Populární platforma Pinterest zařadila „darecations“ (označení vzniklé spojením anglických slov pro odvahu a dovolenou) mezi hlavní cestovatelské trendy roku 2026. Počet vyhledávání spojených s dobrodružnou turistikou podle této digitální nástěnky vzrostl o 75 procent. Zájem je podle BBC obzvlášť silný u generace Z a mileniálů, kteří se stále častěji obracejí k intenzivním cestám plným adrenalinu.
Podobný vývoj zaznamenává také britská pojišťovna SportsCover Direct. Za poslední dva roky evidovala zvýšení počtu sjednaných sportovních cestovních pojistek o 182 procent. Výrazně přibylo zejména klientů vyrážejících na dálkové pochody, horolezecké expedice nebo zahraniční maratony.
Ze snu udělej cíl. O běžeckém závodu kolem nejvyšší hory Evropy |
Popularita vzrostla rovněž UTMB World Series, jednomu z nejvýznamnějších pořadatelů horských a terénních běhů. Nyní už prestižní projekt začal v roce 2003 jediným závodem kolem nejvyšší evropské hory Mont Blanc. V roce 2022 zahrnoval 25 ultramaratonů a nyní pořádá více než 60 akcí po celém světě. Počet účastníků se zvýšil z přibližně 50 tisíc v roce 2022 na současných 170 tisíc.
Většinu přitom netvoří profesionálové. Jde hlavně o mimořádně motivované amatéry, kteří tréninku podřizují značnou část života. „Lidé se kvůli těmto závodům stávají jakýmisi inženýry. Snaží se dosáhnout něčeho složitého a nakonec předvést něco mimořádného, jako například běžet přírodou až třicet hodin,“ popsal výkonný ředitel UTMB International a ultraběžec Florian Lamblin.
Osobní zkouška místo odpočinku
Rostoucí zájem o extrémní cestování má několik příčin. Britský horolezec Gavin Bate, zakladatel specializované cestovní společnosti Adventure Alternative, jej spojuje mimo jiné s rozvojem tréninkových metod a sportovní výživy. Amatérští sportovci se dnes mohou na mimořádnou zátěž připravit systematičtěji než dříve.
Za trendem však podle něj stojí také hlubší potřeba opustit každodenní prostředí a znovu navázat vztah s přírodou, protože posilovna už spoustě lidem nestačí. „Žijeme ve světě, v němž si uvědomujeme přínosy kontaktu s přírodou. Mnoho lidí pracujících v odvětví dobrodružných aktivit nyní zažívá doslova tsunami zájemců, kteří se do těchto zážitků pouštějí kvůli duševnímu zdraví.“
Cykloúlet: bez spánku a bez podpory jsem dojel od Baltu na alpský ledovec |
K popularizaci fyzicky náročných expedic podle Batea přispěly také charitativní výzvy britské organizace Comic Relief. Televizní přenosy dostaly zdánlivě nedosažitelné výkony do obývacích pokojů a ukázaly, že podobné cíle nemusejí být vyhrazeny pouze elitním sportovcům.
Výrazný dopad měla například expedice z roku 2009, při níž moderátor Chris Moyles vystoupil na Kilimandžáro. „Ani byste nevěřili, kolik lidí nám potom telefonovalo do kanceláře s tím, že to chtějí zkusit také,“ vzpomínal Bate. „Moderátor sám o sobě říkal, že má nadváhu a kouří. Lidé si proto pomysleli, že pokud to dokázal on, mohou také.“
Na Kilimandžáro za jeden den. Usínali jsme za chůze, vypráví Luks o rekordu |
Výzvy Comic Relief se postupně posunuly od tradičních expedic, jako je výstup na Kilimandžáro, k ještě tvrdším výkonům. Například moderátorka Sara Coxová absolvovala extrémní ultramaraton a DJ Greg James podnikl tisícikilometrovou jízdu na kole.
Nejde jen o počet kilometrů
Současné extrémní závody často výrazně překračují klasickou maratonskou vzdálenost. Vedou odlehlou krajinou, přes hory, pouště nebo oblasti s nevyzpytatelným počasím. Účastníci si někdy musejí sami nést vybavení, nocovat cestou a vypořádat se bez větší podpory s chladem, horkem, větrem či nedostatkem kyslíku.
Sportovní psycholožka Josephine Perryová, která pracuje s vytrvalostními sportovci, označuje podobné podniky za „organizovaná dobrodružství“. Podle ní představují logické pokračování cesty lidí, kteří začnou běžným maratonem, přejdou k triatlonu nebo soutěžím Hyrox a později zatouží po ultramaratonu.
Utrpení redaktora iDNES.cz. Ultramaraton bez konce mě zlomil, ale stál za to |
Mezi zájemci rozlišuje dvě hlavní skupiny. „Jedni milují běh a chtějí ho provozovat venku. Druzí jsou v běhání velmi dobří, ale silniční závody jim připadají nudné,“ popsala.
U silničního běhu lze výkon poměrně přesně vyhodnotit podle výsledného času a mezičasů. Terénní ultramaratony jsou proměnlivější. Průběh ovlivňuje profil trasy, počasí, povrch i řada nepředvídatelných okolností, takže jednotlivé výkony nelze tak snadno porovnávat.
„Konečnou odměnou není rychlost. Důležité je, jak působivá trať byla, co člověk cestou viděl a jaké příběhy a zážitky si přivezl domů,“ dodala Perryová.
Třicet hodin na hranici možností
Jak daleko může tento typ cestování zajít, ukazuje příběh Sary Storeyové. Ta už měla za sebou několik ultramaratonů i vícedenních závodů, když se přihlásila na nejvýše položený maraton na světě. Přesto ji tato unikátní výzva zaskočila ještě dříve, než se vůbec postavila na start. „Nikdy jsem nezažila akci, při níž bylo potřeba tolik úsilí jen k tomu, aby se člověk dostal na start,“ uvedla.
Do závodu se na začátku roku přihlásilo šestnáct běžců. Trasa dlouhá více než 42 kilometrů začínala na Ojos del Salado, nejvyšší sopce světa, v nadmořské výšce 6 893 metrů. Účastníci však nejprve museli zhruba jedenáct hodin stoupat k výchozímu bodu. Čelili teplotám kolem minus 30 stupňů Celsia, větru o rychlosti až sto kilometrů za hodinu a vzduchu s mimořádně nízkým obsahem kyslíku.
Na Everestu je zajímavá hranice mezi egem a racionalitou, říká horolezkyně |
Až na start se dostalo pouze pět lidí. Teprve poté je čekala celá maratonská vzdálenost ve vysoké nadmořské výšce. Storeyová strávila v pohybu téměř třicet hodin.
„Vzalo mi to obrovské množství sil. Souboj mezi mnou a sopkou podle mě skončil remízou, protože nikdy předtím jsem nebyla tak blízko hranicím svých fyzických možností. Šla bych do toho znovu? Rozhodně. Chci lidem ukázat, co dokáže obyčejná sedmačtyřicetiletá žena, když se pro něco rozhodne,“ řekla.
Od Sahary až po aljašskou divočinu
Zájemci o extrémní dobrodružství dnes mohou vybírat z mimořádně široké nabídky. K nejstarším a nejznámějším možnostem patří Marathon des Sables, vícedenní pouštní závod v Maroku, který v roce 2026 oslavil 40. ročník. Účastníci během přibližně sedmi dnů překonají 251 kilometrů Saharou.
Původní marocký závod už navíc není jedinou akcí pod touto značkou. Organizátoři připravují dalších deset podniků například v Namibii nebo Jordánsku.
Ještě tajemnější pověst má Barkley Marathons v americkém Tennessee, známé pod přezdívkou „závod, který požírá své potomky“. Trasa není vyznačená a běžci se v náročném terénu orientují pouze pomocí mapy a kompasu.
V některých ročnících se do cíle nedostane vůbec nikdo. Kombinace brutality, utajovaných pravidel a nejrůznějších legend z Barkley vytvořila kultovní událost vytrvalostního sportu.
V Evropě láká Ultra-Trail du Mont-Blanc. Závodníci na trase dlouhé 171 kilometrů oběhnou alpský masiv Mont Blanc a projdou územím tří států.
Na kole Aljaškou: vlci pronásledovatelé i město duchů zlaté horečky |
Organizátoři však hledají i méně obvyklá prostředí. Nejhlubší maraton na světě zavedl v roce 2025 běžce do zinkového dolu ve Švédsku.
Pro ty, kterým nestačí ani ultramaraton, existuje Iditarod Trail Invitational. Jeho nejdelší zimní varianta měří přibližně tisíc mil, tedy více než 1 600 kilometrů, a vede aljašskou divočinou.
18. září 2018 |
