Coca-Colu si dnes mohou lidé koupit téměř v každé zemi světa. Výjimkou zůstávají Kuba, Severní Korea a od roku 2022 také Rusko, kde se po odchodu americké společnosti objevily domácí náhražky.
Snaha vytvořit vlastní alternativu ke světově proslulému nápoji však není ničím novým. Do výroby regionálních variant nápoje se v minulosti pouštěli podnikatelé, potravinářští nadšenci, chemici i celé státy. Některé značky využily místní ovoce a koření, jiné chtěly dokázat, že dokážou konkurovat americkému symbolu kapitalismu.
Řada úspěšných značek nakonec skončila přímo nebo částečně v rukou společnosti Coca-Cola. Týká se to například indického nápoje Thums Up nebo peruánské Inca Koly. Následujících osm značek si však dodnes zachovává výraznou vlastní identitu.
Česká republika Kofola
Kofola vznikla v době studené války jako československá odpověď na kolové nápoje ze Západu. Tehdejší státní podnik Spojené farmaceutické závody dostal za úkol vyvinout čistě domácí limonádu, která by dokázala chutí konkurovat nápojům z kapitalistických zemí.
Výsledkem byl tmavý nápoj připomínající vzhledem Coca-Colu, jeho chuť je však výrazně bylinnější. Základ tvoří sirup Kofo připravovaný podle tajné receptury ze čtrnácti bylinných a ovocných výtažků a kofeinu.
OBRAZEM: Kofola slaví pětašedesátiny. Úkol měla jasný, nahradit limonády z dovozu |
Mezi používanými ingrediencemi jsou podle dostupných informací maliny, ostružiny, jahody, skořice, lékořice, karamel, jablka, třešně nebo pomerančová kůra. Oproti Coca-Cole obsahuje Kofola přibližně o 30 procent méně cukru a neobsahuje kyselinu fosforečnou.
Výrazná chuť rozděluje lidi dodnes. Část zákazníků si k ní musí najít cestu, jiní na ni nedají dopustit. Právě na tom je založen i známý reklamní slogan značky: „Když ji miluješ, není co řešit.“
Slovinsko Cockta
Také slovinská Cockta je dítětem studené války. Recepturu vytvořil v roce 1952 Emerik Zelinka, profesor chemie na univerzitě v Lublani, která tehdy byla součástí Jugoslávie. Už o rok později se nápoj začal stáčet do lahví a rychle se stal jednou z národních limonád.
Stejně jako řadu dalších značek spojených se socialistickým hospodářstvím ohrozil Cocktu pád komunismu. Nápoj však změnu přežil, našel nové majitele a postupně se prosadil také v tržním prostředí. Dnes se prodává v osmnácti zemích, včetně Spojených států.
Pošlete nám úlovky ze zahraničních supermarketů
|
Cockta neobsahuje kofein a její přesné složení zůstává tajné. Vyrábí se z kombinace jedenácti bylin a koření, mezi něž patří granátové jablko, citron a pomeranč.
Nejvýraznější chuť jí však dodávají plody šípku. Výsledkem je lehce nakyslá limonáda s citrusovými a květinovými tóny. Ve Slovinsku se Cockta míchá také s červeným vínem Refošk. Nápoj známý jako bambus je místní obdobou směsi vína a coly.
