Doporučit lze skialpinistické lyže se stoupacími pásy a pro jistotu mačky nebo cepín s sebou. Lyže lze nahradit sněžnicemi a dobrými pohorkami. A pravověrní turisté, kterým nevadí brodit se hlubokým sněhem třeba po pás, mohou oželet i sněžnice.
Obvyklý itinerář trasy začíná v Breznu na jižní straně hor. Okolo osmé hodiny ranní odtamtud vyjíždí autobus k hotelu Srdiečko. Sem se dá vyjet i osobním autem (20 SK za celodenní parkovné). V devět se spouští lanovka k hotelu Kosodrevina (80 SK), pěšky nebo na lyžích je nutno dojít k vleku Dereše (30 SK) a jím vyjet ke Kamenné chatě těsně pod Chopkem.
Ubytování ve společné noclehárně zde stojí 100 SK, v samoobslužné restauraci se lze najíst a napít. Každý den je zde vyvěšena přesná předpověď počasí, a tak je zde poslední možnost túru vzdát anebo přeložit na druhý den. Za špatného počasí je totiž nejen nepříjemná, ale i nebezpečná. A navíc se z ní prakticky nedá utéci.
Za dostatečného množství sněhu se podél tyčí od Kamenné chaty podjíždí z jižní strany Chopok a Konské a lyžaři se tak po čtvrt hodině pohodlného traverzu objeví v širokém Demänovském sedle (asi 1750 m n.m.). Pokud ho je však méně, čemuž letošní neustálé odtávání napadaného sněhu odpovídá, objeví se vršky kamenných polí a je nutno připevnit lyže na batoh, opřít se o hůlky a vyrazit po svých. Mezi hromadami kamení jde o nohy i hůlky, protože některé z nich vždycky zapadne do skalní škvíry v nejnevhodnější dobu.
V sedle se každoročně tvoří na severní straně několikametrové návěje, o kterých je rozumné se držet co nejdále vpravo. Odtud začíná první prudké stoupání na Krúpovu hoľu (1927 m n.m.). Rozcestník odtud ukazuje do čtyř stran, ale bezpečná je jen jedna trasa – stále po hřebeni. Ostatní jsou ohrožované lavinami, protože křižují prudké svahy.
Na lyžích se snažíme držet na hřebeni co nejvýše, abychom ani odtud lavinu neutrhli, při odtálém či zledovatělém sněhu sledujeme letní stezku vyskládanou z kamenných bloků. Chvíli jdeme víceméně po rovině, ale po pár stech metrech následuje druhý prudký výšvih, který nás táhlým svahem vyvede až ke kříži na vrcholu Ďumbieru (2043 m n.m.). Ondřejský dvojramenný letos má letos jen jedno rameno, protože o horní příčník přišel v jakési bouři. Leží u jeho paty. Vedle kříže se vloni objevila tabulka dvou skialpinistů, kteří v dubnu zahynuli pod lavinou ze severních svahů tohoto štítu.
Na nejvyšším místě stojí ještě betonový měřičský stolek, protože odtud se otevírá prvotřídní kruhový rozhled. Na jihu je nejvýraznější stolová hora Klenovského Veporu se Slovenského rudohoří, na východě se ukazuje kulatá Kráľova hoľa jako začátek Nízkých Tater, na východě se prohlédneme naši dosavadní trasu a na severu dominují Roháče a Vysoké Tatry. Jejich pomezí je jasné, protože zatímco první jsou sněhobílé, ve druhých se bílá střídá s černí skalních stěn.
Z Ďumbieru sjíždíme podél tyčí po přírodní grandiózní sjezdovce bez jakýchkoliv terénních nerovností k chatě Milana Rastilava Štefánika (1740 m n.m.). Ubytování zde přijde na 100 SK, v restauraci se dá najíst, napít i ohřát se u krbu.
Další tyče přibližně ve směru letní zelené značky nás od chaty svedou do úzkého údolí, kterým jako toboganem sjedeme nejprve kosodřevinou a poté lesem na parkoviště k chatě Trangoška (1120 m n.m.). Pokud jsme to stihli do čtyř hodin odpoledne, můžeme počkat na autobus. Jestli jsme nechali na Srdiečku auto, musí řidič obětovat čtvrthodinku chůze po silnici do kopce.
 Závěrečný sjezd k Trangošce. |
 Pláně pod Ďumbierem |
 Na hřebenu se musí často pěšky |
 Cesta od Chopku (v pozadí) k Ďumbieru. |
