Dnes se vojenské objekty přestavují pro potřeby cestovního ruchu a aktivita ozbrojených sil se smrskla na oplocené stanoviště na 587 metrů vysokém kopci Hum, odkud mají strážci v bílých tričkách a s dalekohledy dokonalý výhled na okolní moře.
Ostrov pomalu, ale jistě ztrácí svou vojenskou minulost. Z bývalých kasáren se stávají hotely a penziony.
Vis, to je Vis a Komiža
Devadesát kilometrů čtverečních velký ostrov, to jsou zjednodušeně řečeno dvě přístavní města Vis a Komiža (každé na jiné straně ostrova), jedna hlavní silnice kolem dokola, maličké vesničky a nesčetná pole se zeleninou, ovocem a především vinnou révou. Žijí zde dohromady čtyři tisíce lidí.
Místní lákají cizince především na skvělé možnosti potápění po celém obvodu Visu. Ale nebyl by to jadranský ostrov, kdyby se nedokázal pochlubit fantastickými rozhledy. A nemusí to být jen z nejvyššího vrchu Humu.
Z Visu do Komiže vede asi deset kilometrů dlouhá silnice. Před každým, kdo po ní vystoupá prvních sedm kilometrů do kopce (ať už autobusem, na kole, půjčeném motocyklu nebo autem), se vyloupne nečekané panorama.
Prudce dolů se mezi skalami a vinicemi vine klikatý zbytek silnice končící v Komiži, nad níž se jako ochránce tyčí na první pohled pozoruhodný kostel.
Ve Visu by vás asi ukamenovali, kdybyste jim řekli, že Komiža je hezčí. Ale nebyli byste daleko od pravdy. Zvlášť kdyby se vám kousek za Visem při návštěvě skalního doku, v němž se ukrývala jugoslávská válečná plavidla, "poštěstilo" spatřit tisíce odpudivě fialových žahavých medúz. Za takový záběr by se nemusel stydět ani Alfred Hitchcock. Místní však uklidňují: medúzy se na Visu objeví jednou za tři čtyři roky, a to vždy na jaře. Brzy prý zmizí.
Na Visu se však také vydejte do skalní jeskyně Titova špilja, kde se ukrývali za druhé světové války partyzáni vedení pozdějším prezidentem komunistické Jugoslávie Josipem Brozem Titem. Nachází se ve středu ostrova pod vrcholem Hum, odbočuje se k ní z hlavní silnice ve vesničce Podšpilje.
Nevynechejte ani další jeskyni: Modra špilja ležící na nedalekém ostrůvku Biševo. Do rozlehlého dómu vniká působivé modré světlo otvorem pod mořskou hladinou.
Visu, který se rozkládá na devadesáti kilometrech čtverečních, dominují dvě přístavní města: Vis a Komiža.
|
Může se hodit Jak se tam dostat S cestovní kanceláří, nebo autem a poté trajektem ze Splitu. Na co si dát pozor I jedno desetiletí po jugoslávské válce je namístě obezřetnost. Na Visu se sice nemusíte bát, že by vás někdo okradl, ale i přes ujišťování chorvatských úřadů, že turistické oblasti už jsou prosté min nastražených ve válce, sedmadvacetiletý Holanďan vloni na jednu šlápl, když sešel z vyznačené cesty. Trajekt ze Splitu do Visu - ceny *osoba/ 41 kn Časový rozpis trajektů najdete na www.jadrolinia.hr Apartmán s klimatizací seženete už od 10,15 EURO na osobu |
Kam na večeři?
A kam se vypravit, až slunce zajde? Vyzkoušejte na Visu například hospodu v Ženě Glavě. Je to takzvaná selská domácnost, tedy pohostinství, které se řídí přísnými pravidly: na stůl dostanete jen ovoce a zeleninu vlastnoručně vypěstované na poli, ryby čerstvě ulovené v nedalekém moři či maso z doma chovaného dobytka. A třeba takové olihně grilované na jasmínovém dříví lze jen doporučit.
Obec má zajímavý název Žena Glava podle toho, že jí v minulosti ve funkci starostky velela žena. Nachází se asi kilometr pod Titovou špiljí.
Chorvaté se snaží turisty lákat na nová a nová místa a Vis, schovaný od pevniny v zákrytu za ostrovy Hvar a Brač, se dá stále považovat za jedno z nich. Ačkoliv ještě není plně připraven uspokojit požadavky náročných klientů, i zde se blýská na nové časy.
"Turistů zde v létě bývá docela dost. Ale lepší by bylo, kdyby jich ubylo a jezdili sem lidé, kteří jsou schopni tady utratit více peněz," vysvětluje asi padesátník Pero Bralič, který většinu svého života pracuje v cestovním ruchu. Už se pro to podle něj hodně dělá. "Zvětšujeme ubytovací plochy a chceme prosadit, aby k nám nejezdili lidé s vlastními auty. V létě jich po našich silnicích jezdí moc, přitom kdo chce, může si tady půjčit auto v půjčovně."
Lidé na Visu, ostatně jako v celém Chorvatsku, jsou k cizincům přívětiví. Domorodci vás uctivě zdraví, zvou vás na ochutnávku do svého vinařství či do hospůdky a cyklistům se může přihodit i to, že u nich před velkým kopcem zastaví dodávka a řidič jim nabídne svezení.
"Nedivte se, turisté jsou u nás prakticky jediná možnost, jak si vydělat. Jinak je zde velká nezaměstnanost," vysvětluje velmi dobrou češtinou chorvatská kuchařka Daniela, která rok co rok vaří Čechům na výletní lodi jezdící mezi dalmatskými ostrovy.
