Dobrodružství v Acehu

Cestovatel a dobrodruh Petr Suchý poslal příběh z provincie Aceh na Sumatře. Suchý vyhledává neobvyklá místa, rád riskuje a zkouší, co jiní nezkusili. Během svých cest byl několikrát zadržen, naposledy na ruzyňském letišti, kde se prokazoval pasem neexistující země.

V prosinci roku 1999 jsem přiletěl do Singapuru, abych se přeplavil na Sumatru a navštívil horské pralesy a džungle ve vzbouřenecké provincii Aceh na severu ostrova.
Mírné zdržení nastalo v Singapuru, kde jsem se ocitl bez batohu, který se někde dočasně ztratil při přesedání v Londýně. Za třídenní zdržení jsem však byl slušně finančně odškodněn. Rychlou lodí jsem se přeplavil na indonéské souostroví Pulau Batam které se nachází na dohled ze Singapuru. Při pasovém odbavení jsem byl po určitých rozpacích ze strany úředníků vrácen zpět do Singapuru, abych si opatřil indonéské vízum. Vydal jsme se hledat indonéský konzulát a pak jsem se seznámil s jedním Němcem a jeho rodinou, kteří trvale pracovně pobývali v Singapuru. Využil jsem pozvání a strávil noc v jejich domě. Ráno mě zavezli na ambasádu, kde jsem zjistil, že vízum stojí 45 USD, dále je nutno mít zpáteční jízdenku a vyhotovení není na počkání. Tyto podmínky mě rozladily. Napadla mě trošku riskantní myšlenka. Vrátím se zpět na indonéskou celnici, kde řeknu, že mně bylo řečeno, že žádné vízum nepotřebuji. Vycházel jsem přitom z mé předchozí zkušenosti, kdy úředníci byli milí a přátelští, působili dojmem, že by se mohli dát přesvědčit. Můj předpoklad se posléze ukázal být správný. Pasové odbavení proběhlo relativně hladce, mé tvrzení si ani nezkusili ověřit telefonicky. Indonéskou lodí jsem se přeplavil přes Malacký průliv do říčního přístavu Pekanbaru. Toto město leží v rovinaté, bažinaté krajině východní Sumatry, je střediskem rozsáhlé oblasti ropného těžebního průmyslu. Odtud jsem vyrazil autobusem na severozápad přes rovník do města Bukittinggi v kopcovité krajině. Zde jsem se zdržel dva dny, abych si užil příjemně chladnějšího podnebí vrchoviny. Pak jsem jel autobusem po transsumaterské silnici na sever až k jezeru Toba, které vzniklo zatopením několik desítek kilometrů širokého vulkanického kráteru. Uprostřed jezera se nachází 25 – 30 km dlouhý hornatý ostrov Samosir, na jehož břehu jsem strávil Vánoce. Dál jsem pokračoval vnitrozemím proti proudu řeky, která tekla údolím z hor severní provincie Aceh. Tou dobou byla situace v provincii značně nejistá. Už v Singapuru jsem byl varován, pokud si chci uchovat zdraví a život. Ovšem taková situace je pro mne výzvou, rád si zahrávám a zkouším, co si troufne málokdo.
Po příjezdu do Kutacane, střediska oblasti, ke byl oproti předpokladům naprostý klid, jsem byl uveden do cestovní kanceláře, jejíž majitel byl mou přítomností velmi překvapen. Prý už dva měsíce neměl klienta. Turisté se bojí o svou bezpečnost. Obyvatelé Acehu požadují referendum, mohlo by to skončit jako ve Východním Timoru. Zjišťuji možnosti návštěvy džungle v horské oblasti národního parku Gunung Leuser kolem horního roku řeky nad Kutacane. Posléze si najímám průvodce na čtyři dny za 60 USD včetně stravy a režie. Start byl určen na druhý den ráno. Vyvezli jsme se autem po silnici kolem řeky až do míst, kde se údolí velmi zúžilo a řeka měla prudký spád. Vyšli jsme do kopců. V nižších polohách převažovaly extenzivní plantáže kávy a ostatních tropických plodin. Tyto plochy byly původně pokryty tropickou džunglí, posléze vypalovány a po kultivaci zemědělsky využívány.
Můj průvodce mi v pochodu nestačí, přestože má 29 let. Jeho výbava je velmi chatrná. Své osobní věci, zásoby jídla a kuchařské potřeby nese v jutovém pytli, kterým má provlečeny popruhy na nesení. Podle vlastních slov vykouří měsíčně až kilogram marihuany, což se mi zdá nereálné. Na prvním rozcestí na něj čekám asi šest minut, přestože jsem nepochodoval s vysokým nasazením. Jak stoupáme vzhůru, ubývá kultivovaných ploch, přibývá lesních stromů, džungle a objevují se zuhelnatělé kmeny. Posléze vstupujeme do původního tropického lesa, je to opravdu zážitek. Nebudu se zabývat popisem. To se musí vidět. Stoupáme do kopce a po jeho překročení sestupujeme do údolí. Náhle se na svahu objevuje zcela holá, kamenitá plocha zcela bez půdy o výměře asi 1 ha. Marně se dohaduji, jakého původu je tento úkaz. Nedaleko v údolí teče potok, kde se utáboříme. Můj průvodce, kterého jsem mezitím pojmenoval Silvestrem, se ukázal být výborným kuchařem. Ráno pokračujeme údolím podél potoka. Naším cílem je bezodtoké jezero nahoře mezi kopci, kde prý bude možnost spatřit divoké slony, jak se chod napájet. Stoupáme po úbočí a cesta vede značně složitým terénem a obtížně prostupnou vegetací. Pozorujeme opice v korunách stromů, jejich pohyb v liánách, a za čas se dostáváme na rovinatější a vlhčí terén, který signalizuje blízkost jezera. Za krátkou dobu se dostáváme až ke břehu, který je porostlý stromy a horskou vegetací, takže je zde jen velmi málo míst, odkud lze spatřit rozlehlou vodní hladinu. Nacházíme vhodné tábořiště, kde poobědváme. Pozoruji dalekohledem břehy jezera, ale sloni se neobjevují. Nacházíme pouze jejich trus. Nacházíme se ve výšce asi 1600m n. m. Od včerejška jsme překonali převýšení asi 1200 metrů. Fotografuji jezero a okolí. Stejnou cestou se vracíme do údolí. Zjišťuji, že postrádám sluneční brýle. Odkládáme batohy a stejnou cestou se vracíme k jezeru, kde na břehu nalézám ztracenou věc. Brýle mi spadly, když jsme seskakoval ze stromu, kde jsem pózoval při fotografování.  Při vyzvedávání batohu si náhodou kontroluji rozvázanou botu - zjišťuji, že mi prasklým švem nalezly dovnitř suchozemské pijavky, kterých je všude v listí plno. Vyzouvám botu a po odstranění jedenácti cizopasníků kolem kotníku se mi ze všech cucfleků začíná hrnout krev. Vypadalo to opravdu hnusně. Nohu jsem si zavázal obinadlem a šel dál.  Nacházíme vhodné tábořiště, večeříme a po setmění, které je v tropech velmi rychlé, se zaposloucháme do nesčetných z tajemných zvuků noční džungle, což je ještě umocněno střídmým pokouřením marihuany.
Ráno po snídani pokračujeme v pochodu po pěšině podél potoka. Po nějaké době spatřuji na druhé straně obrovský, nádherný strom s rozlehlou korunou, dutým kmenem a rozevlátými nadzemními kořeny. Jsem uchvácen a fascinován jeho velkolepou majestátností. Ani si netroufám odhadovat jeho stáří. Prodírám se bujnou vegetací a pomáhám si nožem. Břeh potoka je vyvýšen asi o dva metry. V jednom okamžiku jsem zakolísal a ztrácím rovnováhu při přeskakování průrvy. Snažím se zachytit nějakého pahýlu, ale ten je prohnilý, takže padám dva metry dolu, nepříjemně a bolestivě si narážím stehno. Silvestr na mne zatím čeká. Potom pokračujeme v pochodu a narážíme na stopu tygra, kterou sledujeme. Překračujeme potok a směřujeme k nejvyššímu vrcholu oblasti, který má výšku přes 3000 m n.m. Můj průvodce však začíná zřetelně kulhat. Strhl si puchýř na malíčku a po chvíli si sundává botu a jde s jednou nohou naboso. Jestliže dříve nestačil, tak teď už vůbec ne. Nikdy dříve jsem si žádného průvodce nenajímal, přestože jsem podnikal výstupy na africká pohoří včetně Kilimandžára, výpravy v Andách a pochody džunglemi. Říkal jsem si: „Něco si udělá a já ho pak budu muset zachraňovat.“ A už je to tady. Rozhoduji, že se předčasně vrátíme. Zahajujeme náročný sestup. V rychlosti se přizpůsobuji svému kolegovi, takže se pohybujeme velmi pomalu. Jeho bosá noha je neustále napadána pijavkami. Po čtyřech až pěti hodinách namáhavého sestupu se dostáváme do vesnice v údolí. Na silnici jsme si stopli auto do Kutacane.
V cestovce jsem si s rozkoší dopřál koupel a Silvestr mě pozval k sobě na vesnici do svého domu, abych u nich strávil další den. Vesnice se nacházela dole v rozlehlém údolí nedaleko řeky mezi horami. Všude kolem palmy a rýžová pole. Ihned jsem se stal exotickou ukázkou pro místní obyvatele. Druhý den ráno se jdeme vykoupat do řeky a poté usedáme se Silvestrem a jeho přáteli do otevřené chýše pod palmami a pijeme nápoj z kokosových ořechů. Ač nerad, musím se se svými přáteli rozloučit a pokračovat v cestě. Čeká mě jízda přes Sumatru, Singapur do Malajsie a Thajska.

Podpalubí lodě plující ze Sibgapuru na Sumatru.

Vesnice na pobřeží.

Setkání s krokodýlem.

S vesničany jsem se rychle spřátelil.

Průvodce Silvestr

Vesnice nedaleko Kutacane.

Autor:

Nádraží Praha Vršovice

Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

Aktualizujeme

Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po celý rok vám budeme přinášet aktualizovaný seznam železniční akcí. Můžete si vybrat mezi motorovými...

Češi objevili největší termální jeskynní jezero světa. Podívejte se

Největší jeskynní termální jezero na světě objevili Češi. Leží v jižní Albánii v oblasti Vromoner. Tento jezerní dóm je třikrát větší než hlavní sál Národního divadla. Vědci už v roce 2021 narazili...

S xenonovým dopingem se dá expedice na Everest stihnout za tři dny

Metoda, kterou Světová antidopingová agentura zařadila na seznam zakázaných podpůrných prostředků, dovolí klientům horolezecké cestovní kanceláře bleskový výstup na nejvyšší horu světa.

Dolní Morava přišla o rekord, nejdelší visutý most pro pěší je v Maďarsku

Přes dva roky se mohl resort v Dolní Moravě chlubit světovým rekordem, zdejší visutá lávka Sky Bridge o délce 721 metrů byla nejdelším visutým mostem pro pěší na světě. Minulý týden byl ovšem tento...

KVÍZ: Poznáte země světa podle přezdívek?

V podstatě každá země na světě má nějakou přezdívku, i když na ní nemusí být zrovna hrdá. V dnešním testu jsme vybrali celkem dvanáct zemí z celého světa, u kterých se kromě oficiálních názvů používá...

Už to začalo. Turisté mají zájem o hrad Trosky kvůli Kingdom Come 2

Více návštěvníků očekává kastelánka hradu Trosky v Českém ráji od zařazení této památky do druhého dílu české historické počítačové hry Kingdom Come: Deliverance (KCD2). Zvýšený zájem vnímá...

6. února 2025  13:02

Na běžkách Rychlebskými horami. Na své si přijdou sportovci i tuláci

Rozhraní Rychlebských hor, Hrubého Jeseníku a Králického Sněžníku je protkané pěkně udržovanými běžeckými stopami, nabízí se využití přeshraničního běžeckého okruhu na území Polska. Na denní výlet na...

6. února 2025

Lepší sněhové podmínky než v Alpách, nižší ceny. Bulharsko jako lyžařský ráj

Premium

Čtyři desítky kilometrů sjezdovek všech stupňů obtížnosti a stejný počet kilometrů běžkařských tratí, průměrné teploty mírně pod nulou, metr přírodního sněhu, a k tomu to nejlepší z balkánské a...

5. února 2025

Češi objevili největší termální jeskynní jezero světa. Podívejte se

Největší jeskynní termální jezero na světě objevili Češi. Leží v jižní Albánii v oblasti Vromoner. Tento jezerní dóm je třikrát větší než hlavní sál Národního divadla. Vědci už v roce 2021 narazili...

5. února 2025  16:51

Byl to s tebou strašně krásnej kus života, Třeštík poděkoval Decastelo

Tomáš Třeštík (46) a Eva Decastelo (46) se rozešli. Fotograf na sociálních sítích poděkoval moderátorce a herečce za...

V příštích měsících uvidíme pády i velkých stavebních firem, říká expert

Premium „Kdekdo se ještě donedávna pouštěl do podnikání s pozemky, protože ten byznys vypadal tak, že ho může dělat každý a že...

Pár telefonátů a cla o měsíc odložena. Trump se dohodl s Mexikem a Kanadou

Americká cla na mexické a kanadské zboží se o měsíc odkládají. Oznámili to po telefonickém rozhovoru mexická...

Zvyšují riziko úmrtí. Průmyslové potraviny zavrhla dosud největší studie

Její verdikt není unikátní, obdobný vynesly mnohé předchozí výzkumy. Jenže aktuální studie se chlubí největším,...

Žena sdílí život s dvanácti dětmi, lidé jsou šokováni jejich jídelníčkem

Čtyřiačtyřicetiletá Alicia Dougherty má dvanáct dětí, kterým každý den do školy připravuje svačiny i obědy. Vstává...