Už samotný příjezd do parku je zážitek. Stejně rychle, jako jsme za zády nechali polopouštní kalifornskou krajinu, silnice najednou nečekaně vjíždí do hor. Palmy a kaktusy vystřídaly listnaté stromy, na ně navazovaly jehličnany. V neúnavných serpentinách šplhá Highway 198 na vysokohorskou plošinu do výšky 2 000 metrů.
A najednou je vidíme přímo před sebou: čtyři obrovské sekvoje. Silnice se mezi mohutnými narudlými kmeny sotva protáhne. V momentě se naše auto opticky zmenšuje na polovinu. Vždyť i statné borovice a jedle působí ve srovnání se sekvojemi jako ubohá párátka. Tam, kde končí jejich koruny, teprve začínají sekvojím růst první větve a jejich vrcholy jako by podpíraly modrou oblohu.
Ve zlatém světle zapadajícího slunce vyrážíme a po chvilce... Sotva deset metrů od nás stojí medvěd. V tu chvíli mi srdce padá do kalhot.
