Za Východopanonskou pánví stojí toku Dunaje v cestě bariéra vysokých hor. Skrze ni se řeka probila k Černému moři. Celková délka průlomu se pohybuje okolo sta kilometrů.
Společně s dalším balkánským divem, kaňonem řeky Tary, který se z Černé Hory táhne do Bosny, se dělí o primát nejdelšího říčního kaňonu Evropy. Oproti Taře ale není kompaktní a skládá se z řetězu úzkých soutěsek prostřídaných kotlinami.
U nás se pro toto impozantní dílo přírody vžilo jméno Železná vrata. Tak se nazývá i v Rumunsku. Pravděpodobně se jedná o historické pojmenování, které užívali rovněž Turci. Naproti tomu Srbové kaňonu dali jméno Djerdap.
Výjimečné krajinné scenérie, ohromná biodiverzita a nenarušené ekosystémy tu podnítily vznik chráněných území. Na rumunském břehu kaňonu se nachází Přírodní park Železná vrata, srbské partie zase přísluší k Národnímu parku Djerdap.
Zejména příznivé teplé klima, které v sobě nese šmrnc Středomoří, přispělo k obdivuhodné tváři Djerdapu.
Druhým atributem jsou okolní členitá pohoří. Na srbské straně se jedná o horstva Šomrda a Miroč, rumunský břeh vroubí známé Banátské hory a okrajově sem zasahují výběžky pohoří Mehedinţi.
Podle některých pramenů tu Dunaj od sebe odděluje Karpaty a Balkanidy. Část zdrojů ale přiřazuje oba břehy ke Karpatům.
Holubí hrad u spoutané řeky
Tato strategická komunikační tepna vždy stála v centru lidské pozornosti. Mohutný Dunaj zde současně představoval cestu i překážku. Tudy táhli Římani proti Dákům. Před vrcholem středověku tady rezonovalo horké pomezí expandující Osmanské říše. O pár století později se tu pak Turci urputně bránili protiútokům.
Velký Kazan z vyhlídky u silnice
Každá strana v kaňonu Dunaje zanechala svoje kulturní stopy. Podél řeky současně vznikl řetěz bytelných hradů a pevností. Na výlet do Djerdapu jsem se vydal s lokální srbskou cestovkou. První rekord Dunaje náš průvodce Aleksandar ohlásil těsně u hrdla kaňonu. „Díky přehradě tady koryto řeky dosahuje šířky šesti kilometrů, což je nejvíce na celém jeho toku.“
Vzápětí se ovšem markantně zúží a vstoupí do soutěsky. Tu už dlouhá staletí střeží hrad Golubac – němý účastník lítých bojů rytířů Dračího řádu s osmanskými dobyvateli, později středisko orientální turecké moci, a nakonec zubaté zarostlé trosky.
U Golubce se v řadách vojska Zikmunda Lucemburského vyznamenala slavná Cecílie Rozgonyiová, manželka šlechtice Štěpány Rozgonyie. Ta, prvně přestrojena za rytíře, následovala svého manžela na bojiště. A sama zde pak zachránila Zikmundovi život.
Tureckou éru hradu pak doprovázejí dvě pověsti o děvčeti, po němž zatoužil zámožný vezír. Hrdinkou prvního příběhu je byzantská princezna. Ta tureckého nápadníka tvrdošíjně odmítala, za trest pak byla uvězněna v hradní věži. Veškerou potravu prý házela holubům, až nakonec zemřela hlady. Druhá pověst zase hovoří o dívce provdané za vezíra, která ale tajně navštěvovala zdejšího chlapce. Manžel se o jejích záletech dozvěděl a děvče přikoval k blízké skalní stěně, kde ji prý krmili holubi. A podle holubů se hrad jmenuje Golubac.
U Dunaje tu zároveň vzniká přístaviště, neboť Golubac by měl být zahrnut do programu vícedenních plaveb.
Zříceniny hradu se po několika letech rekonstrukce letos otevřely veřejnosti. Zlí jazykové tvrdí, že spíše než o opravu šlo o „výstavbu“ nového komplexu. Pravda, naši památkáři by asi občas zaskřípali zuby, přesto Golubac laickým návštěvníkům skýtá vynikající podívanou. Malebnou siluetu vysokých věží však kazí větrné elektrárny instalované na rumunské straně před známou českou vesnicí Svatou Helenou.
Návštěvníkům jsou zpřístupněny čtyři prohlídkové trasy. První dvě lze absolvovat individuálně, ostatní pouze s průvodcem, protože zahrnují nebezpečné úseky s krkolomným šplháním po hradbách a skalní stěně. Výstražné tabulky však varují, že ruiny hradu si – kromě všudypřítomných holubů – za svůj domov zvolily též zmije. Průvodcovská služba i návštěvnické centrum jsou výborně organizované. Před hradem ještě finišují úpravy archeologického parku s rozvalinami tureckých lázní.
Zatopená římská cesta
Od hradu pokračujeme po nábřežní magistrále. Ta místy odvážně vyšplhá do příkrých strání a prochází pětadvaceti tunely. Z ní pak odbočujeme vzhůru ke stylové restauraci Kapetan Mišin Breg. Tam už nás čekají bohatě prostřené stoly plné tradičních jídel – od čevapů, přes rozličné rafinované úpravy masa, až po vynikající sýry.
Malá vyhlídková věž v komplexu Kapetan Mišin Breg
Po obědě přichází vyvrcholení výpravy. Nejprve se nekrásnějšími pasážemi kaňonu s nepřerušeným řetězem serpentin přesuneme do obce Tekije. Její název vychází z tureckého výrazu pro místo, kde sídlila dervišská komunita. Ovšem původní starou Tekiji pohřbila přehrada. Tam už na nás čeká výletní loď. A s ní vzrušující dvouhodinová plavba nádhernými místy, která jsme předtím obhlédli z ptačí perspektivy. V Tekiji se jezero opět rozlévá do šíře a na obzoru se rýsují vrcholy rumunského pohoří Mehedinţi i siluety jeřábů přístavu moderního města Oršavy. To je položeno kousek od posledního zúžení kaňonu s přehradní hrází.
Počasí nám nadmíru přeje, tudíž zabíráme pohodlná lehátka horní paluby. Překvapivě živá loď svižně nabírá rychlost, kolem vládne uvolněná atmosféra. Přispívá k ní možnost občerstvení kávou i ostatními nápoji a pohodlný venkovní bar. Kouření samozřejmě povoleno, stejně jako v areálu hradu Golubce. Ceny jsou trochu vyšší (káva necelé euro, 2 dl vína za 1,8 eur, tedy 45 Kč).
Soutěska Mali Kazan
Trajánova tabule
Okolo se tyčí rozeklané útesy, na nichž palčivé jižní slunce sežehlo listí křovinatých porostů a vytvořilo tak poutavou iluzi podzimu. S ní ostře kontrastují bělostné skály, modř jasné oblohy pozdního odpoledne i temná hladina přehrady.
První krátké zastavení činíme u Trajánovy tabule – vzácné antické památky z doby, kdy kaňonem procházela důležitá římská cesta. Původně byl oslavný nápis velebící imperátora Marka Ulpia Trajána vytesán do skalní stěny. Během výstavby přehrady došlo k odbornému vyjmutí plochy s nápisem a opětovnému osazení o dvacet metrů výše. Přesto Trajánovu tabuli lze spatřit výhradně z Dunaje.
Nejužší místo Dunaje a unikátní semafor
Krátce za ní se k sobě skalní stěny hrozivě přiblíží. Nad nimi se pak zvedají vysoké hory. Před výstavbou přehrady tady začínala nejnebezpečnější etapa plavby, kdy říčním kapitánům museli pomáhat místní lodivodi. Sevřená řeka se tu totiž ohromnou rychlostí drala skrze soutěsku, obtížnost znásobovaly silné proudy i víry, a aby toho nebylo málo, pod kalnou hladinou se ještě ukrývaly zrádné skalní bloky, balvany, i pilíře. Ty se střídaly s mamutími obřími hrnci.
Rekordní obří hrnec leží ale výše proti proudu, v jiné soutěsce. Jeho ověřená hloubka přesahuje osmdesát metrů, což je jedna z největších přirozených říčních hlubin na planetě. A s hrnci úzce souvisí i pojmenování soutěsky, kterou proplouváme. Rumunsky se nazývá Cazanele Mici, srbsky pak Mali Kazan. Toto jméno je velice trefné a vychází z tureckého výrazu pro kotel či velký hrnec.
Velki Kazan. V jeho hrdle je Dunaj na svém splavném úseku nejužší.
Na „Malý Kotel“ pak zákonitě navazuje kotel velký. Zde Dunaj láme další osobní rekord. „Koryto řeky tu dosahuje šířky okolo sto padesáti metrů,“ sdělil nám Aleksandar. „A tedy jde o nejužší místo na splavném úseku Dunaje,“ poznamenal.
Překonání nástrah celého kaňonu dříve plavidlům zabralo i čtyři dny. Místy dokonce směla plout výhradně během dne a pouze v kyvadlovém režimu. Ten zabezpečovaly unikátní stanice balonové signalizace. Srbský břeh do dnešních dnů krášlí kompletně zachovaný objekt stanice, včetně ramena s balonem, jehož poloha dávala lodím znamení a nahrazovala tak semafor.
Při vyústění Malého Kotle se partnerská stanice nacházela na rumunském břehu. Avšak ta byla nově přestavěna a technickou pamětihodnost nahradil miniaturní klášter Mraconia (srb. Mrakonja) s pitoreskním kostelíkem, který nastavuje zrcadlo spektakulárnímu dramatu okolní divoké přírody.
Signální stanice na srbském břehu. V pozadí můžete zhlédnout protilehlou stanici – nynější klášter Mraconia.
Vysokou skalní věž v zálivu za klášterem zdobí monumentální reliéf bájného vůdce starověkých Dáků – Decebala. Toto dílo se počalo rodit během druhé půle devadesátých let minulého století, kdy se dřívější hraniční pásmo pozvolna otevíralo světu. Tehdy se po rumunském břehu klikatila liduprázdná prašná silnice a cestu sem si našli hlavně rybáři a dobrodružně ladění cestovatelé. Zároveň se zde ale točily ohromné peníze z pašování pohonných hmot do Jugoslávie.
Nyní rumunská část zažívá ohromný rozvoj turistiky: břehy vroubí, hotýlky, penziony i soukromé chaty, Dunaj brázdí výletní lodě i soukromá plavidla a mezi nimi důstojně plují výkonné remorkéry se spřaženými čluny obtíženými nákladem.
První „město“ Evropy
Poslední zastávka v Djerdapu nás dovedla hluboko do pravěku. A to na unikátní archeologickou lokalitu Lepenski Vir. Stavba přehrady totiž také přinesla výjimečný objev, který přepsal dějiny lidské civilizace. Po mnoha tisíciletích tu totiž spatřil světlo světa hmotný odkaz jedné z nejzáhadnějších kultur prehistorie.
Příznivé podnebí a hojnost ryb i zvěře tu už někdy v sedmém tisíciletí před naším letopočtem přispěly ke vzniku trvalého sídla svérázné pravěké komunity, která si na břehu Dunaje zbudovala jednoduché příbytky. Vrstvu po vrstvě se odborníci prokopávali vstříc pokladům minulosti, které je naprosto šokovaly. Postupně uvnitř chatrčí odkryli ohrazená ohniště, vedle nichž byly zasazeny hrubě opracované kameny – snad domácí oltáře.
Pravěký předchůdce dnešních měst
Suvenýr inspirovaný zdejšími nálezy
A záhy poté z usazenin začaly vystupovat velké oblázky ozdobené reliéfy lidských tváří pokroucených do děsivých grimas. Kamenné artefakty doplňovala záplava pozoruhodných předmětů. Například kostěné nástroje i ozdoby. V době, kdy náš kontinent křižovali spíše kočovníci, vykazovaly zdejší příbytky náznaky urbanistického uspořádání. Včetně ulic i náměstí. S trochou nadsázky lze Lepenski Vir označit za první město na mapě Evropy.
Tajuplný ráz tamní civilizaci dodává též temný kužel protilehlého skalnatého vrcholu Trescovăţ (Treskavac). Ten prý byl pro obyvatele pravěkého sídla místem úcty i kalendářem. Treskavac je opravdu místní rarita, protože oproti ostatním okolním kopcům není budován vápenci, nýbrž vulkanickými horninami. A tvoří nepřehlédnutelnou krajinnou dominantu.
Pravěcí lovci a rybáři tu obývali sídliště několik tisíciletí. Nálezy naznačují, že v městě panoval matriarchát doprovázený kultem „Matky“. Lokalitu však zaplavila přehrada. Proto vznikla její replika zastřešená pavilónem.
Individuální prohlídku uvádí krátký dokumentární film z šedesátých let, který má ohromný spád a vzdáleně evokuje příběhy legendárního Indiany Jonese. Ještě před návštěvou muzea stojí za zdržení půvabný miniaturní skanzen s několika objekty tradiční venkovské architektury z dob před napuštěním nádrže.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Zajímavou variantu pro motoristy pak představuje průnik z Rumunska s využitím hraničního přechodu u hráze přehradní nádrže poblíž města Kladova. Cesta veřejnou dopravou je komplikovanější: zhruba pět autobusových spojů jezdí ve všední dny z Bělehradu do městečka Donji Milanovac, tři pak pokračují podél přehrady do Kladova. Těžko posoudit, zda by vám řidiči byli ochotni zastavit u hradu či Lepenského Viru. Pravděpodobně tu existují i regionální místní linky, případně ve více osobách se může vyplatit taxík. Páteřní komunikace kolem přehrady zároveň tvoří součást dálkové cyklotrasy podél Dunaje. A na poloprázdné silnici jsme skutečně minuli pár menších skupinek opálených cyklistů s koly obtíženými bagáží. Populární destinace Nabídka plavby výletní lodí po přehradě je v Srbsku určena téměř výhradně organizovaným skupinám. Variantu pravidelných plaveb větších vyhlídkových lodí pro individuální cestovatele a menší party, či rodiny, se nám nepodařilo vypátrat. Předpokládám, že během letních prázdnin by teoreticky mohly být v provozu, ale bez záruky. Určitě ovšem lze využít příležitost a zapátrat po nabídce výletu menší lodí, nebo motorovým člunem (případně jejich pronájmu), především v městečku Donji Milanovac. Pár kontaktů najdete na http://www.toom.rs/. Přístaviště malých vyhlídkových lodí jsem spatřil též na rumunské straně u kláštera Mraconia. Djerdap také patří k vrcholným zážitkům při vícedenní plavbě po Dunaji. Ty jsou zase zastoupeny v katalozích západních cestovek. Hory na srbské straně tají nádherné vyhlídky i jedinečné klenoty přírody, k nimž směřují značené stezky. Přehled aktivit obsahuje web Národního parku Djerdap - http://npdjerdap.rs/novi/. Jednodenní výlet s místní cestovkou Internet |
