Dechberoucí Železná vrata: nejdelší říční kaňon Evropy, kde Dunaj láme rekordy

aktualizováno 
Toto nádherné místo už hodně našich cestovatelů poznalo, když putovali navštívit české krajany v rumunském Banátu. Jejich vesnice totiž leží v těsné blízkosti Železných vrat. Dunaj tady odděluje Rumunsko od Srbska a my nyní zavítáme na méně známý srbský břeh.

Velki Kazan. V jeho hrdle je Dunaj na svém splavném úseku nejužší. | foto: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz

Za Východopanonskou pánví stojí toku Dunaje v cestě bariéra vysokých hor. Skrze ni se řeka probila k Černému moři. Celková délka průlomu se pohybuje okolo sta kilometrů.

Společně s dalším balkánským divem, kaňonem řeky Tary, který se z Černé Hory táhne do Bosny, se dělí o primát nejdelšího říčního kaňonu Evropy. Oproti Taře ale není kompaktní a skládá se z řetězu úzkých soutěsek prostřídaných kotlinami.

U nás se pro toto impozantní dílo přírody vžilo jméno Železná vrata. Tak se nazývá i v Rumunsku. Pravděpodobně se jedná o historické pojmenování, které užívali rovněž Turci. Naproti tomu Srbové kaňonu dali jméno Djerdap.

Výjimečné krajinné scenérie, ohromná biodiverzita a nenarušené ekosystémy tu podnítily vznik chráněných území. Na rumunském břehu kaňonu se nachází Přírodní park Železná vrata, srbské partie zase přísluší k Národnímu parku Djerdap.

Fotogalerie

Zejména příznivé teplé klima, které v sobě nese šmrnc Středomoří, přispělo k obdivuhodné tváři Djerdapu.

Druhým atributem jsou okolní členitá pohoří. Na srbské straně se jedná o horstva Šomrda a Miroč, rumunský břeh vroubí známé Banátské hory a okrajově sem zasahují výběžky pohoří Mehedinţi.

Podle některých pramenů tu Dunaj od sebe odděluje Karpaty a Balkanidy. Část zdrojů ale přiřazuje oba břehy ke Karpatům.

Holubí hrad u spoutané řeky

Tato strategická komunikační tepna vždy stála v centru lidské pozornosti. Mohutný Dunaj zde současně představoval cestu i překážku. Tudy táhli Římani proti Dákům. Před vrcholem středověku tady rezonovalo horké pomezí expandující Osmanské říše. O pár století později se tu pak Turci urputně bránili protiútokům.

Velký Kazan z vyhlídky u silnice

Velký Kazan z vyhlídky u silnice

Každá strana v kaňonu Dunaje zanechala svoje kulturní stopy. Podél řeky současně vznikl řetěz bytelných hradů a pevností. Na výlet do Djerdapu jsem se vydal s lokální srbskou cestovkou. První rekord Dunaje náš průvodce Aleksandar ohlásil těsně u hrdla kaňonu. „Díky přehradě tady koryto řeky dosahuje šířky šesti kilometrů, což je nejvíce na celém jeho toku.“

Vzápětí se ovšem markantně zúží a vstoupí do soutěsky. Tu už dlouhá staletí střeží hrad Golubac – němý účastník lítých bojů rytířů Dračího řádu s osmanskými dobyvateli, později středisko orientální turecké moci, a nakonec zubaté zarostlé trosky.

U Golubce se v řadách vojska Zikmunda Lucemburského vyznamenala slavná Cecílie Rozgonyiová, manželka šlechtice Štěpány Rozgonyie. Ta, prvně přestrojena za rytíře, následovala svého manžela na bojiště. A sama zde pak zachránila Zikmundovi život.

Tureckou éru hradu pak doprovázejí dvě pověsti o děvčeti, po němž zatoužil zámožný vezír. Hrdinkou prvního příběhu je byzantská princezna. Ta tureckého nápadníka tvrdošíjně odmítala, za trest pak byla uvězněna v hradní věži. Veškerou potravu prý házela holubům, až nakonec zemřela hlady. Druhá pověst zase hovoří o dívce provdané za vezíra, která ale tajně navštěvovala zdejšího chlapce. Manžel se o jejích záletech dozvěděl a děvče přikoval k blízké skalní stěně, kde ji prý krmili holubi. A podle holubů se hrad jmenuje Golubac.

U Dunaje tu zároveň vzniká přístaviště, neboť Golubac by měl být zahrnut do...

U Dunaje tu zároveň vzniká přístaviště, neboť Golubac by měl být zahrnut do programu vícedenních plaveb.

Zříceniny hradu se po několika letech rekonstrukce letos otevřely veřejnosti. Zlí jazykové tvrdí, že spíše než o opravu šlo o „výstavbu“ nového komplexu. Pravda, naši památkáři by asi občas zaskřípali zuby, přesto Golubac laickým návštěvníkům skýtá vynikající podívanou. Malebnou siluetu vysokých věží však kazí větrné elektrárny instalované na rumunské straně před známou českou vesnicí Svatou Helenou.

Návštěvníkům jsou zpřístupněny čtyři prohlídkové trasy. První dvě lze absolvovat individuálně, ostatní pouze s průvodcem, protože zahrnují nebezpečné úseky s krkolomným šplháním po hradbách a skalní stěně. Výstražné tabulky však varují, že ruiny hradu si – kromě všudypřítomných holubů – za svůj domov zvolily též zmije. Průvodcovská služba i návštěvnické centrum jsou výborně organizované. Před hradem ještě finišují úpravy archeologického parku s rozvalinami tureckých lázní.

Zatopená římská cesta

Od hradu pokračujeme po nábřežní magistrále. Ta místy odvážně vyšplhá do příkrých strání a prochází pětadvaceti tunely. Z ní pak odbočujeme vzhůru ke stylové restauraci Kapetan Mišin Breg. Tam už nás čekají bohatě prostřené stoly plné tradičních jídel – od čevapů, přes rozličné rafinované úpravy masa, až po vynikající sýry.

Malá vyhlídková věž v komplexu Kapetan Mišin Breg

Malá vyhlídková věž v komplexu Kapetan Mišin Breg

Po obědě přichází vyvrcholení výpravy. Nejprve se nekrásnějšími pasážemi kaňonu s nepřerušeným řetězem serpentin přesuneme do obce Tekije. Její název vychází z tureckého výrazu pro místo, kde sídlila dervišská komunita. Ovšem původní starou Tekiji pohřbila přehrada. Tam už na nás čeká výletní loď. A s ní vzrušující dvouhodinová plavba nádhernými místy, která jsme předtím obhlédli z ptačí perspektivy. V Tekiji se jezero opět rozlévá do šíře a na obzoru se rýsují vrcholy rumunského pohoří Mehedinţi i siluety jeřábů přístavu moderního města Oršavy. To je položeno kousek od posledního zúžení kaňonu s přehradní hrází.

Počasí nám nadmíru přeje, tudíž zabíráme pohodlná lehátka horní paluby. Překvapivě živá loď svižně nabírá rychlost, kolem vládne uvolněná atmosféra. Přispívá k ní možnost občerstvení kávou i ostatními nápoji a pohodlný venkovní bar. Kouření samozřejmě povoleno, stejně jako v areálu hradu Golubce. Ceny jsou trochu vyšší (káva necelé euro, 2 dl vína za 1,8 eur, tedy 45 Kč).

Soutěska Mali Kazan

Soutěska Mali Kazan

Trajánova tabule

Trajánova tabule

Okolo se tyčí rozeklané útesy, na nichž palčivé jižní slunce sežehlo listí křovinatých porostů a vytvořilo tak poutavou iluzi podzimu. S ní ostře kontrastují bělostné skály, modř jasné oblohy pozdního odpoledne i temná hladina přehrady.

První krátké zastavení činíme u Trajánovy tabule – vzácné antické památky z doby, kdy kaňonem procházela důležitá římská cesta. Původně byl oslavný nápis velebící imperátora Marka Ulpia Trajána vytesán do skalní stěny. Během výstavby přehrady došlo k odbornému vyjmutí plochy s nápisem a opětovnému osazení o dvacet metrů výše. Přesto Trajánovu tabuli lze spatřit výhradně z Dunaje.

Nejužší místo Dunaje a unikátní semafor

Krátce za ní se k sobě skalní stěny hrozivě přiblíží. Nad nimi se pak zvedají vysoké hory. Před výstavbou přehrady tady začínala nejnebezpečnější etapa plavby, kdy říčním kapitánům museli pomáhat místní lodivodi. Sevřená řeka se tu totiž ohromnou rychlostí drala skrze soutěsku, obtížnost znásobovaly silné proudy i víry, a aby toho nebylo málo, pod kalnou hladinou se ještě ukrývaly zrádné skalní bloky, balvany, i pilíře. Ty se střídaly s mamutími obřími hrnci.

Rekordní obří hrnec leží ale výše proti proudu, v jiné soutěsce. Jeho ověřená hloubka přesahuje osmdesát metrů, což je jedna z největších přirozených říčních hlubin na planetě. A s hrnci úzce souvisí i pojmenování soutěsky, kterou proplouváme. Rumunsky se nazývá Cazanele Mici, srbsky pak Mali Kazan. Toto jméno je velice trefné a vychází z tureckého výrazu pro kotel či velký hrnec.

Velki Kazan. V jeho hrdle je Dunaj na svém splavném úseku nejužší.

Velki Kazan. V jeho hrdle je Dunaj na svém splavném úseku nejužší.

Na „Malý Kotel“ pak zákonitě navazuje kotel velký. Zde Dunaj láme další osobní rekord. „Koryto řeky tu dosahuje šířky okolo sto padesáti metrů,“ sdělil nám Aleksandar. „A tedy jde o nejužší místo na splavném úseku Dunaje,“ poznamenal.

Překonání nástrah celého kaňonu dříve plavidlům zabralo i čtyři dny. Místy dokonce směla plout výhradně během dne a pouze v kyvadlovém režimu. Ten zabezpečovaly unikátní stanice balonové signalizace. Srbský břeh do dnešních dnů krášlí kompletně zachovaný objekt stanice, včetně ramena s balonem, jehož poloha dávala lodím znamení a nahrazovala tak semafor.

Při vyústění Malého Kotle se partnerská stanice nacházela na rumunském břehu. Avšak ta byla nově přestavěna a technickou pamětihodnost nahradil miniaturní klášter Mraconia (srb. Mrakonja) s pitoreskním kostelíkem, který nastavuje zrcadlo spektakulárnímu dramatu okolní divoké přírody.

Signální stanice na srbském břehu. V pozadí můžete zhlédnout protilehlou...

Signální stanice na srbském břehu. V pozadí můžete zhlédnout protilehlou stanici – nynější klášter Mraconia.

Vysokou skalní věž v zálivu za klášterem zdobí monumentální reliéf bájného vůdce starověkých Dáků – Decebala. Toto dílo se počalo rodit během druhé půle devadesátých let minulého století, kdy se dřívější hraniční pásmo pozvolna otevíralo světu. Tehdy se po rumunském břehu klikatila liduprázdná prašná silnice a cestu sem si našli hlavně rybáři a dobrodružně ladění cestovatelé. Zároveň se zde ale točily ohromné peníze z pašování pohonných hmot do Jugoslávie.

Nyní rumunská část zažívá ohromný rozvoj turistiky: břehy vroubí, hotýlky, penziony i soukromé chaty, Dunaj brázdí výletní lodě i soukromá plavidla a mezi nimi důstojně plují výkonné remorkéry se spřaženými čluny obtíženými nákladem.

První „město“ Evropy

Poslední zastávka v Djerdapu nás dovedla hluboko do pravěku. A to na unikátní archeologickou lokalitu Lepenski Vir. Stavba přehrady totiž také přinesla výjimečný objev, který přepsal dějiny lidské civilizace. Po mnoha tisíciletích tu totiž spatřil světlo světa hmotný odkaz jedné z nejzáhadnějších kultur prehistorie.

Příznivé podnebí a hojnost ryb i zvěře tu už někdy v sedmém tisíciletí před naším letopočtem přispěly ke vzniku trvalého sídla svérázné pravěké komunity, která si na břehu Dunaje zbudovala jednoduché příbytky. Vrstvu po vrstvě se odborníci prokopávali vstříc pokladům minulosti, které je naprosto šokovaly. Postupně uvnitř chatrčí odkryli ohrazená ohniště, vedle nichž byly zasazeny hrubě opracované kameny – snad domácí oltáře.

Pravěký předchůdce dnešních měst

Pravěký předchůdce dnešních měst

Suvenýr inspirovaný zdejšími nálezy

Suvenýr inspirovaný zdejšími nálezy

A záhy poté z usazenin začaly vystupovat velké oblázky ozdobené reliéfy lidských tváří pokroucených do děsivých grimas. Kamenné artefakty doplňovala záplava pozoruhodných předmětů. Například kostěné nástroje i ozdoby. V době, kdy náš kontinent křižovali spíše kočovníci, vykazovaly zdejší příbytky náznaky urbanistického uspořádání. Včetně ulic i náměstí. S trochou nadsázky lze Lepenski Vir označit za první město na mapě Evropy.

Tajuplný ráz tamní civilizaci dodává též temný kužel protilehlého skalnatého vrcholu Trescovăţ (Treskavac). Ten prý byl pro obyvatele pravěkého sídla místem úcty i kalendářem. Treskavac je opravdu místní rarita, protože oproti ostatním okolním kopcům není budován vápenci, nýbrž vulkanickými horninami. A tvoří nepřehlédnutelnou krajinnou dominantu.

Pravěcí lovci a rybáři tu obývali sídliště několik tisíciletí. Nálezy naznačují, že v městě panoval matriarchát doprovázený kultem „Matky“. Lokalitu však zaplavila přehrada. Proto vznikla její replika zastřešená pavilónem.

Individuální prohlídku uvádí krátký dokumentární film z šedesátých let, který má ohromný spád a vzdáleně evokuje příběhy legendárního Indiany Jonese. Ještě před návštěvou muzea stojí za zdržení půvabný miniaturní skanzen s několika objekty tradiční venkovské architektury z dob před napuštěním nádrže.

Mapy poskytuje freytag & berndt. Společnost také vytváří mobilní aplikaci PhoneMaps, která obsahuje turistické a cykloturistické mapy celé Evropy, aplikace je ke stažení zdarma na Apple Store a Google Play Store. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap

Může se hodit

Jak se tam dostat
Autem zcela jednoduše: buď z Bělehradu po dálnici a dále přes Požarevac do kaňonu Dunaje u Golubce, případně přes Vojvodinu a přívozem Stara Palanka / Ram.

Zajímavou variantu pro motoristy pak představuje průnik z Rumunska s využitím hraničního přechodu u hráze přehradní nádrže poblíž města Kladova.

Cesta veřejnou dopravou je komplikovanější: zhruba pět autobusových spojů jezdí ve všední dny z Bělehradu do městečka Donji Milanovac, tři pak pokračují podél přehrady do Kladova. Těžko posoudit, zda by vám řidiči byli ochotni zastavit u hradu či Lepenského Viru. Pravděpodobně tu existují i regionální místní linky, případně ve více osobách se může vyplatit taxík. Páteřní komunikace kolem přehrady zároveň tvoří součást dálkové cyklotrasy podél Dunaje. A na poloprázdné silnici jsme skutečně minuli pár menších skupinek opálených cyklistů s koly obtíženými bagáží.

Populární destinace
Djerdap zároveň patří mezi vyhledávané cíle domácích turistů. Proto na březích přehrady funguje mnoho ubytovacích zařízení menší kapacity, hlavně pak pokoje v soukromí. Cyklisté mohou využít několik skromných kempů.

Nabídka plavby výletní lodí po přehradě je v Srbsku určena téměř výhradně organizovaným skupinám. Variantu pravidelných plaveb větších vyhlídkových lodí pro individuální cestovatele a menší party, či rodiny, se nám nepodařilo vypátrat. Předpokládám, že během letních prázdnin by teoreticky mohly být v provozu, ale bez záruky. Určitě ovšem lze využít příležitost a zapátrat po nabídce výletu menší lodí, nebo motorovým člunem (případně jejich pronájmu), především v městečku Donji Milanovac. Pár kontaktů najdete na http://www.toom.rs/. Přístaviště malých vyhlídkových lodí jsem spatřil též na rumunské straně u kláštera Mraconia. Djerdap také patří k vrcholným zážitkům při vícedenní plavbě po Dunaji. Ty jsou zase zastoupeny v katalozích západních cestovek. Hory na srbské straně tají nádherné vyhlídky i jedinečné klenoty přírody, k nimž směřují značené stezky. Přehled aktivit obsahuje web Národního parku Djerdap - http://npdjerdap.rs/novi/.

Jednodenní výlet s místní cestovkou
Výlety do Djerdapu s několika verzemi programu tvoří stálici v nabídce srbských cestovek. Cenově se hodně liší, při platbě dopředu existují výrazné slevy. Vybral jsem si maximalistickou variantu, s vydatným skvělým obědem, plavbou a návštěvou nejzajímavějších míst. I na srbské poměry se tato varianta pohybovala ve vyšší cenové hladině. Organizátorem výletu byla cestovka Magelan. Ta zároveň provozuje souhrnný web poznávacích zájezdů a výletů po Srbsku i okolí - www.serbianadventures.com. Nastupoval jsem v Novém Sadu, tedy 306 km od nejzazšího bodu, přístaviště v Tekiji. Většinu účastníků jsme ale nabrali v Bělehradu. Přibližně čtvrtinu představovali cizinci. Proto výklad průvodce probíhal také v angličtině. Průvodce odvedl perfektní práci a kombinoval profesionální, poučnou, lidskou i vtipnou linii. Kompletní plná cena bez slev, včetně všech vstupů, byla 63 eur (1 630 Kč). Ráno jsme vyrazili v půl sedmé a do Nového Sadu se vrátili před půlnocí. Na všech zastávkách byl dostatek času k samostatné prohlídce.

Internet
https://tvrdjavagolubackigrad.rs/
www.narodnimuzej.rs
www.lepenski-vir.rs

Autor: pro iDNES.cz
  • Nejčtenější

Tajemství Sovích hor. Tady nacisti údajně vyráběli létající talíře

Hory na sever od Náchoda jsou už dlouho v hledáčku vojenských expertů z řady zemí. Ale cesta sem je hodně zajímavá i...

Megalomanská Dubaj roste budoucnosti navzdory. Identitu však stále hledá

Dubaj je město jednadvacátého století. Během několika desetiletí se z malé osady v poušti stala hypermoderní...

VIDEO: Tak to bylo těsné. Loď Braemar zdolala Korintský průplav

Je to doposud největší a nejdelší loď, která touto uměle vytvořenou úžinou proplula. A moc prostoru přitom neměla....

Nejtěžší trek světa pokračuje. Snowman nás vede do liduprázdného Himálaje

Mezi vyznavači trekkingu má Snowman trek legendární pověst nejtěžší světové túry. Na téměř měsíc dlouhé trase...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Premium

Příběh blázna se psem. Z Česka ho vyhnaly faleš a prázdnota

Pořad Honzy Drobného "Chlap bídná, nádoba hříšná" pro mne byl jedním z nejzajímavějších kulturních zážitků poslední...

Premium

Test kebabů: Hovězí maso, které nedávno ještě kdákalo, i nadměrné množství soli

Orientální kebab by mohl být zdravější alternativou smažených hamburgerů a hranolků. Jenže to by musel být připravován...

Premium

Tajemství zdraví je ukryto v mezilidských vztazích, tvrdí psycholog Ptáček

Jakým způsobem žijeme a přistupujeme ke svému okolí, máme vlastně z velké části předurčené. Ovlivnit nás může nejen...

Premium

Nikdo dodnes neví, kolik těch holek zůstalo zakopaných. Starosta Dubí vzpomíná

„Devadesátky“ a přelom tisíciletí byly v Dubí na Teplicku divoká léta. Řádili tu pasáci prostitutek a mafiáni. Město se...

  • Další z rubriky

OBRAZEM: Buďte dnes vstřícní, celý svět slaví mezinárodní den pozdravů

Takzvaný Hello World Day datuje svůj vznik do roku 1973, kdy se student harvardské univerzity Michael McCormack rozhodl...

Putování za nejbližším mořem. Objevujte Polsko cestou do Vratislavi

Nejbližší moře leží necelých sto kilometrů od česko-polských hranic. Nachází se ve Vratislavi, hlavním městě...

Francouzské Beverly Hills renesance. Kdo něco znamenal, měl zámek na Loiře

Tušíte, kde byste mohli najít nejvíce zámků na kilometr čtvereční? Nebojte se, netřeba dlouho hádat. Touto nálepkou se...

Nejtěžší trek světa pokračuje. Snowman nás vede do liduprázdného Himálaje

Mezi vyznavači trekkingu má Snowman trek legendární pověst nejtěžší světové túry. Na téměř měsíc dlouhé trase...

Najdete na iDNES.cz