Je jen málo míst v Evropě, kde najdeme svěže zelené svahy horských údolí a blízko nich divoce rozbité rozlehlé ledovce, tiché bílé pustiny věčně zasněžených svahů a strmé skalní stěny. Takový je svět kolem Chamonix.
Chamonix je vyhledávaným horským letoviskem už od konce 18. století, v roce 1903 pak turisté objevili i jeho zimní krásu. Městečko v údolí říčky L' Arve se stalo jedním z nejoblíbenějších horských středisek v Evropě. Atraktivitu místa ještě zdůraznilo v roce 1965 otevření nejvýše položeného horského tunelu na tomto kontinentu, vedoucího pod masivem Mont Blanku. Tunel spojuje francouzské Chamonix a italský Courmayeur. Měří úctyhodných 11,6 kilometru a jeho nejvýše položený bod prochází v nadmořské výšce 2 480 m n. m.
Chamonix má ve srovnání s mnoha jinými alpskými středisky úžasné charisma. Stejně jako před lety zde mezi hotýlky a pouličními kavárničkami proudí davy turistů, tuláků i horolezců. Město ožívá v brzkém odpoledni a život v ulicích tepe až do noci.
Pohled z Aig. du Midi směrem na Chamonixské jehly
Aiguille du Midi, neznámější vyhlídkové terasy v Evropě
Stojím ve frontě na jednu z nejvýjimečnějších lanovek v Evropě. "Téléphérique de l' Aiguille du Midi" byla postavena v roce 1955 a dodnes drží jeden světový primát – překonává největší převýšení na světě. Dolní stanice totiž stojí ve výšce 1 037 metrů n. m. a horní stanice je pak v úctyhodných 3 777 metrech n. m. Na vrcholkovou vyhlídkovou plošinu ve výšce 3 842 metrů pak ještě popojedete výtahem.
Prostranství u pokladen je hotový Babylon – čekají tu uřvaní turisté, jeptišky, muslimské ženy v šátcích, horší vůdci se svými klienty, dobrodruzi a podivíni všeho druhu. "Bonne journée, monsieur!" vítá mě, jako už několikrát předtím, obsluha lanovky.
Gondola s téměř 80 lidmi na palubě se dává do pohybu a nabírá rychlost. Prvních téměř 1 300 výškových metrů na mezistanici Plan de l' Aiguille (2 310 m) překonáváme za necelých deset minut. Při každém překonání podpěry se gondola rozhoupe a z úst nepřipravených turistů se ozve: "Uááááá!" Pomalu se odkrývá pohled na Bossonský ledovec a masiv Mont Blanku.
Stojíme na přestupní stanici lanovky na Plan de l' Aiguille ve výšce 2 310 metrů. Přímo nad námi se strmě tyčí majestátní stěna do oblačných výšek. Na druhém úseku jezdí o něco menší gondoly, ale i tak pojmou až 45 cestujících. Druhý úsek je zajímavý hlavně tím, že zde není zbudována žádná podpěra. Gondola letí kousek nad stěnou a já vždy mívám neodbytný pocit, že se o ni při rychlosti 38 km/h musí roztříštit.
Mezi jednotlivými vyhlídkami jsou vybudované můstky a chodníky. V pozadí se vzpíná nejvyšší hora Evropy, 4 810 m vysoký Mont Blanc.
Do lanovky na Aig. du Midi se vejde 80 cestujících. Pohodlné to sice není, ale přesun je hodně rychlý.
Pohled na Bossonský ledovec, rozbrázděný séraky a trhlinami, je úchvatný. V dopoledních hodinách můžeme na sněhem a ledem pokrytých svazích zahlédnout i horolezce, jejichž cílem je právě Aig. du Midi. V pravidelném rytmu zakopávají hroty stoupacích želez a zobáky svých cepínů do přemrzlého firnu a ledových bloků.
Skály na vrcholu jsou namrzlé a zasněžené. I když je nádherné počasí a sluníčko svítí, zde bývá pod bodem mrazu. Na některé vyhlídkové terasy je potřeba vyjít po schodech. Pro mnohé turisty je výstup po několika desítkách schodů hotovým sportovním výkonem.
"Haló, příteli!", oslovuje mě starší japonský pár, "mohl bys nás prosím vyfotit s Mont Blankem?" Najednou mám v ruce kolem deseti fotoaparátů a v mžiku se stávám dvorním fotografem japonského zájezdu, takže jsem docela vděčný kamarádům, kteří mě po chvíli zbavují fotografické povinnosti. "Ty, Davide, kudy se vlastně leze na ten Mont Blanc?" bývá jejich nejčastější otázkou. A tak jim chvíli líčím obě varianty mého výstupu na nejvyšší vrchol Evropy – jak normální cestou z Les Houches, tak ze sedla Col du Midi přes zaledněné svahy Mont Blanc du Tacul a Mont Maudit
Ještě chvíli se kocháme nádhernými výhledy nejen na 4 810 metrů vysoký Mont Blanc, pak se pomalu přesouváme k horní stanici lanovky a čeká nás návrat na mezistanici a výlet k ledovci Mer de Glace.
Před cestou dolů se ale ještě na malou chvíli zastavujeme u gondolové lanovky do italské stanice Punta Helbronner. Vždy tři zavěšené gondoly za sebou zastavují při své cestě do Itálie na předem daných místech a výletníci fotografují a natáčí svá videa jako o život.
Výstup ze sedla Col du Midi k lanovce na Aig. du Midi dá zabrat.
Ve výšce 3 800 m n. m. je zima po celý rok.
Mer de Glace, moře ledu
Cestou z Aig. du Midi na mezistanici Plan de l' Aiguille mi vždycky zaléhají uši a i chvíli po vystoupení z lanovky špatně slyším. U malého občerstvení svlékáme přebytečné oblečení a vyrážíme k ledovci Mer de Glace.
Cesta zprvu prudce klesá k chatě Ref. du Plan de I' Aiguille (2 233 m). Napojujeme se na příjemnou, mírně se vlnící vyhlídkovou trasu zvanou Grand Balcon. V hloubce pod námi se zrcadlí střechy horského letoviska Chamonix, nad kterým se zvedají další neméně známé vyhlídkové vrcholy, jejichž okolí poskytuje bohaté možnosti pro jednodenní túry.
Pohledy jsou naprosto jedinečné. Na levé straně se zvedá výrazný Le Brèvent s lanovkou a vyhlídkovou terasou na vrcholu. Nepřehlédnutelná je i horní stanice lanovky Le Flègère, od které stoupá velmi frekventovaná turistická cesta k fotografy opěvovanému jezeru Lac Blanc a nad vší tou nádherou se zvedají dominantní skalní věže masivu Des Aigulles Rouges.
Výstup ze sedla Col du Midi k lanovce na Aig. du Midi dá rozhodně zabrat. Závěrečný hřebínek je velmi úzký a ve vrcholné letní sezoně často přeplněný.
Mont Blanc (4 810 m) bývá pro svou majestátnost a mohutnost označován také jako Monarcha, Italové mu říkají "Monte Bianco".
"Jé, děcka!" volá kamarádka, "támhle v trávě něco běhá!" A opravdu, v trávě se prohání sviští rodinka. K všeobecnému pobavení kamarádů začnu pobíhat mezi kameny a s nasazeným teleobjektivem lovím co možná nejlepší záběry. Svišťů horských žije na svazích masivu Mont Blanku vskutku požehnaně.
Po asi třech hodinách chůze přicházíme k horní stanici horské dráhy Le Montenverse. Klid kopců mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Najednou je tu spousta lidí snad všech národností a já si zase povzdechnu: "Proč jen na tak krásných místech staví zubačky a lanovky?"
Z vyhlídkové terasy se otevírá nádherný pohled na dominantní skalní jehlu Les Drus (3 754 m), která blahosklonně shlíží na Mer de Glace, druhý největší ledovec Alp. Ledovec je dlouhý zhruba 14 kilometrů, široký bezmála dva kilometry a jeho mocnost dosahuje úctyhodných 400 metrů. Patří k nejrychleji tekoucím alpským ledovcům, podle odborníků se posunuje o zhruba 90 metrů za rok. Přepočítáme-li tuto rychlost na hodiny, pak teče rychlostí přibližně jeden cm/h. Povrch ledovce je zvláště v jeho spodní části silně rozpukaný. Nejhlubší trhliny zde dosahují hloubky 70 metrů, což je výška víc než dvacetipatrového domu.
Nádherná a velmi dominantní pyramida Les Drus (3754 m) zhlíží na ledovec Mer de Glace.
Svišťů horských pobíhá po alpských loukách v okolí opravdu hodně.
V těle ledovce je od roku 1946 hloubena ledová jeskyně Grotte de la Mer de Glace. Vzhledem k rychlosti pohybu ledovce se nevelká jeskyně buduje každý rok znovu. Práce na jedné z největších turistických atrakcí a rarit oblasti začínají již v únoru a končí v dubnu. Od zubačky se dá část sestupu k ledovci ulehčit lanovkou, zbytek je třeba sestoupat po ocelových žebřících a můstcích. Všude je spousta lidí. V odpoledním vedru zde potkáváme turisty, pro které je návrat k lanovce nadlidským výkonem. V těle ledovce vidíme vedle letošního vchodu i několik dalších děr, které jsou pozůstatky vchodů využívaných v minulých letech, a při tomto pohledu nám začíná být jasné, proč musí být jeskyně budována každý rok znovu.
Do nitra ledovce
Vstupujeme do potemnělého ledového tunelu. Chvíli trvá, než si naše oči přivyknou na šero. Ve sporém různobarevném osvětlení procházíme kolem ledových barů, koutků profesionálních fotografů, kteří mají o práci postaráno i kolem do ledu vyřezaných modelů koupelen, lodí, obývákového posezení... Vnitřní prostor ale není nijak velký a všechny atrakce uměle vytvořeného světa i romantické iluze jsou pěkně pohromadě.
Jak ušetřitSystém prodeje jízdenek na zdejší lanovky a zubačky počítá s možností kombinování dopravních prostředků. Doporučujeme koupit si zpáteční jízdenku na Aig. du Midi, vystoupit na mezistanici, projít se k ledovci a na tu samou jízdenku se pak vrátit vláčkem do Chamonix. |
Uvnitř ledové jeskyně se teplota i v létě pohybuje kolem minus 2°C až minus 5°C. Hned po prvních schodech vzhůru musím sundat oblečení a začínám se intenzivně potit. Návrat k lanovce v teplotě blížící se ke 30°C je opravdu náročný.
Další šok nás čeká v Montevers, u horní stanice zubačky. Pohled na frontu budí zklamání a beznaděj. "Tady budeme čekat do večera," odhaduju při pohledu na množství cestujících. Ale omyl! Vlaky v sezoně jezdí každých 20 minut a odbavení je nad očekávání rychlé.
Sedím pohodlně ve vláčku a obdivuju technický um a vynalézavost stavitelů. Trať se budovala v letech 1897–1908, je dlouhá sedm kilometrů a končí v Chamonix ve stanici Gare du Montevers. Stoupání dosahuje až 220 % a moderní elektrické lokomotivy dosahují i v takovém 'krpálu' rychlosti kolem 20 km/h.
Jeskyně Grotte de la Mer de Glace
Místo návratů
Z vlaku vystupujeme v Chamonix ve stanici Gare du Montevers a křivolakými uličkami se přesouváme do jedné kavárničky poblíž hlavního náměstí. Při pohledu na sochy J. J. Balmata, Dr. M. Paccarda a H. B. Sousszura mi nezbývá, než pozvednout sklenici se skvělým francouzským vínem a vzdát hold jejich neskutečným objevitelskými a sportovním výkonům. Každý z těchto mužů se totiž přímo zasloužil o šíření věhlasu malého horského městečka ve stínu Mont Blanku. J. J. Balmat a a M. Paccard byli v roce 1786 prvními, kdo stanuli na vrcholu nejvyšší hory Evropy. Švýcarský vědec, nadšený turista a dobrodruh H. B. Sousszure byl člověkem, který vypsal tučnou odměnu pro toho, kdo cestu k vrcholu najde, splní mu jeho sen a dovede ho s doprovodem na vrchol vysněné hory.
Chamonix a jeho okolí si i přes davy turistů stále uchovává příjemnou atmosféru města, kde se setkávají vynikající horalové a nadšení turisté a stále si mají o čem povídat. Moc rád se sem vracím a jistě ještě dlouho vracet budu.
Může se hoditDoprava autem
Vhodná doba pro návštěvu
|
