Pijavice s sebou! Jak se cestovatelé ve středověku připravovali na výpravy

Cestovatelé čelili zvýšeným zdravotním rizikům odnepaměti. Zatímco dnes máme k dispozici širokou škálu očkování a léků, ve středověku se poutníci a křižáci museli smířit s faktem, že se do rodné země kvůli nebezpečím, která na ně na cestách čekají, možná už nevrátí. V zájmu zachování bezpečnosti praktikovali věci, které nám dnes mohou připadat jemně řečeno zvláštní.

Ibn Sina neboli Avicenna byl perský polyhistor, který napsal téměř 450 pojednání na širokou škálu témat.

Už francouzský kazatel Jakub z Vitry varoval ve 13. století poutníky před „nebezpečím na zemi, nebezpečím na moři, hrozbou zlodějů a predátorů a nebezpečím bitev“.

Kromě častých útoků na jednotlivce i kolony poutníků nebo kupců s sebou cestování neslo velká rizika zdravotní, ať už ve formě nemocí, nedostatku dobré výživy a vody, zranění, nebo nehod a otravy. Není proto divu, že středověcí cestovatelé byli na svých cestách ve snaze předcházet nemoci a úmrtím velmi aktivní a inovativní.

Přestože termín „středověká léčebná metoda“ nám nejspíš evokuje něco zastaralého a zpátečnického, skutečná historie středověké preventivní medicíny mluví o opaku.

Obzvláště zajímavým souborem praktických zdravotních pokynů pro cestovatele je dochovaný rukopis „O režimu a způsobu cesty pro cestovatele“. Autorem je Adam z Cremony. Text napsal už na počátku 13. století pro německého císaře Fridricha II., který se chystal na křížovou výpravu, a čerpá z Kánonu medicíny středověkého perského filozofa a lékaře Avicenny. Jedno ze zásadních děl lékařství se v 11. století používalo pro výuku medicíny na středověkých univerzitách.