Sýrie – jedna z nejzajímavějších arabských zemí – která byla po léta zcela odříznutá od světa, si jen pomalu zvyká na příliv turistů z celého světa. Na letišti v Damašku je jen pár oficiálních nápisů přeložených do angličtiny či francouzštiny, v ulicích se lze zorientovat podle arabských nápisů velmi obtížně a na silnicích jsou anglické názvy pro místní vesnice či města opravdu velmi skromným sousedem vedle všudypřítomných arabských cedulí. A rozeznat v arabštině například jméno Tadmor (Palmyra) od Tartusu se jeví jako nadlidský výkon. Kdo prohádá zajede si tak zhruba tři sta kilometrů.
Samostatnou kapitolou jsou syrští taxikáři. Ti nekomunikují totiž jinak než v arabštině. Kdo se naučí před cestou do Sýrie alespoň základní arabské číslice, je vítěz. Vlastně ani není potřeba se naučit číslice všechny – bohatě stačí, když zvládnete: pět – khamsa či padesát - khamsín. V Sýrii ať jedete taxíkem kamkoli, stojí všechno pět nebo padesát. Záleží, zda jste schopni o ceně smlouvat v arabštině či nikoliv. Kdo umí, zaplatí pět. Kdo ne, ať si z peněženky připraví padesátku. Komu dělá problémy se těch pár číslíček naučit vyslovovat, musí si vypomoci rukama. Pět se dá přeci jenom vyjádřit jednodušeji a rychleji.
Nejtěžší život ale mají v totalitní Sýrii novináři. Kromě cti, že mohou za vízum zaplatit vyšší poplatek než běžní turisté, si ještě musí počkat na vystavení víza ne dva dny, jak je to v případně turistických víz, ale téměř tři týdny. Po příletu do Sýrie se navíc musí přihlásit na ministerstvu informací u příslušného úředníka, který jednotlivci nebo skupině přidělí jakéhosi průvodce. Výmluvy, že se bez oficiálního průvodce obejdete, jsou zcela zbytečné. „To není proto, že by vám někdo chtěl něco zakazovat. Je to pro vaši bezpečnost, abyste v naší zemi nezabloudili,“ říká většinou úředník svým naučeným monotónním hlasem. A debatu o tom, že novináři žádného průvodce nepotřebují, zakončí ne příliš přátelským tónem: „Ne. Pojede s vámi průvodce. Takový je v Sýrii zákon.“
Novináři pak mají jedinou možnost: prostě se průvodci ztratit a ujet mu. Riskují, že po návratu do Damašku je bude očekávat nepříjemný pohovor, který příslušný úředník zahájí zhruba těmito slovy: „Jste první, kteří si něco podobného dovolili. Byla tady CNN, ARD a všichni přijali průvodce. Jenom vy ne. Porušili jste zákony této země.“
V Sýrii se žádnému cestovateli nemůže stát, že by trpěl hlady. Arabská kuchyně totiž k tomu nedává mnoho příležitostí, navíc cenové relace jsou pro našince přímo ideální. K základním pochutinám patří hummus – tahiniová kaše s olivovým olejem a k ní arabský chleba. Bez hummusu se neobejde žádná pořádná syrská snídaně.
Pokud máte nabitý program a nechcete půl den strávit čekáním na to, až vás obslouží personál v restauraci, stačí si kdekoliv na ulic dát shawarmu – obdoba známého gyrosu s kousky jehněčího či kuřecího masa. Nejlepší shawarma je v Damašku na autobusovém nádraží, ze kterého odjíždí autobusy a taxíky do Ammánu a Bejrútu. Stojí pětadvacet liber, což je v přepočtu asi dvacet korun. O ulici blíž k centru je navíc stánek, ve kterém dělají asi nejlepší pomerančovou šťávu v Sýrii, navíc zhruba za pět korun.
V syrské restauraci pak není lepší volba, než si nechat naservírovat mezze. Ve skutečnosti je to několik talířů, na kterých je od každé syrské speciality něco. Když to všechno sníte a říkáte si, že toho bylo akorát, tak vám teprve přinesou hlavní chod.
Zapíjet dobrý oběd můžete dobrou vodou – dávejte si ale vždy pozor, zda je láhev uzavřena, aby v umělohmotné láhvi od dobré vody nebyla voda z vodovodu. Rozdíl poznáte velmi záhy.
Zapomeňte na skleničku dobře oroseného piva – alkohol v restauraci nedostanete vůbec a na ulici jen ve specializovaných obchodech. Vyhněte se syrským vínum, byť jejich viněta je velmi lákavá a vám bude nápadně připomínat naší mysliveckou. Jsou to vesměs patoky, které se nedají pít. Navíc se vyrábí v oblasti, kde se zpracovává ropa a zlí jazykové tvrdí, že trocha té nezpracované ropy je cítit i z vína. Domácí kořalka je o něco levnější než dovážený alkohol, ale i tak je lepší si připlatit a dát přednost kvalitě J&B, nebo Black and White.
Po dobrém obědě je dobré si zajít do místní kavárničky na silný čaj nebo velmi silnou a sladkou kávu. Ani v kavárnách nedostanete žádný alkohol, jednu neřest tu však nabízejí – vodní dýmku, neboli nardžilu. Pokud se ale těšíte, že si v arabském světě pěkně zakouříte hašiš, tak se pekelně zklamete. Nejoblíbenější náplní je ovocný tabák. Nejlépe jahodový, jablkový nebo šípkový. Čistý náústek je samozřejmostí.
Pokud chcete procestovat Sýrii skrz naskrz, máte dvě možnosti dopravy. Buď si pronajmete vůz v některé ze soukromých autopůjčoven, anebo se budete dopravovat místními dopravními prostředky – letadlem, vlakem, autobusem, mikrobusem nebo taxíkem. Jestliže cestujete ve skupině do okolních států – Jordánsko, Libanon, Saudská Arábie, Irák – pravděpodobně nejlepším způsobem dopravy jsou tzv. service taxi. Jsou to staré americké vozy, jasně žluté barvy. Jejich stanoviště v centru Damašku nemůžete přehlédnout. Stačí, aby se cizinec objevil v okruhu jednoho kilometru od nádraží a už mu někdo nabízí nejlevnější způsob cesty. „Bejrút, Bejrút, Ammán, Ammán,“ výkřiky taxikářů vám potom budou znít v uších ještě několik týdnů po odjezdu ze země. Do auta se vejde pět lidí a řidič – cena je potom pouze o dvě stě liber vyšší než autobusem. Vlastní řidič je především výhodou na hranicích, kde za vás vybaví potřebné formality. Při cestě do Ammánu si dávejte pozor na řidiče, kteří se zastavují za Damaškem na parkovišti. Většinou do Jordánska cosi pašují. Nemusíte mít ale strach. Jordánští celníci, kteří jsou velmi nekompromisní a běžně rozřezávají sedačky u vytipovaných vozů, auta s pašovaným kontrabandem si ani nevšimnou.
V případě, že zvolíte dopravu autobusem, je lepší se informovat, kolik by stál pronájem celého autobusu jen pro sebe. Může se stát, že cena se zas tolik neodlišuje od ceny, kterou byste jinak zaplatili za jednu jízdenku. Vyhnete se navíc tomu, že budete půl dne sedět v buse a čekat na další zákazníky. Vřele doporučujeme při cestě do vesnice Malula asi sedmdesát kilometrů za Damaškem.
Z ubytování v Sýrii si nemusí žádný ani náročný cestovatel dělat starosti. V turistických centrech – Damašku, Palmyře, Lattakii či v Aleppu není problém sehnat slušný hotel od padesát dolarů výš. Pro nenáročné turisty je ubytování v této arabské zemi ještě jednodušší. V každém městě jsou desítky hostelů ve velmi přijatelných cenách. Za stovku korun se vyspíte a vysprchujete. Ale nečekejte žádný komfort.
Zevšeobecnit informace, co lze v Sýrii všechno vidět, je asi nemožné. Země totiž nabízí nepřeberné množství tzv. mrtvých kamenů z nejrůznější doby: Ugarit a Mari – sídla jedněch z nejstarších civilizací na světě, Palmyra, Apamea, Dura Europos – doba římská, Damašek, Aleppo – rozkvět islámu, Crac des Chevaliers – dochovaný křižácký hrad nedaleko Středozemního moře.
Podívejte se na více o Sýrii
 Damašské kavárny jsou dobrým místem k odpočinku - vodní dýmky, káva či čaj. Nic jiného zde nehledejte. |
 Syrská tržiště lákají turisty rozmanitou barvou a vůní. |
 Zmatek v ulicích - typický obrázek dnešní Sýrie. |
 Al-Marqab, křižácký hrad na pobřeží Středozemního moře severně od města Tartus |
 Umajjovská mešita v Damašku byla postavena počátkem 8. století na místě baziliky sv. Jana Křtitele. |
