Máte čas a náladu vyrazit na pár dní k moři, ale nechcete se mačkat s davy turistů? Last minute lowcost dovolenou teď najdete na Istrii. Je krásná, klidná, dostupná. A právě teď jsou ideální podmínky: moře příjemně osvěží, ale nezebe, vzduch má kolem 25–28 stupňů, pláže jsou prázdné a všechno ještě působí přirozeně a uvolněně. Ceny jsou mírné, atmosféra pohodová. Na spontánní výlet k moři, třeba na čtyři nebo pět dní, je to zkrátka úplně ideální. V těchto dnech máte čas užit si Chorvatsko, jaké si přejete: klidné, čisté, milé a pořád dostupné. Za měsíc to bude masakr, místní se na to už připravují.
Cesta do Chorvatska bez stresu
Z Prahy do Poreče jsme to zvládli za devět hodin, a to v pohodovém tempu se zastávkami na čurání, cigaretu a jedno tankování. Když si to ovšem dobře naplánujete – vyhnete se špičkám v Rakousku a zácpám kolem Lince nebo Vídně – dá se to zvládnout i za sedm a půl hodiny. My jsme statovali v pět ráno z Prahy, v moři v Poreči jsme byli před čtvrtou. Nemusíte jet ani tak „hluboko“ na istrijský poloostrov, Rijeka je podobně daleko, Umag taky, Pula o kousek dál; z Prahy je každá cesta vždycky aspoň osm set kilometrů.
Koupání na Istrii. V červnu je voda tak akorát, nezapomeňte si boty do vody na kamenité pláže.
Z Čech pojedete asi přes Linec, z Vysočiny a Moravy spíš přes Vídeň. Na Istrii dojedete v klidu bez zapnuté navigace, cedule u dálnic jsou jasné a přehledné. Už někde od půlky Rakouska jsou směrníky na Slovinsko a ve Slovinsku zase na Chorvatsko.
Od Salcburku na Štýrský Hradec (Graz) je pár rozkopaných úseků, které skoro jistě do prázdnin nestihnou opravit. A ve Slovinsku kousek za Mariborem je dlouhé zúžení, kde je levý pruh stažený do protisměru a je to tam opravdu hodně úzké, jedete tam v koridoru mezi betonovým a plechovým svodidlem. Takže jestli máte nějaké širší vozidlo, tomuto úseku se raději vyhněte.
Tipy a rady na cestu
V Česku před hranicí dotankujte, další nádrž natankujte někde ve středním Rakousku. Na poslední benzince v Rakousku před Slovinskem už byla cena za benzin i naftu v úterý 3. června za 1,99 eura – 49,75 Kč) a podobné ceny jsou v celém Slovinsku. V Chorvatsku je to momentálně lepší: benzin 1,41 eura (35,25 Kč), nafta 1,28 eura (32 Kč), stejné ceny jsme viděli skoro všude.
Rakouskou dálniční známku koupíte u benzinek (10denní za 358 Kč), slovinskou jednoduše v automatu na benzince (mluví česky, platíte kartou 16 eur – 400 Kč). Pokud chcete ušetřit za chorvatské mýto, celou Istrii objedete v pohodě bez dálnic, je to hračka, stačí si v navigaci zakázat zpoplatněné úseky.
Před Štýrským Hradcem jsou dva placené tunely, dohromady za 18,5 eura (zhruba 465 Kč).
V centru Poreče je velké parkoviště, kde nechybí ani nabíječky na elektromobily. Elektřina se platí společně s parkovným, ale pochopit, jak to funguje, dá trochu zabrat.
Suma sumárum, náklady na zpáteční cestu z Prahy do Poreče nám u auta, které jede se spotřebou kolem 6,5 litru, vychází na šest tisíc. Počítejte s tím, že naposledy pojedete svižněji v Česku, od Rakouska je to až do Chorvatska (včetně) loudání, po dálnicích většinou stovkou, takže pojedete úsporně, akorát si naplánujte přestávky a nakupte si třeba energetické nápoje, ať neusnete.
Parádní bydlení pro dva do 1 500 Kč za noc
Přes Booking jsme našli moc hezké dvoulůžkové pokoje v soukromí (bez kuchyňky – to je v Chorvatsku časté) za necelých 1 500 Kč za noc. K moři jsme to měli 800 metrů procházky, parkování za plotem, velký balkon. Dobré je řídit se podle hodnocení a fotek. Vybírejte pečlivě, ale není problém najít opravdu pěkné místo. Jedno ubytování nám na poslední chvíli zrušili, obratem jsme jednoduše našli jiné.
U benzinek a v obchodech zaplatíte v pohodě kartou, ale na některých plážích a v malých kavárnách a barech raději mějte hotovost – hlavně drobné na kafe nebo zmrzlinu. Většinou mají platbu v hotovosti nějak viditelně zdůrazněnou. Pozor na zlodějské bankomaty (neprovozují je banky), které si účtují extra poplatky.
Ceny mírné, dobré pivo musíte hledat
Zmrzlina v centru Poreče stojí 2–3 eura (50–75 Kč), zdá se menší než italská, ale je to zas víc než jen tradiční kopeček. Espresso stojí jedno a půl až dvě eura (37,50 – 50 Kč), Cappuccino 3,50 eura (87,50 Kč), jinde mimo centrum to může být lepší a levnější. Na kávě si v Chorvatsku zakládají, rádi by se přiblížili středomořským příbuzným, které mají přes Jadran.
Trhy bývají v letoviscích každý den.
Horší je to s pivem. Místní Ožujsko, jedno z nejprodávanějších, je příšerně sladké. V supermarketech však koupíte česká piva: Kozel, Budvar, Plzeň, Krušovice. Experimentátoři ujíždějící na „svrchňácích“ najdou obstojné „ejly“ a podobné, ale je třeba trochu hledat. Půllitr točeného bývá až za pět eur (125 Kč).
Restaurace jsou teď do nějakého patnáctého června, kdy se sezona rozjede na plné pecky, spíš prázdné. Obchody taky, ceny v nich jsou podobné jako v Česku, o něco levnější; kdo umí nakupovat v akcích, nakoupí dobře. Na trzích bývá zelenina hezčí, ale dražší. Tajný tip: dobré čerstvé ryby mají i v supermarketech.
Parenzana – tip na pohodový cyklovýletIstrie byla v dobách Rakousko-Uherska a pak do poloviny dvacátého století italská; místňáci se tak trochu Italy možná cítí. Jména měst a obcí jsou tak často dvojjazyčná (Rijeka = Fiume, Novigrad = Cittanova d’Istria...). A Poreč je Parenzo, odtud vede Parenzana (Porečanka), dávno zrušená úzkorozchodná železniční trať, která vedla přes Istrii, z Terstu přes Koper, Portorož, Buje a Motovun do Poreče. Má asi 130 kilometrů a dnes je to oblíbená cyklostezka, která vede v jejích stopách, je to klidná a krásná cesta vinicemi, háji, poli. Jeli jsme tam na gravelu, ale v některých částech je povrch dost kamenitý a prašný, takže možná lepší volba bude třeba hardtail. Stezka je dobře značená, občas vede přes silnici, ale jinak klid a příroda. My jsme zkusili první část z Poreče na Motovun, je to přívětivé stoupání, které prosvištíte za slabé dvě hodinky. |
