Je Albánie nejexotičtější zemí Evropy?
Takové vnímání Albánie pramení hlavně z minulosti, kdy byla majoritně islámskou zemí, což je v Evropě neobvyklé. Jako součást osmanské říše byla propojená s Blízkým východem, což se týká hlavně náboženství, kuchyně, částečně hudby. Z toho pocit určité exotiky skutečně pramení. Jenže podle posledních průzkumů sčítání lidu už islám v Albánii nepřevažuje. Hlavně hornatý křesťanský sever země byl zase dlouhodobě izolovaný od okolí a šlo o uzavřenou společnost, která si žila ve vlastním světě a udržovala staré tradice.
Pokud chce dnes člověk zažít Albánii, kde se ctí staré tradice, kam byste ho poslal?
Určitě do hor. Vyžaduje to aktivnější dovolenou, protože na plážích toho tradičního opravdu moc nezažijete. Rozhodně bych doporučil – především co se týká jižní a střední Albánie – bektašijské slavnosti. V horách je tam stále spousta svatyní, kde se jednou do roka koná slavnost, kam rodiny z okolí přijedou uctít místního bektašijského „otce“, tedy váženou místní osobnost z tohoto islámského řádu. Říkám islámského, protože oficiálně jde o islámskou odnož bektašijů, ovšem oni sami se za muslimy většinou nepovažují. Jde o velice liberální mystický řád, který má dnes centrum právě v Albánii.
Osobně mám rád údolí jihoalbánské řeky Vjosy. Její divokost je fascinující. Z vyloženě turistických míst mám rád Skadar a hrad Rozafa, a to kvůli jeho umístění i historii.
