Než Tereza Brandtlová, česká paralympijská lukostřelkyně, poprvé odjela na dovolenou do Egypta, strávila hodiny nad fotografiemi hotelů. Zvětšovala snímky koupelen, zkoumala šířku dveří, hledala nájezdy pro invalidní vozík.
„Předtím jsem se cestování hrozně bála. Lustrovala jsem všechny možné fotky hotelů a stejně v tom byla obrovská nejistota,“ popisuje paralympijská lukostřelkyně, která se letos stala první ambasadorkou projektu bezbariérového cestování cestovní kanceláře Čedok.
Silná vůle, černý humor. I bez jedné ruky řádí na skialpech v Alpách |
Právě nejistota je podle dat i zkušeností lidí s handicapem tou největší překážkou. Obava, že deklarovaná bezbariérovost skončí hned u vstupu do hotelu, se přitom týká velké části populace. V České a Slovenské republice žije totiž deset až patnáct procent lidí s nějakou formou omezení. A nejde přitom jen o osoby po úrazech. Cestování je pro mnoho z nich stále komplikovanou a stresující záležitostí.
„Lidé s handicapem neřeší nadstandard. Řeší základní funkčnost. Chtějí žít naplněný život, který není jen o bazálních potřebách. Cestování je jeho součástí,“ říká pro iDNES.cz ředitel Centra Paraple David Lukeš. Právě s touto organizací Čedok nově spolupracuje jako s odborným partnerem.
Dotazníkové šetření mezi klienty Centra Paraple ukázalo, že největší bariérou při plánování dovolené není ani destinace, ani cena, ale nejistota a nedostatek srozumitelných, ověřených informací. Lidé nevědí, jak bude vypadat koupelna, zda se dostanou na pláž a zda to, co si objednají, skutečně odpovídá realitě života na vozíku.
Šlapací koš jako nepřekonatelná překážka
Právě proto se Čedok rozhodl přistoupit k tématu systematicky. Ročně s ním vycestuje zhruba stovka vozíčkářů, dosud ale šlo spíš o individuální vstřícnost než řízený přístup. Nový projekt staví na spolupráci s Centrem Paraple a na ověřování přímo v terénu.
„Jsou detaily, které by nás samotné vůbec nenapadly, ale pro vozíčkáře jsou zásadní. Třeba šlapací koše v hotelových koupelnách,“ říká Edita Rendlová, členka představenstva Čedok. Centrum Paraple tak do spolupráce přináší zkušenosti se zapojováním lidí s poraněním míchy do běžného života a pomáhá nastavovat reálné standardy.
VIDEO: Na vozíčku zdolal pouť do Santiaga, teď chce prozkoumat Černobyl |
Ambasadorka projektu Tereza Brandtlová byla první, koho Čedok vyslal přímo do zahraničí, aby možnosti ověřila v praxi. A ptala se na to, co většina katalogů neřeší. „Zajímá nás šířka průjezdů ve dveřích, jestli nechybí nájezdy, jak vypadá koupelna, jak vysoká jsou umyvadla a postele. Jak se dostaneme na pláž, jestli tam jsou vozíky do moře, jak vysoká jsou lehátka,“ vypočítává.
Vyzkoušela si i výlet lodí, i když přiznává, že ten už je spíš pro „otrlejší vozíčkáře“. Právě takové informace ale lidem s handicapem umožňují rozhodnout se, zda na dovolenou jet, anebo ne.
Na webu je nyní několik desítek hotelů z osmnácti zemí. Z evropských je to například Chorvatsko, Itálie, Řecko či Španělsko, z ostatních Egypt, Spojené arabské emiráty, Maledivy či Dominikánská republika. Recenze dalších hotelů by měly postupně přibývat, spolupráce bude podle mluvčí Čedoku Kláry Divíškové pokračovat.
Bezbariérové cestování tak přestává být výjimečnou službou a začíná se přibližovat tomu, čím by mělo být: samozřejmou součástí života.
