Dva týdny zpátky, letiště Marseille, nástup na palubu. V redakci na mě ušili téma o fobii z létání, takže pokukuji po spolucestujících s o něco větší voyeurskou potěchou než jindy.
Na stolku u kokpitu štosy denního tisku a na všech titulních stranách fotky rozlámaného letounu, v němž zahynuli tři čeští hokejoví borci.
Na palubě je tísnivé ticho, a to je u linky naplněné Čechy vracejícími se z dovolené a mladými francouzskými rodinami s rozcapenými ďáblíky zatraceně podezřelé.
Rezavý Angličan vedle mě boří čelo do opěradla, mne si zpocené dlaně. Trpí. Dva flegmatici vedle něj ho mučí tím, že mají na klínech ty děsivé noviny s ohořelými troskami.
Podle statistik by měl mít každý třetí pasažér na této lince větší či menší strach z létání. A na zemi pod námi jich bude ještě víc. Patří mezi ně i slavní Češi.
Jandák sedl do letadla jen v Africe
"Létání jsem nikdy neměl rád a s věkem se to rozhodně nelepší," říká někdejší fotbalová hvězda Pavel Kuka. "Nejraději jsem při cestách na zápasy trávil let v kokpitu. Jedině klid pilotů mě totiž dokázal trochu uklidnit," vzpomíná.
O poslanci Vítězslavu Jandákovi se rozpovídá jeho poradce Miloslav Kučera: "Když měl jet jako ministr do Ruska, zatímco celá delegace letěla a byla tam za chvíli, on putoval tři dny lůžkovým vlakem. Do letadla nastoupil jedinkrát za dobu, co s ním spolupracuji - v roce 2005, kdy se vydal s Jiřím Paroubkem na cestu po zemích severní Afriky. Jinak než letecky se tam dostat nedalo, takže měsíc před tím a tři neděle poté z toho byl hodně špatný."
Po strachu z mluvení na veřejnosti je prý obava z létání druhá nejčastější fobie, aerofobie. A přitom si tím strachem spíš ublížíte. Třeba fotbalista bundesligového Hamburku Paolo Guerrero si nedávno poranil stehenní sval, tolik ho při letu u tísnila panická křeč.
Kdo se bojí, mluví
S pasažéry bývá veselo, ví to i pilot Jan Jurek, matador s víc než čtyřicetiletou praxí, který pracuje jako šéf leteckých operací na bahrajnském ministerstvu dopravy. Vypráví mi i o zoufalci, který paniku přepil a pak se pokoušel vysadit nouzový východ nad křídlem.
AerofobieFobie z létání není sice ještě dokonale zmapována, ale odborníci odhadují, že jí trpí mezi jednou třetinou až jednou polovinou dospělých obyvatel Evropy a USA. Její intenzita přitom může variovat od nepříjemných, avšak bez větších problémů zvládnutelných pocitů při létání až k neschopnosti vstoupit na palubu letadla. Zdroj.: článek Nejčastější fobií je strach létat |
"Popral se s letuškou, kterou při tom zranil, a tak ho palubní posádka musela spoutat a po přistání předat policajtům. To jsou velice nebezpečné případy, které se špatně kontrolují speciálně v letadle s dlouhým trupem, kdy jsou letušky rozsazené dost daleko od sebe," říká.
Sám jsem panikou svázaného nešťastníka nikdy neviděl, ale na internetu je amatérských videí z palub letadel dost. Stačí zadat klíčová slova "panic attack" a "airplane". Na jednom záběru zápasí se šílícím cestujícím dva statní chlápci a mají co dělat.
Je to častý jev? obracím se na stevardku Ivu Lindu Maruščákovou, která vystudovala psychologii a dnes dohlíží na výběr leteckého personálu v pražském v Ústavu leteckého zdravotnictví: "Z mé zkušenosti jsou tito lidé spíše tišší a nervozitu na nich zkušeným okem poznáte více z neverbálních projevů - stažením se do sebe, mnutím rukou, pocením, těkáním pohledem. Někdy i větší hovorností," říká.
"Někteří cestující, spíše ti zvyklejší létat a ti, kteří o svém strachu už dobře vědí, posádkám hlásí svůj problém často už při vstupu na palubu a mají i svůj "zaručený recept" na zvládání takových stavů - skleničku, spánek, malý rozhovor během letu. K takovým se pak chováme se zvýšeným zájmem a podle mé zkušenosti pomůže i častý úsměv nebo otázka, jak se cítí."
Občas se stane, že se cestující zablokuje už při nástupu na palubu. Zažil to i pilot David Dosoudil, kterého můžete potkat na linkách po Evropě, Africe a Kanadě, poletíte-li Boeingem 757 s britskou společností Thomas Cook Airlines. Vypráví mi o dámě, která na svou dovolenou snad ani nechtěla letět, jen neměla jinou možnost nebo ji k tomu dotlačila rodina.
"Podobné případy se málokdy podaří uspokojivě vyřešit. Cestující se většinou rozhodnou neletět i přes ujišťování a uklidňování všech okolo. Jejich rozhodování navíc znamená velké problémy pro ostatní, nejen ve formě zpožděného letu. Ti, které se někomu nakonec podaří přesvědčit, navíc dost často působí problémy v průběhu letu," říká. Zažil i to, že kvůli úzkosti cestujícího musel snést stroj na jiné letiště po cestě.
"Přestože sám vím, že jejich strach není vůbec opodstatněný, je mi líto, že jim dost často nedokážu pomoci a nakonec odletíme bez nich," říká.
Opít se, zobnout si
Cestující s aerofobií odrazuje od létání kdejaká maličkost. Já, ač létám rád, stejně nechápu, jak může pneumatika podvozku unést ten mnohatunový kolos. Jak to, že se při tvrdém přistání guma pod tou těžkou plechovou krávou neprorve?
"Někdy se lidé bojí špatných povětrnostních podmínek, často bouřek, mlhy," vypočítává dál stevardka a psycholožka Iva Linda Maruščáková. "Po 11. září bylo zajímavé sledovat, jak si lidé zvýšeně všímali spolucestujících. Například upozorňovali, když byl někdo déle na toaletě, což je samozřejmě skvělé a v případě skutečného ohrožení letu to může hodně pomoci."
Někdo překonává aerofobii tím, že se přiopije. Není to vždy ideální nápad. Když si k tomu zobnete trochu valia a zajíte to cipralexem, bude vám všechno fuk, i kdybyste viděli, jak piloti s letuškami vyskakují z letadla s padákem na zádech a vysvětlením, že tenhle let se moc nevyvedl. Ale pořád to není systémové řešení.
Na internetu je fůra dobře míněných rad, ale o svéprávnosti jejich autora si dovolím zapochybovat. Nabádá například létat jen za slunce v letních nebo jarních měsících. Nebo si před letem dopřát uklidňující bylinnou koupelovou směs máty, rozmarýny, meduňky a chmele. Zkuste si ale něco takového dopřát v ulepeném sprchovém koutu zablešeného bukurešťského hostelu!
Auto se dvěma řidiči
Větší smysl než se radit s internetem, má návštěva odborníků. Kurzy Českých aerolinií proti strachu z létání mají prý až devadesátiprocentní úspěšnost. Když je pozdě, pomůže vám i personál na palubě.
"Pamatuji si na cestující, se kterou jsem individuálně strávila téměř devět hodin letu do New Yorku a poskytovala jí takovou teoreticko-praktickou psychologickou konzultaci. Po letu konstatovala, že už se ani létat nebojí, což bylo hezkou odměnou za poměrně náročnou práci letušky i psycholožky v jednom," říká Iva Linda Maruščáková.
Racionálnější povahy může uklidnit i pár dat: podle světové letecké asociace IATA loni cestovalo vzduchem 2,4 miliardy pasažérů na téměř 36,7 milionu letů. Vážně havarovalo jen 17 letadel, což znamená, že jedna katastrofa vychází na 1,6 milionu letů. Upřímně, těžkých autonehod je přece jen o dost víc.
A teď pozor, pilot David Dosoudil vyloží, jak by vypadala automobilová doprava, kdyby měla parametry současné letecké:
"Představte si jízdu autem na silnici, kde jsou mezi jednotlivými vozy minimálně kilometrové rozestupy, na které přísně dohlíží několik nezávislých monitorovacích stanovišť, která znají přesnou polohu každého vozidla. Mezi silnicemi jsou pouze mimoúrovňová křížení. Každé auto řídí dva řidiči, kteří se doplňují a kontrolují. Auto je ale i bez nich schopné jízdy po přesně vymezené linii na vozovce za jakéhokoliv počasí. Každý vůz je vybaven minimálně dvěma motory, byť pro bezpečnou jízdu stačí jen jeden. Každý jiný důležitý systém - brzdy, řízení, dodávka paliva, elektronika, bezpečnostní výbava - má několik nezávislých a stejnou funkčnost poskytujících záloh. Každý automobil je schopen rozpoznat a řešit překážku na silnici, nutnost vyhnout se jinému provozu či smyku…"
Ještě pořád vám auta připadají bezpečnější?
Bojácní piloti
Když už máte možnost bavit se s pilotem, napadne vás ještě jedna otázka. Cítí obavu někdy oni? Znají pilota, který se aspoň trochu bojí létat jako cestující?
"Znám a je zajímavé, že každý z nás si jako pasažér uvědomuje, jak daleko sedí od řízení," přiznává Jan Jurek.
"Určitě, všichni," směje se David Dosoudil. "Ne, teď vážně, každý pilot asi pociťuje drobnou nervozitu, že někdo jiný za něj vykonává nějakou činnost, kterou by raději dělal on sám. To je asi stejné, jako když se doktor podrobí operaci prováděné kolegou. To je ale jen zdravý neklid. Opravdový strach máme asi jen z nezodpovědnosti, neschopnosti a neochoty dělat práci s maximálním profesionálním nasazením. Právě proto se třeba vyhýbáme aerolinkám, které jsou na takzvaném blacklistu," říká.
A totéž doporučuje i nám, běžným cestujícím.
Jak je to se strachem mezi profesionály, ví i letecký psycholog Oliver Dzvoník, který jim pravidelně při prohlídkách nahlíží do duší: "Běžné, někdy i výraznější obavy z létání mohou mít začínající piloti, kteří se učí zvládnout pilotování letadla, nebo i řídící letového provozu, kteří začínají svou profesní kariéru a jsou vystaveni nejenom hodnocení ze strany instruktorů, ale také z určitého tlaku reality nebo z možnosti její nezvratnosti," říká.
Slavní, kteří se bojí létatWHOOPI GOLDBERGOVÁ Hereččin vztah k létání změnila letecká nehoda se 144 mrtvými, kterou viděla přímo z oken svého balkonu. Před vstupem na palubu se prý neobejde bez jointu. MUAMMAR KADDÁFÍ Depeše odhalené WikiLeaks v roce 2009 prozradily, že libyjský diktátor vyžaduje kratší lety a vyhýbá se létání nad mořem. DENNIS BERGKAMP Nizozemský fotbalista propadl panice v roce 1994 při menším incidentu cestou do USA na mistrovství světa. Kvůli své fobii vynechal řadu zápasů, k nimž bylo nutné cestovat na delší vzdálenosti.  Whoopi Goldbergová  Muammar Kaddáfí  Dennis Bergkamp  Kim Čong-il  Luciano Pavarotti  Lars von Trier KIM ČONG-IL Stejně jako jeho otec cestuje i tento vládce KLDR výhradně opancéřovaným vlakem. Údajně nikdy v životě letadlem neletěl. LUCIANO PAVAROTTI Tenor, který zemřel před čtyřmi lety, se bál poté, co unikl letecké katastrofě. LARS VON TRIER "Bojím se všeho kromě filmování," říká. Většinu filmů natáčí v rodném Dánsku či blízkém Švédsku. Na festival do Cannes jezdí výhradně autem. |
Pilotovi Janu Jurkovi, který dobrodružně, někdy až bondovsky procestoval celý svět a zažil i situaci, kdy musel unést vlastní letadlo ze země zachvácené pučem, jsem položil otázku, zda někde ve světě narazil na pověrčivého pilota.
"Věřím, že takoví jsou, a to je nebezpečné. Tito lidé mají talismany jako třeba odznáček na kravatě, který je provázel na stovky letů, kde se nic nestalo, a náhle zjistí, že ten odznáček nemají, a začínají mít pocit nejistoty."
I David Dosoudil dodržuje jeden rituál, ale je mnohem bezpečnější a hlavně povinný pro všechny piloty. Říká se mu "walkaround", a pokud ho pilot dodržuje, můžete mu věřit.
"Je to technická kontrola obchůzkou kolem letadla. Těch pár minut soukromí se strojem, kterému se svěřujeme na mnoho hodin, by se asi dalo nazvat takovým drobným rituálem," říká Dosoudil.
Tak, a už je jasné, že létání s prověřenými aerolinkami je bezpečné a že strachu z létání se dá jakžtakž zbavit. Téma je u konce, nuže něco na odlehčení. Mezi piloty koluje spousta vtipů a jeden z nejoblíbenějších je tento:
"Ve Varšavě se zřítil plně obsazený Boeing 747 a dopadl na hřbitov. Místní záchranáři již vyprostili 2 897 obětí a v záchranné akci neúnavně pokračují." Můžete ho směle poslat dál. Třeba někomu, kdo zítra míří na letiště.
