Podivuhodné čínské věže vznikaly už od 17. století, ale nejvíc jich bylo postaveno na přelomu 19. a 20. století. Jejich prvotní účel byl obranný. V bohaté zemědělské krajině Kchaj-pching v jižní Číně se po staletí potulovaly stovky nejrůznějších tlup lupičů a banditů, kteří přepadali rolníky a kradli jim úrodu. Tedy zhruba stejný model, jaký známe ze slavného filmu Sedm statečných, v japonském originále Sedm samurajů. Jenže místní rolníci nehledali pomoc pistolníků či samurajů, ale rozhodli se nájezdníkům bránit sami. A tak začali společnými silami stavět vysoké obranné věže diaolou, ve kterých se mohli schovat v okamžiku hrozícího nebezpečí.
Čínský minimalismus
Výstavní věže najdete třeba v obcích C'-li, Ťin-ťiang Li či Ma-ťiang-lung. Ty nejstarší vzdáleně připomínají naše tvrze a jsou ve všech ohledech mimořádně účelné. Zdi jsou dvakrát až třikrát silnější než u normálních domů, malá okna a úzká dveře brání tlusté železné mříže. A také hlavní vchod je opatřený mohutnou mříží, která musela vydržet útok lapků.
Celá vesnice se obvykle na výstavbu věže složila a každá rodina zde měla jednu místnost pro uskladnění zásob či jako útulek v době nebezpečí. Tak třeba věž Tianlu (název znamená požehnání nebe) sloužila pro dvacet devět rodin a rolníci v ní trávili hlavně večery a noci, kdy hrozilo ze strany banditů největší nebezpečí.
Návrat ke kořenům
V sytě zelené krajině plné políček a bambusových lesů však najdete také výstavní a bohaté věže, které vzdáleně připomínají třeba pražskou Prašnou bránu, samozřejmě v menším provedení. Tyto věže jsou již docela prostorné, krásně nazdobené a mimořádně komfortní.
Většina z nich pochází z počátku 20. století, neboť právě v této době se do jižní Číny začínali vracet bohatí emigranti, kteří žili po desetiletí v USA, Kanadě, Austrálii či Hongkongu. Někteří přijížděli jenom na prázdniny, jiní se do své rodné země vraceli na stáří. A právě tito boháči se nechali inspirovat starými obrannými věžemi, které si nyní začali budovat jako luxusní příbytky.
V šestých až sedmých patrech mají domy nádherné terasy.
Prorůstání kultur
Třeba jistý Fang Runwen se vrátil z Chicaga v roce 1925 a během dvou let si nechal postavit ve své době luxusní šestipatrovou palácovou věž, která má až barokní rozměry.
Ostatně velký vliv na majitele věží měla západní architektura, proto jsou nové diaolou unikátním a jedinečným příkladem srůstáním čínské a západní kultury, což také ocenili komisaři UNESCO. Přitom se nechce ani věřit, že všechny tyto architektonické skvosty měly na začátku druhé světové války namále, neboť je ustupující čínská armáda chtěla zničit, aby nepadly do rukou Japoncům. Ale nakonec to naštěstí nestihla.
Unikátní čínské věže zařadilo UNESCO na seznam kulturního dědictví.
Mnohé věže stojí v bambusových lesích, takže pouze poslední patro vykukuje nad koruny.
Vizitka bohatství
V mnoha kchaj-pchingských vesnicích vzniklo hned několik věží, jejichž stavitelé se navzájem předháněli ve výšce a luxusním provedení, neboť nové domy sloužily svým majitelům také jako vizitky. A nebyla to levná záležitost. Výstavní věžové paláce mnohdy stály zhruba tolik, jako 100 běžných rolnických domů. Ty nejkrásnější byly vybaveny cimbuřím, věžičkami a prostornými terasami v předposledním a posledním patře, které vyčuhovaly nad bambusové lesy. A zatímco v samotných domech bylo poněkud šero a vlhko, pobyt na prosluněné terase zpříjemňoval lehký a svěží větřík.
Ale ani to není dostatečným důvodem k tomu, aby se do palácových věží znovu vrátil život. Původní majitelé diaolou či jejich potomci dnes žijí v luxusních bytech ve městech, především v nedalekém patnáctimilionovém Kantonu (Kuang-čou) a věže diaolou tak slouží už jen pár zvídavým turistům.
Dřevěný polštářek
Ze stovek diaolou je zpřístupněno jen pár desítek v několika vybraných vesnicích. Po zaplacení vstupného se však můžete okolím toulat sami, navštěvovat věže a vnímat jejich bizarní umístění ve svěží jihočínské krajině. Turistika je tu doslova v plenkách, takže v některých věžích můžete být hodinu úplně sami.
Sto let staré postele nevypadají právě pohodlně.
V domech najdete zachovalé vybavení, nechybí ani fotografie původních majitelů.
Přestože je většina věží desítky let opuštěná, v mnoha z nich se zachovalo původní vybavení včetně běžných předmětů denní potřeby. Můžete nakouknout do původních kuchyní či ložnic, kde zaujmou zvláštní dřevěné "polštářky" pod hlavu, ale také do obývacích místností s obvyklým oltářem předků, na němž stojí fotografie rodičů a prarodičů původních majitelů. A pak se posadit na terasu a nechat se ukolébat klidem, který vyzařuje z okolní krajiny.
Věže diaolou se nacházejí v okolí města Kchaj-pchingu, zhruba 140 kilometrů od Kantonu. Z přibližně tří tisíc věží se do dnešní doby zachovalo 1 800 staveb. Od roku 2007 jsou zapsány na Seznam kulturního dědictví UNESCO.
