zavřít
1 / 16
náhledy
Zahynulo nejméně 1 655 lidí, domov ztratily dva miliony obyvatel. Nejsilnější změřené zemětřesení mělo 22. května 1960 v Chile magnitudo 9,5. Okolnosti tohoto neštěstí přibližuje magazín Víkend DNES.
Autor: Profimedia.cz
Jihoamerické Chile se chvěje takřka denně. Někdy sotva znatelně, čehož si všimnou jen místní, jindy jde o větší rachot. Ale kdo by ten májový den tušil, že pouhých pár minut zmaří tolik životů, že tolik změní krajinu.
Autor: Profimedia.cz
Chile patří do takzvaného ohnivého prstence kolem Tichého oceánu, na němž se odehrává zhruba 75 % všech zemětřesení.
Autor: CTK / AP / AP , ČTK
Podle seizmologů podzemní zlom tehdy uvolnil energii přirovnávanou k tisícům atomových bomb svržených na Hirošimu.
Autor: CTK / AP / AP , ČTK
Už 21. května 1960 udeřily tři otřesy o síle kolem 8 na oblast města Concepción, ležícího jižně od Santiaga de Chile, a zanechaly 125 mrtvých. V nastalé panice sotvakdo předpokládal, že následující den přijde něco ještě horšího.
Autor: Profimedia.cz
Odpoledne 22. května v 15:11 tamního času se rozbouřila země stovky kilometrů po celé délce chilského území a šílených čtrnáct minut zabíjela, ničila, měnila krajinu. Epicentrum seizmologové přiřkli obci Lumaco, ležící zhruba uprostřed chilského pobřežního pásu.
Autor: Profimedia.cz
Novinář Hernán Olave Verdugo vzpomínal v knize Hodiny tragédie na „hukot doprovázený pohybem, který pokračoval v crescendu, dokud nevyvrcholil strašlivým otřesem“. To, co přišlo, přirovnal k obrovskému kyklopovi, „který drtil všechno se zuřivým hněvem“.
Autor: Profimedia.cz
Sám novinář Hernán Olave Verdugo byl svědek, tehdy žil jižně od epicentra ve Valdivii, městě snad nejvíc postiženém, jež se stalo symbolem tragédie. Zřítila se tu téměř polovina budov, země se o metry propadala, do ulic se vyvalilo rozvodněné Río Calle-Calle.
Autor: Profimedia.cz
V okolí další toky ztrácely koryta, bortily se mosty, tisíce hektarů polí a pastvin zmařila záplavová voda, kopce měnily tvar i výšku. Dál na jih k Puerto Mont i hluboko do vnitrozemí hrůza nevypadala o moc líp.
Autor: Profimedia.cz
Děs lidi hnal ven z domů, křik, pláč, zoufalství, bezmoc se šířily všude. Ale taky statečnost, s níž se dobrovolníci a vojáci snažili bránit katastrofám, jimiž hrozila stoupající voda na řekách zablokovaných sesuvy půdy.
Autor: Profimedia.cz
Přesné počty obětí dodnes nikdo nezná. Původní několikatisícová čísla byla nakonec snížena, i tak se uvádí, že zahynulo nejméně 1 655 lidí, přes 3 tisíce bylo zraněno, domov ztratily dva miliony obyvatel.
Autor: Profimedia.cz
Zemětřesení pocítila celá planeta, údajně poznamenalo její rotaci a zkrátilo každý den o miliontinu sekundy. Záchvěvy ještě pár dnů pokračovaly.
Autor: Profimedia.cz
K tomu se jen půlhodinu po největších otřesech přivalila víc než desetimetrová tsunami. Rychlostí až 150 km/h devastovala a zabíjela na stovkách kilometrů chilského pobřeží. Někde dokonce přinášela krutější zmar než samotné zemětřesení.
Autor: Profimedia.cz
Navíc obrovská hlavní vlna zaútočila na celé Tichomoří. Velkou rychlostí zasáhla Havaj, Kalifornii, Filipíny, Japonsko, na severu dorazila až k Aleutským ostrovům, na jihu k Novému Zélandu a Austrálii. I na této cestě ničila a brala životy. Může nás momentálně uklidnit, že podle seizmologů tak silná hrozba přichází jednou za 300 let?
Autor: Profimedia.cz
Zemětřesní v Chile v roce 1960. Mapa ukazuje rychlost vln tsunami přes Pacifik. Kontury jsou v hodinových intervalech. Barevná stupnice ukazuje výšku vln.
Autor: Profimedia.cz
