Čech, který se cítí jako doma s „nahatými“ lidmi v džungli

  8:55aktualizováno  8:55
V neprostupné džungli se cítí jako doma. Za posledních dvacet let navštívil na Nové Guineji již mnoho kmenů, nejraději se však vrací ke svým přátelům z kmene Korowajů a Kombajů. Do oblasti, kde lidé žijí na stromech, kde ženy kojí prasata a kde si k obědu dávají tlusté bílé červy, píše pro týdeník Téma cestovatel Petr Jahoda.

Petr Jahoda s jedním z bojovníků z kmene Korowajů | foto: Archiv Petra Jahody

Jak jste se k domorodcům poprvé vůbec dostal?
Poprvé jsem tam jel 1997 se třemi kamarády, protože bych to sám nezaplatil. Bylo to hrozně drahé. Letěli jsme do Wameny (město v Baliemském údolí v centrální části Západní Papui, pozn. red.) a odtud s misionáři do džungle. Za poměrně velké peníze jsou ochotni vás tam dopravit. I když jsou to desetinásobné ceny, než když dopravují domorodce.

Jak dlouho jste se ke Kombajům dostávali?
Pět nebo šest dnů. A v půli cesty jsme se střetli se skupinkou asi čtyř bojovníků. Trošku jsme se lekli, ale oni nás taky, takže okamžitě napřáhli luky a šípy, začali dupat nohama a křičet. Tenkrát mě napadla výborná věc, kterou dělám dodnes, že jsme si sedli na zem a povídali si s nimi. Tvrdím, že sedícího člověka nikdo nezabije. Teda vyjma al-Káidy.

Funguje u domorodců na Papui pořád kanibalismus?
Posledních sedm let už ne, a předtím se jedli jenom z výchovných důvodů, z pomsty. Když někdo z jednoho kmene zapříčinil smrt někoho v jiném kmeni, tak ten jiný kmen měl povinnost jít k tomu prvnímu, zabít mu dva příslušníky a sníst je. A ti pak zase šli k tomu jinému kmeni a na oplátku tam zabili tři lidi. A tak to šlo pořád dál, až se vyhladila celá vesnice.

Časopis Téma

Týdeník TÉMA

Co je pro stromové lidi v džungli největší riziko? A jak to mají se sexem? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma.

Při takovém systému by přeci už dnes nikdo na Papui nežil.
To ne, oni tu vesnici pak nechali, aby se zase vzpamatovala. Kanibalismus byl jen výchovný prostředek, jako je u nás kriminál. Byl to celkem dobře fungující právní systém.

Když už se nejedí navzájem, čím se tam vůbec živí?
Především ságem. To je hlavní plodina. Ze ságových palem totiž dělají všechno. Z hrubé kůry stromů dělají cesty v džungli, z listů podlahy v domech, ze stonků listů střechy, nařezané a natrhané lýko z mladých listů je na sukýnky. Nebo ságo usuší a kouří. Jinak loví divočáky, ryby, krevety, jí i ságové červy. Ti jsou tlustí jak palec.

Proč si vůbec stromoví lidé staví domy na stromech?
Jsou na to dvě teorie. Jedna hovoří o tom, že je to kvůli komárům, protože vysoko komáři nelítají, kdežto při zemi se drží, takže kvůli malárii. Domy jsou totiž dvacet nebo třicet metrů nad zemí. A druhá je kvůli strachu z nepřátel, aby je druzí nesežrali. Teď už se ale pomalu stěhují na zem, protože díky misionářům skončily místní války.

Chodí téměř nahatí, neočekávají to stejné od vás?
To ne, do ničeho nás nenutí. A hlavně: oni nahatí nechodí. Mají pouzdra na penisy a ženy sukýnky.

Sundávají si to, když se jdou koupat?
To asi ano, ale my je nesmíme vidět. Hrozně se stydí. To, co si zakrývají, je tabu. Akorát nosiči jsou trošku jiní, ti se nestydí.

Fotogalerie

Mají nějaké obřady?
Dělají slavnosti. Třeba slavnost, která má zajistit dostatečnou úrodu ságových červů. Což není tak jednoduché. Musí se pokácet ságová palma a nechat se hnít. Pak tam musí přiletět brouk nosorožík a naklást tam vajíčka. Z vajíček vyrostou larvy, což jsou ti ságoví červi, tvá to dva měsíce. Domorodci červy sami nasadit neumí. Je to jedna z nejdůležitějších slavností v jejich životě.

Celý měsíc jsou všichni lidé na jednom místě, pijí, hodují a jednoho z nich přecpávají jídlem. Ten se nesmí hýbat, může jít jenom na záchod, aby mu pokud možno co nejvíce atrofovalo svalstvo. Ženy ho krmí a on se potom k těm červům modlí, aby jich bylo hodně a on se zase mohl dát do pořádku. Dodnes mohou na takovou slávu pouze tradičně oblečení Kombajové.

Autor:

Nejčtenější

Hitlerovo Orlí hnízdo i nejčistší jezero v Evropě najdete v Berchtesgadenu

Zrcadlící hladina jezera Obersee

Orlí hnízdo - proslulou Hitlerova pevnost Kehlsteinhaus, termální prameny a solné doly. Jedno z nejhlubších a...

Skleník v chrámu Notre-Dame. Odvážný architektonický návrh budí vášně

Katedrála Notre-Dame by mohla mít zahradu pod skleněnou střechou

Architekt Vincent Callebaut má odvážnou vizi rekonstrukce Notre-Dame. Z poničené střechy gotické katedrály chce udělat...

Léky, kosmetika, notebook. Jak zabalit kufr do letadla a projít kontrolou

Ilustrační snímek

Místo pro vysněnou dovolenou je vybrané, termín dohodnutý, letenky koupené. Zbývá jediné: sbalit si kufr. Co do něj,...

V úterý se modlila, ať už je pátek. Teď je na Zélandu spokojená v dodávce

Vendula zaznamenává zážitky z cest.

Vendula Žáková je sympatická blondýnka, která se rozhodla pověsit svou rozjetou kariéru na hřebík a žít s přítelem...

Sto kilometrů pěšky osamoceným Slovenskem vás donutí rozjímat

Přechod z Dukelského průsmyku do nejvýchodnějšího bodu Slovenska. Budete tu...

Přechod mezi Dukelským průsmykem a horou Kremenec, nejvýchodnějším bodem Slovenska, je dlouhý téměř přesně sto...

Další z rubriky

Chorvatsko úplně jinak. V metropoli Slavonie vám bude jako na Moravě

Hlavní pevnostní náměstí v Osijeku

Z mnoha tváří Chorvatska preferují čeští cestovatelé téměř výhradně Jadran, v menší míře tamní vyprahlá krasová pohoří....

Léky, kosmetika, notebook. Jak zabalit kufr do letadla a projít kontrolou

Ilustrační snímek

Místo pro vysněnou dovolenou je vybrané, termín dohodnutý, letenky koupené. Zbývá jediné: sbalit si kufr. Co do něj,...

Levým pruhem zemí whisky. Zelené Skotsko jsme objevovali za volantem

Pohled z vrcholku Arthur´s Seat na Edinburgh

Skotsko je zemí historie, národní hrdosti, palíren whisky, filmových lokací, golfových hřišť a kruhových objezdů. Když...

Najdete na iDNES.cz