Na japonských kolejích totiž nenajdete jídelní vozy. Zmizely před pěti lety, když železnice hledaly možnosti, jak do vlaků vměstnat ještě víc cestujících. Přidat další spoje už příliš nešlo.
Jen si představte, že by vlak z Prahy do Ostravy jezdil každých šest minut... A soupravy dlouhé snad půl kilometru rovněž natahovat nešlo.
V zemi mistrů světa v jízdě vlakem každý ze 127 milionů obyvatel, včetně nemluvňat, cestuje po kolejích průměrně 55krát za rok (pro srovnání: v Česku je to 18 jízd ročně). Každé sedadlo navíc má cenu zlata.
Přesto lze na hladovění v japonském expresu překvapivě lehce vyzrát. I manažeři v drahých oblecích si do Šinkanzenu nosí v igelitovém sáčku svačinu.
Bentó, jak se tyhle balíčky nazývají, nejsou žádné housky se salámem. Polystyrenové boxy se prodávají v Japonsku na každém peroně. Skrývají vydatné teplé jídlo se spoustou příloh. Jí se samozřejmě hůlkami.
Přesto si můžete dát kromě suši i obyčejný řízek. Prodávají ho nakrájený. A rýži dostanete přiměřeně slepenou, abyste ji zvládli nabírat hůlkami. Navíc málokdy najdete uvnitř méně než deset druhů zeleniny či tři druhy omáček (a kupodivu ne ostrých, jak je zvykem jinde v Asii, spíš sladkých či sladkokyselých). Za to všechno dáte zpravidla šest až deset dolarů.
 Šinkanzen: průměrný Japonec jezdí vlakem 55krát za rok |
