Spousta lidí si myslí, že v práci se bez nich neobejdou. Že jsou nenahraditelní. Že firma se bez nich zhroutí. Zdráhají se vzít si dovolenou nebo dva dny volna kvůli rýmě. Proč? Hlavním důvodem je ego, kvůli kterému si myslí, že jsou jedineční a vše udělají nejlíp. Ale je to jejich vlastní boj.
Dokud nepochopí, že to je jinak, a nezačnou rozumně uvažovat, skončí dříve či později u terapeuta nebo na psychiatrii. Základní je naučit se odpočívat a dopřát si tak dlouhou dovolenou, aby se člověk do práce vracel opravdu odpočatý. Podle výsledků jedné studie může pravidelné užívání si dovolené výrazně prodloužit život. Rozhodně ale nestačí vzít si jen pár dnů volna nebo prodloužený víkend.
Proč je dovolená důležitá?
Jmenuje se to dovolená na zotavenou, takže bychom se měli zotavit. Paradoxní ale je, že když polovina lidí z firmy odjede na dovolenou, polovina zůstane, úkoly jim neubydou, musí řešit problémy za kolegy a na dovolenou budou odjíždět hodně vyčerpaní. A ti, kdo se z dovolené vrátí, na tom bývají obdobně.
Jak tedy eliminovat, aby člověk na dovolenou neodjížděl ve stresu a zároveň se nevracel v tenzi, co ho v práci zase čeká?
Kolega Cimický říkal: „To, co můžeš udělat dnes, můžeš odložit i na zítra nebo na příští týden.“ To je podle mého velmi dobrý přístup a je přínosné se s tím naučit pracovat.
Dovolená bývá ovšem velmi často sama o sobě trochu stresová záležitost…
Tak si představme obvyklou realitu: Ve čtyři v pátek přijdu z práce, naložím do auta ženu, děti, zavazadla a vyrážím v koloně do Chorvatska nebo Itálie. To je snad lepší nikam nejezdit! Když tak přemýšlím o dovolených, mělo by vždycky platit pravidlo přiměřenosti. Měla by být přiměřeně dlouhá, přiměřeně odpočinková, což může pro někoho znamenat spíše duševní aktivity, pro jiného zase fyzické.
Co znamená přiměřeně dlouhá?
Mluví se o minimální době dva až tři týdny v kuse. Když je dovolená třeba týdenní, první tři dny probíhá aklimatizace, druhé tři dny se zase stresujete, že vás čeká cesta zpět. Během týdne si člověk zkrátka neodpočine.
Jak mi tělo signalizuje, že nejsem po krátké dovolené odpočatá a že bych si měla léto a klid od práce ještě o něco prodloužit?
Často jsou to symptomy související se stresem: špatný spánek, mizerná nálada, podrážděnost, vyčerpání. Pak se objevují tělesné obtíže: vyšší krevní tlak, trávicí potíže… A z psychické složky se potíže přelévají do té fyzické. Často to postižení řeší alkoholem nebo drogami a potom se objeví u nás v Apolináři, protože s pitím nedokážou přestat. Hodně pacientů přichází právě na podzim, nedaří se jim zastavit to, co začalo někdy v létě – mají za sebou týden dovolené, po návratu se pak něco stane doma, jsou fyzicky a psychicky vyřízení a začnou se rozpíjet, protože jim to přináší krátkodobou úlevu.
Co si myslíte o workoholicích, kteří mají pocit, že jsou v práci nezastupitelní?
Když člověk přijde po dovolené dostatečně odpočatý do práce, podává přiměřený výkon. Když je unavený a vyřízený, podá výkon, co tomu odpovídá – na věci, jež běžně zvládá, potřebuje dvakrát až třikrát víc času, zapomíná, což generuje další sadu komplikací. Lepší je prostě fungovat dlouhodobě ve střední části zátěže. A záleží pochopitelně na věku: Když mi bylo pětadvacet, byl jsem schopný pracovat desítky hodin v kuse, stačilo mi si zdřímnout a bylo to zase v pořádku. Když je mi teď padesát a pracuji bez přestávky několik dní za sebou, jsem další týden nepoužitelný. Je třeba si to přiznat – pokud v padesáti zacházíte s organismem jako ve třiceti, nakonec pracujete sotva na čtvrtinu výkonu a ještě skončíte u psychiatra.
Tak mě napadá, jak dlouho vůbec mozek zvládne pracovat bez odpočinku?
Ten čas, který vnímám jako důležitý, je pracovní doba. Čtyřicet hodin týdně jsme schopní plně fungovat, podávat výkony, ale s tím, že využití pracovní doby není stoprocentní – dáme si pauzu na kávu, na oběd, na povídání s kolegy. To zvládne mozek dlouhodobě. Ale když máme třeba dvě povolání, obě stejného charakteru, tak se velmi rychle dostaneme na hranici možností. Já například kombinuju práci lékaře-psychiatra a výuku. To jsou dvě odlišné věci. Prožívám interakce s pacienty, a když pak učím studenty, je to pro mě odpočinek. A naopak. Když něco z toho začne být moc, přešlápnu více na druhou aktivitu a srovná mě to.
Při plánování dovolené myslete na to, že si máte hlavně odpočinout. Nemá cenu se stresovat náročnými přípravami a po několika dnech se zabývat tím, co vás opět čeká v práci.
Když se vrátím z týdenní dovolené a zjistím, že nejsem stále ve formě, jaká by měla být první pomoc?
Nemocenská je sice extrémní řešení, ale je to jedna z možností. Lidi se jí obvykle brání, občas se setkám s pacientem, který je na konci sil, ale sám nevnímá, že by byl práce neschopný. To už obvykle nestačí odpočinek a prodloužit si dovolenou. Klíč k tomu je všímat si varovných symptomů, jako jsou poruchy spánku, podrážděnost. Ono to totiž něco signalizuje. Když například začneme spát málo, podepisuje se to na výkonnosti, mění se kognitivní schopnosti a po nějaké době nespaní zkrátka zblbneme natolik, že už si to ani neuvědomujeme. Pokud nemáme možnost si vzít ještě týden či dva dovolené, musíme se hlídat, abychom začali pracovat v úsporném režimu, to znamená odvedli práci – ale není nezbytné, že když po mně někdo něco chce, musím mu vyhovět, naopak to klidně odložím. A samozřejmě se snažit věnovat čas odpočinku. Pokud pracovní doba končí ve čtyři, tak odejdu a naplánuju si něco, co mi udělá radost: kino, procházku, volejbal… A důležité také je připravit se na to, co vás čeká, až přijedete z dovolené. Vracet se s tím, že na vás čeká náročný projekt, který musíte mít za čtyřiadvacet hodin hotový, není dobré.
Kolik aklimatizace po dovolené potřebujeme?
Když by to mělo být na pohodu, měli bychom odjíždět s tím, že většinu práce máme zvládnutou a že nehrozí žádné průšvihy. A po návratu by to chtělo aspoň týden nebo deset dní klidnějších, kdy člověk nepojede na plný výkon.
Často se také říká, že dovolená může působit jako partnerská rozbuška…
To je jednoduché. Když spolu partneři nevyjdou za normálních okolností, nevyjdou spolu ani na dovolené. Ta nic nevylepší. Pokud si „nenatloukli“ předtím, pravděpodobně si „natlučou“ tam. Má-li být dovolená k tomu, aby dala vztah dohromady, je třeba na tom pracovat třeba tři měsíce dopředu. Ideálně s odborníkem.
A jaká je optimální frekvence dovolených?
Když třeba rádi lyžujete, sjíždíte divoké řeky, ideální jsou dva týdny v zimě, dva v létě a pak si odpočinout alespoň týden koncem roku. Ale někdo preferuje dlouhou dovolenou jednou ročně a vyhovuje mu to. Nicméně, když budu mít dovolenou každý druhý pátek a budu si myslet, že mi delší víkend prodlouží léto a já si dostatečně odpočinu, tak to tedy nefunguje.
MUDr. Jakub Minařík (50)● Psychiatr, vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni, zabývá se návykovými nemocemi, akupunkturou, hypnózou. ● Pracoval jako psychiatr a vedoucí lékař v neziskové organizaci, mnoho let také učí klinickou adiktologii na I. LF UK, v posledních letech pracuje rovněž jako psychiatr na Klinice adiktologie VFN a na I. LF UK |