S nebeskými tvory spojil obrazce a dlouhé linie peruánské Nazky světoznámý spisovatel Erich von Däniken. Podle něj sloužily jako signalizační systém dávných astronautů, kteří tu prý přistávali. Signály v nich vidí v i Američan David W. Johnson, jenž zkoumá Nazku již patnáct let. Považuje je však za dílo lidí, určené lidem, nikoli tvorům z jiných světů.
I Johnson věří, že Nazca má své velké tajemství. Nehledá jej však v hlubinách vesmíru jako Däniken, nýbrž v hlubinách země. Obrazce jsou podle něj klíčem k vodě v podzemí, bez níž by se tu nedalo žít.
Boj o vodu
Cestu k vodě podle něj ukazují četné trojúhelníky či lichoběžníky, vytvořené v tmavém povrchu nazkánské pampy. "Některé z obrazců mapovaly směr pramenů podzemní vody," tvrdí americký badatel.
To se zcela rozchází s dänikenovskou představou Nazky jako díla mimozemských stvoření. Kdo ví, zda ta by se o voda nějak moc zajímala.
Pro lidi, kteří žijí ve zdejší pampě, je však dostatek vody otázkou života a smrti. Ve vyschlé krajině Nazky, kde prší jen asi 120 hodin ročně, není nic vzácnějšího než zdroje pitné vody, skryté před paprsky sálavého slunce hluboko pod zemí a přesto přístupné díky starým studnám.
Ty jsou dílem dávných indiánů, kteří tu před pětadvaceti stoletími vytvořili kulturu Paracas a o půl tisíciletí později kulturu Nazca.
Indiáni vykopali nejen množství studní, zpřístupňujících zdroje podzemní vody, ale i vodní tunely, svádějící prameny v podzemí. Nikdo neví, jak je tento systém rozsáhlý. Někteří se domnívají, že tunely byly zbudovány i pode dnem Rio Grande – největší řeky na tomto území,která je však po většinu roku vyschlá.
Nazca není jediná. Po celém pobřeží Peru lze najít podobné obrazce jako v Nazce - někdy jsou na rovinatých místech, jindy na svazích hor.
Proč poznávat obrazce?
Studnám dávných indiánů vyschnutí jen tak nehrozí, jak Johnson zjistil osobní zkušeností. "Momentálně je tu velké sucho. Je zajímavé, že studny, umístěné na podzemních pramenech z hor, mají stále vodu, zatímco studny, závislé na řece, jsou suché," všiml si při loňském pobytu v Nazce americký výzkumník.
Ukazuje se tedy, že zpracování a hlavně pochopení geoglyfů, jak se říká obrazcům v zemi, může být užitečné i pro současnost. Na pobřeží Peru není dodnes nijak snadné najít stálý zdroj pitné vody. Proč ale dělat práci, kterou už udělali jiní – a kterou možná dokázali udělat lépe než my, jak naznačil výzkum u chilského pohraničního města Arica?
Johnson u něj našel několik lichoběžníků, trojúhelníků a čar, které i tam, stejně jako v Nazce, vyznačovaly umístění a průběh pramenů spodní vody. "Sledovali jsme jeden z nich, až jsme se dostali na třicet metrů od břehu oceánu a tam jsme určili místo pro studnu, přičemž jsme předpověděli, že bude zdrojem pitné vody. Když jsme tam pobývali, byla vykopána a vodu skutečně vydala. Přitom v bezprostřední blízkosti leží čtyři jiné studny, ale všechny mají slanou vodu. Jedna z nich byla (od zdroje pitné vody – pozn. red.) vzdálena jen 15 metrů," tvrdí Johnson.
Asi neudiví, že studna s pitnou leží nedaleko místa, v němž kdysi žili indiáni. I oni věděli, kde vodu hledat – na rozdíl od těch, kdo v nedávné době vykopali hned čtyři studny, ale žádnou vodu k pití.
Voda a obrazce. Zkoumání Američana Davida W.Johnsona odhalují těsný vztah mezi obrazci a vodou. jednodušší z nich zřejmě sloužily jako vodní "ukazatele" a ty složitější mohly být místem náboženských obřadů
|
Legenda: |
|
Přečtěte si rozhovor s Dänikenem: |
Hadi, ptáci a velryby
Krajina okolo Nazky je pokryta dlouhými čarami a geometrickými obrazci. Ale návštěvníky daleko víc zaujmou složitější vyobrazení: kolibřík, velryba, had, pavouk, osel, opice či téměř dvousetmetrová ještěrka.
Lidé, kteří dokázali najít cestu k pramenům hluboko v podzemí, asi neměli problém ani s vytvořením těchto složitých geoglyfů. Vždyť k tomu stačilo pár jednoduchých pomůcek a znalost, jak převádět malé předlohy do větších rozměrů.
To je dovednost, kterou musí ovládat například každý dobrý tkadlec, když do svých látek vetkává složité vzory. Zbytky oděvů, nalezené archeology, ukazují, že obyvatelé Nazky byli jedni z nejlepších tkalců v dějinách Ameriky.
Ukázka skvostné keramiky, kterou vytvářeli lidé kultury Nazca
Vyobrazení zvířat i dlouhé linie mohly plnit složitější funkce než trojúhelníky a lichoběžníky, narýsované v zemi. Tyto geoglyfy mohly sloužit k náboženským ceremoniím, jak ukazují zprávy prvních španělských kněží, kteří dorazili do Peru, i dávná vyobrazení.
Na nich můžeme vidět řady lidí, kteří se drží za obřadní provazy. Takto vzniklé lidské řetězce pomalu postupovaly nebo jednoduše tančily podél linií, tvořících obrazy v zemi. Když průvod zaplnil celý geoglyf, vznikaly obří lidské obrazce, vlnící se, pohyblivé a jakoby živé.
Ale i tyto ceremonie byly možná spjaty s vodou. Naznačují to výzkumy antropologa Johana Reinharda. Ten zjistil, že ještě dnes lze v Bolívii či v Peru najít komunity, které se tímto způsobem obracejí k bohům s prosbou o déšť.
Zobrazení zvířat, rostlin a lidských postav však mohla sloužit i k řadě jiných účelů. Vždyť obrazce v zemi vznikaly přinejmenším 1700 let. Během tak dlouhé doby se jejich význam asi měnil. Snad to byly i "směrovky" pro poutníky jako Dänikenův "Astronaut", v němž český vědec Jaroslav Klokočník odhalil prostého rybáře. Za obrazci zvířat či ptáků se mohly podle profesorky Helaine Silvermanové skrývat symboly klanů, hlavních složek dávných společenství, které u nich prováděly své obřady.
Některé linie, vycházející z center na kopcích, sloužily asi i ke kalendářním účelům a souvisely s různými místy na noční obloze, kterou ale indiáni vnímali jinak než my. Nevšímali si totiž souhvězdí, nýbrž temných míst na nebi – těm dávali jména jako Lama či Posvátný had.
Objev českého vědce Jaroslava Klokočníka: Detail obrazce v peruánské pampě okolo Nazky, na němž je vidět rybář se síťkou a rybou. Erich von Däniken naopak tvrdil, že na podobných obrazcích jsou zachyceni mimozemšťané.
Nazca není sama
Obrazce, geometrické útvary a dlouhé čáry už byly nalezeny na řadě míst mimo Nazku. Přesto byl Johnson udiven, když cestoval na sever Chile. "Člověk ani nedokáže uvěřit, kolik geoglyfů jsem našel podél pobřežní pouště, dlouhé 900 mil," tvrdí.
Výzkumy z poslední doby ukázaly, že pásmo geoglyfů začíná nedaleko severní hranice Peru a táhne se podél celého pobřeží této země až do Chile. Nejvíce míst s obrazci v zemi lze najít okolo hlavního města Limy a pak dále na jih, u Tamba Colorada, Iky a Nazcy. Na všech těchto místech existovaly vyspělé indiánské kultury a všechny měly možná stejný problém: najít vodu.
Podle Johnsona z toho vyplývá jediné: "Věřím, že je velmi zavádějící soustřeďovat se jen na Nazku ve snaze určit, co obrazce znamenají, kdo je vytvořil a proč. Nazca je jen jednou z několika oblastí podél pobřeží Peru a Chile, kde existuje množství geoglyfů." Až jim porozumíme, pak pochopíme, proč desítky generací indiánů s takovou vytrvalostí "kreslily" do země.
 |
PŘEČTĚTE SI ROZHOVOR S ČESKÝM VĚDCEM JAROSLAVEM KLOKOČNÍKEM: |
