Pijte vodu z řek, dýchejte vlahý vzduch, plavejte v azurovém moři, nechte se pohlcovat sluncem. To všechno jsou příkazy,které vydává Chorvatsko. Země, která se mění v jedno velké chráněné území s nedotčenou přírodou.
Ve skutečnosti je tu zatím deset národních parků, brzy však mají být vyhlášeny čtyři další. Už nyní přitom společně s osmnácti menšími přírodními parky zabírají více jak deset procent území státu. »Dobro došli,« vítá kapitán lodi Letící racek pasažéry plavby kolem dalmatských ostrůvků. Pouze na takovéhle plachetnici máte jistotu, že se vyhnete všudypřítomnému vítacímu pršutu a ovčímu sýru. Sklence travajice však neujdete. K obědu se na palubě samozřejmě podává pečená ryba. Kolem pobřeží, které je dlouhé 1777 kilometrů, je 1185 ostrovů a jen 66 z nich je obydleno. Civilizace ani turistika je nestihla zničit a přísné zákony jim nedávají šanci ani do budoucna. Uchráněn zůstane i jeden z největších, Mljet, který v sobě skrývá dvě slaná jezera a řadu malebných pláží - kamenitých i písčitých - schovaných za hradbou borovic a pínií. Většina ostrůvků je však dokonale vyprahlá a pitné vody ani na těch ostatních není nazbyt. O to více je však všude kolem té slané,která je dokonale průzračná. Jen se položte na hladinu, nehýbejte se a odpočívejte. Je to jako meditace. »Máme tu žraloky, ale je to ten mrňavý druh a navíc je jich málo,« říká bázlivé turistce strážce ostrova Mljet. Je však samozřejmě nutné při cestě do vody a z vody dávat pozor na ježky, ale jinak vám nic nehrozí. Snad jen štědré sluneční paprsky,které se odrážejí od vln. To skály a hluboké lesy většiny zbývajících národních parků nabízejí konejšivý stín. Odpočine si kůže, ale i oči. Kromě přijemných procházek po upravených stezkách kolem vodopádů - nejen na proslavených Plitvických jezerech, ale i třeba v národním parku Krka - se dá v oblasti Paklenice, nebo Risnjaku vyrazit s větší párou do hor. Jsou tu nejen trasy pro pěší tůry, ale i pro výlety na horských kolech. Horolezci pak mohou vyzkoušet své umění na stěnách, kde se není zdánlivě čeho chytit. Zatím nepropracovaná je však možnost vyrazit po stopách Vinnetoua - tedy spíše slavného filmování mayovek, protože většina z nich se točila právě v oblasti Plitvic, nebo parku Paklenica. Místní na to jen se smíchem vzpomínají, protože na plátně se vedle Pierra Briceho a Lexe Barkera objevuje i mnoho opálených mladíků - indiánů, kteří mají na ruce tetování JNA - Jugoslávská lidová armáda. »V chráněném Chorvatsku« je nejlepší jen tak docela pomalu jít a dopřát klid smyslům zničeným zářeními a exhalacemi všeho druhu. Jen je vhodné si občas dupnout, protože na sluníčku se může vyhřívat had,na některých místek dokonce i medvěd. Chorvatské výlety do dalmatské divočiny mají jednu nezanedbatelnou výhodu, že vždy je nedaleko rázovité městečko nebo vesnička. V ní se určitě dá vychutnat sklenka sladkého vína a skopové pečeně se spoustou zeleniny,která k místní středomořské kuchyni patří. Mnoho míst tu přitom stále vyvolává dojem, že se zde zastavil čas. Tak jako před sto lety, se jdou ženy v černých sukních a s bílými šátky pomodlit do místního kostela za své muže,kteří ráno vyrazili na moře,nebo na výlet s turisty.
viz str. VII
Ve skutečnosti je tu zatím deset národních parků, brzy však mají být vyhlášeny čtyři další. Už nyní přitom společně s osmnácti menšími přírodními parky zabírají více jak deset procent území státu. »Dobro došli,« vítá kapitán lodi Letící racek pasažéry plavby kolem dalmatských ostrůvků. Pouze na takovéhle plachetnici máte jistotu, že se vyhnete všudypřítomnému vítacímu pršutu a ovčímu sýru. Sklence travajice však neujdete. K obědu se na palubě samozřejmě podává pečená ryba. Kolem pobřeží, které je dlouhé 1777 kilometrů, je 1185 ostrovů a jen 66 z nich je obydleno. Civilizace ani turistika je nestihla zničit a přísné zákony jim nedávají šanci ani do budoucna. Uchráněn zůstane i jeden z největších, Mljet, který v sobě skrývá dvě slaná jezera a řadu malebných pláží - kamenitých i písčitých - schovaných za hradbou borovic a pínií. Většina ostrůvků je však dokonale vyprahlá a pitné vody ani na těch ostatních není nazbyt. O to více je však všude kolem té slané,která je dokonale průzračná. Jen se položte na hladinu, nehýbejte se a odpočívejte. Je to jako meditace. »Máme tu žraloky, ale je to ten mrňavý druh a navíc je jich málo,« říká bázlivé turistce strážce ostrova Mljet. Je však samozřejmě nutné při cestě do vody a z vody dávat pozor na ježky, ale jinak vám nic nehrozí. Snad jen štědré sluneční paprsky,které se odrážejí od vln. To skály a hluboké lesy většiny zbývajících národních parků nabízejí konejšivý stín. Odpočine si kůže, ale i oči. Kromě přijemných procházek po upravených stezkách kolem vodopádů - nejen na proslavených Plitvických jezerech, ale i třeba v národním parku Krka - se dá v oblasti Paklenice, nebo Risnjaku vyrazit s větší párou do hor. Jsou tu nejen trasy pro pěší tůry, ale i pro výlety na horských kolech. Horolezci pak mohou vyzkoušet své umění na stěnách, kde se není zdánlivě čeho chytit. Zatím nepropracovaná je však možnost vyrazit po stopách Vinnetoua - tedy spíše slavného filmování mayovek, protože většina z nich se točila právě v oblasti Plitvic, nebo parku Paklenica. Místní na to jen se smíchem vzpomínají, protože na plátně se vedle Pierra Briceho a Lexe Barkera objevuje i mnoho opálených mladíků - indiánů, kteří mají na ruce tetování JNA - Jugoslávská lidová armáda. »V chráněném Chorvatsku« je nejlepší jen tak docela pomalu jít a dopřát klid smyslům zničeným zářeními a exhalacemi všeho druhu. Jen je vhodné si občas dupnout, protože na sluníčku se může vyhřívat had,na některých místek dokonce i medvěd. Chorvatské výlety do dalmatské divočiny mají jednu nezanedbatelnou výhodu, že vždy je nedaleko rázovité městečko nebo vesnička. V ní se určitě dá vychutnat sklenka sladkého vína a skopové pečeně se spoustou zeleniny,která k místní středomořské kuchyni patří. Mnoho míst tu přitom stále vyvolává dojem, že se zde zastavil čas. Tak jako před sto lety, se jdou ženy v černých sukních a s bílými šátky pomodlit do místního kostela za své muže,kteří ráno vyrazili na moře,nebo na výlet s turisty.
viz str. VII
