Nápad postavit na počest geniálního umělce se šibalsky stydlivým úsměvem odpovídající muzeum se zrodil v hlavách švýcarského architekta Philippe Meylana a kanadského muzeologa Yvese Duranda. Pro ně i pro Chaplinovy potomky nebyl Londýn, otcovo rodiště, ani Hollywood, kde odstartoval svou kariéru, tím správným místem. Stala se jím malá švýcarská vesnička Corsier-sur-Vevey.
Ve svém zdejším sídle strávil Chaplin se svou o 36 let mladší (a v pořadí čtvrtou) manželkou svých posledních 25 let života. Zde našel médii štvaný a fanoušky obléhaný Charlie rovnováhu mezi prací a rodinným životem a tolik potřebný klid. Koncept muzea nadchnul Chaplinovy děti natolik, že kromě darování exkluzivních licenčních práv ochotně otevřely i bohatou truhlu rodinných vzpomínek – od fotek, videí až po osobní předměty.
Na návštěvě u Chaplina. Tulákovo muzeum je novým hitem Švýcarska |
Výsledkem mnohaletých prací bylo geniální muzeum otevřené 4. dubna 2016, tedy v den Chaplinových nedožitých 127. narozenin. Cílem totiž nebylo postavit mrtvé mauzoleum, nýbrž místo, které by dokázalo spojit jeho dílo s lidskou stránkou bez toho, aby projekt mutoval v jakýsi Disneyland. Zkrátka místo, kde by se sám Chaplin cítil dobře.
Díky geniální kombinaci moderní techniky, doprovodných textů a spousty osobních předmětů jako bychom se vrátili v čase století nazpět. Celý komplex za 60 milionů švýcarských franků je rozdělený do dvou částí.
Zatímco nová budova je replikou hollywoodského studia a je věnována jeho práci, v protější rodinné vile stojí v popředí Charlie Chaplin jako člověk. Areál o rozloze čtrnáct hektarů, nazývaný výstižně Chaplinův svět (Chaplin’s World), je zážitkem nejen pro fanoušky, ale i pro ty, kteří chtějí jednu z největších hvězd stříbrného plátna teprve poznat.
Život na ulici
Hned u vstupu běží na monitorech ukázky světoznámých grotesek, které jsou už dávno filmovou klasikou. Desítky černobílých scén prošpikovaných ztřeštěnými rvačkami, zbrklými pády, pomatenými honičkami s přihlouplými strážníky a bitkami doprovázenými vrháním šlehačkových dortů, které si jako dítě chtěl vyzkoušet snad každý... Humor srozumitelný bez ohledu na věk a jazyk, který je dnes už nadčasovým kultem a ve kterém člověk teprve s přibývajícím věkem rozpozná skrytou hloubku.
Prohlídka začíná v malém kinosále patnáctiminutovým dokumentem prezentujícím průřez Chaplinovou pohnutou biografií. Poté plátno vyjíždí vzhůru a my se ocitáme v londýnském slumu na ulici East Lane, která byla nejen kulisou filmu The Kid, ale ve skutečnosti i Chaplinovým domovem.
Charlie Chaplin
|
Chaplinovo dětství bylo podobné hrdinům z románů Charlese Dickense – plné útrap a odříkání. Svými pobyty v divadle a toulkami po londýnských ulicích se Charlie ale naučil pozorovat nejrůznější charaktery a brzy zjistil, co umí nejlíp: svým pantomimickým talentem bavit lidi.
S dětským spolkem The Eight Lancashire Lads a poté s cirkusem Casey’s absolvoval už jako devítiletý turné po Anglii. Život na ulici a nelítostné publikum bylo školou, ze které profitoval i jako člen pantomimické skupiny Freda Karnoa. S ním se roku 1912 dostal do Spojených států. Ve 20. letech nabízela Amerika v porovnání s Evropou umělcům nesrovnatelně lepší podmínky.
V pětadvaceti tak Chaplin podepsal svou první hollywoodskou smlouvu u Keystone Pictures Studios. Za 150 dolarů týdně hrál ve ztřeštěných groteskách Macka Sennetta točícího filmy jak na běžícím pásu. Většinou bez scénáře během jednoho dvou dní.
Koncept byl jednoduchý: extrémním tempem aktérů a improvizovaným chaosem nemělo publikum mít čas přemýšlet, o co se ve filmu vlastně jedná. V lednu 1914 se v v kostymérně spontánně zrodila i Chaplinova světoznámá postava „tuláka“ (Tramp).
„Neměl jsem ani potuchy, jakého člověka vlastně budu hrát, a tak jsem na sebe navlékl to, co jsem náhodou našel. Kostým a maska tuláka mi najednou vnukly novou osobnost a já s ní začal splývat. V momentě, kdy jsem stanul před kameru, ožila samostatným životem a já začal vykračovat kachní chůzí, pohupovat hůlkou a všelijak se producírovat. Moje hlava byla najednou plná komických nápadů. Recept úspěchu byl jednoduchý: nejdřív jsem se přivedl do problémů, poté vynaložil veškeré úsilí, abych se z nich dostal, a na konci jsem byl šťastný, ačkoli mi nezbylo nic než má hrdost.“
Hitler i Žid
Po krátké spolupráci se společností Essanay podepsal Chaplin lukrativní smlouvu s Mutual Film Corporation. Příjem 10 000 dolarů týdně byla suma, kterou žádný umělec doposud nevydělal. Malý velký Chaplin se stal nejznámějším mužem planety i jedinečným symbolem amerického snu. Založením filmové společnosti United Artist v roce 1919 získal vlastní studio a s ním i dlouho vytouženou nezávislost.
Replika studia v podzemí muzea je vydařenou interaktivní cestou Chaplinovými mistrovskými díly okořeněnou spoustou geniálních nápadů. Můžeme zalehnout do obřích ozubených kol ze snímku Moderní doba, balancovat v dřevěném srubu naklánějícím se ze strany na stranu z filmu Zlaté opojení, projít manéží z filmu Cirkus nebo navštívit holičský salón z Diktátora. V něm Chaplin ve dvojroli ztvárnil jak Hitlera, tak židovského holiče se ztrátou paměti. A znovu dokázal, že nejlepší zbraní proti lidské hlouposti je smích…
V soukolí moderní doby aneb Jak je Charlie Chaplin aktuální i devadesát let od premiéry |
Prohlídka pokračuje replikou hollywoodského bulváru, kde díky realistickým voskovým figurínám ožívají scény z jeho nejznámějších filmů. Ve vězeňské cele s ironickým nápisem „Home sweet home“ zasedáme na lavičku vedle drobného Chaplina a poté vstupujeme tajnou chodbou do bankovního sejfu. Tady jsou v bezpečnostních schránkách vystaveny jak originální boty a hůlka, tak filmové trofeje. Zábavná je i část s filmovými kostýmy naaranžovanými tak, že se k nim na fotku stačí zezadu jen šikovně postavit.
Méně známou stránku tvůrčí práce prezentuje místnost se stovkami negativů, kde se Chaplin věnoval filmovému střihu. Jeho snímky, které nejen psal, ale také režíroval, produkoval a s příchodem zvukového filmu i doprovázel vlastní hudbou, byly nejen stále propracovanější, ale měly často i satirický podtext. Chaplinova postava i beze slov výmluvného „tuláka“ byla zrcadlem chudého původu a jeho nakažlivě rozpačitý úsměv zbraní, kterou se snažil poukázat na neduhy 20. století.
Chaplin kritizoval nejen války, ale i vykořisťování dělníků na výrobních linkách amerických továren. Pacifista a humanista Chaplin byl hnaný nejen svými vizemi, ale přes ohromné jmění i existenčním strachem, který ho jako strašák z dětství doprovázel celý život. Svůj klid našel až ve Švýcarsku, které si jako nový domov nevybral dobrovolně. Svým – na tu dobu levičáckým postojem – si v Americe udělal spoustu nepřátel a byl nepřímo označen za komunistu.
Během propagační cesty filmu Světla ramp do Londýna roku 1952 ho FBI obvinila za „neamerickou činnost“ a po 39 letech pobytu mu zakázala návrat do USA. Roli hrála možná i americká ješitnost – ačkoli Chaplin Spojené státy považoval za svůj domov, nikdy nepožádal o americké občanství. O to triumfálnější byl po dvaceti letech návrat do Ameriky na udělení Oscara za životní dílo. Jeho předání 10. dubna 1972 doprovázel rekordní – dvanáct minut dlouhý – potlesk vyprodaného sálu.
Jak Charlie Chaplin chodil s Češkou a potkal Vlastu Buriana u moře |
Kontroverzní byly v USA i jeho divoké romance a bouřlivé rozvody se stále mladšími, často dokonce nezletilými ženami. Jeho tragiromance Hraběnka z Hongkongu, ke které napsal scénář, režíroval ho, složil hudbu a sám vklouzl do role lodního stevarda, byla v několika puritánských státech Ameriky dokonce zakázána. Své soukromé štěstí našel až se čtvrtou manželkou, o 36 let mladší Oonou O’Neill. Té bylo při sňatku pouhých 18 let, zatímco Chaplinovi již 54.
Se společnými osmi dětmi tu Chaplin na usedlosti „Manoir de Ban“ v malé vesničce Corsier-sur-Vevey nedaleko Montreux prožil nejspokojenějších 25 let svého turbulentního života. Nádherná vila uprostřed rozlehlého parku se staletými stromy, výhledem na Ženevské jezero a vrcholky Alp tvoří druhou část muzea. Tady se do popředí dostává Charlie Chaplin jako otec a manžel. A ten jako by tu v domě vzpomínek doslova ožil. Třeba jako figurína ve vaně ze scény filmu Král v New Yorku.
Postava tuláka udělala z Chaplina světoznámou hvězdu komedií. Tragikomedie neskončila ani po jeho smrti: v noci na 2. března 1978 byla bulharsko-polským duem vyděračů ukradena z rodinné hrobky Chaplinova rakev i s jeho pozůstatky. „Charlie by se tomu určitě zasmál,“ komentovala historku Oona. Hrob byl po dopadení zločinců zatěžkán silnou betonovou deskou a po smrti Oony kompletně zabetonován.
Zážitek je dotknout se stolu v pracovně, kde psal scénáře a později i svou biografii. Nebo vyjít na verandu, kde se konaly četné rodinné oslavy. Zvláštní pocit se dostavuje především v ložnici, kde Chaplin v 88 letech na první svátek vánoční roku 1977 zemřel a odkud ho Oona o 14 let později následovala. Nábytek, fotografie a celá řada osobních předmětů je naaranžovaná tak, jako by manželé Chaplinovi jen na chvilku odešli...
Čtyřhodinovou prohlídku opouštíme nejen o poznání bohatší, ale i s úsměvem na rtech – zkrátka naprosto ve smyslu Chaplina. Ten byl přesvědčený, že „každý den bez úsměvu, je ztraceným dnem“.
Chaplinův svět (Chaplin’s World)
|
