Martine, říkáte si Lost Czech Man a skrz své cestování podáváte jiný pohled na svět, především na ty části, které nemají nejlepší pověst. Jak jste se k takové formě cestování dostal?
Vyplynulo to vlastně samo. V mládí jsem cestoval po klasických místech jako Paříž nebo Londýn a postupně jsem přišel na to, že mě takové cestování nudí. Moje první dobrodružná cesta byla s kamarádem na Blízký východ, kdy jsme navštívili Sýrii, Jordánsko, Egypt a část Turecka. Tam jsem zjistil, že to jsou místa, kam lidé cestovat nechtějí. Když jsem řekl, že jsem byl v Sýrii, říkali mi, že jsem blázen. Nebo když řeknu, že jedu do milovaného Íránu, tak se lidi diví, hlavně kvůli mediálnímu obrazu, který Írán má. U nás nechtějí věřit, že jsou tam přátelští lidé a přírodní a historické památky, které vám vyrazí dech.
Přijel jsem do Prahy a na hlavním nádraží ležel opilý člověk s lahví v ruce. To by se na Blízkém východě stát nemohlo. Neexistují tam žebráci.
