Křehká dívka má za sebou už dvě etapy své Cesty tam, která postrádá pevně naplánované trasy, zato je bohatá na bloudění, dobrodružství i setkávání s lidmi. Pěšky, sama, s rozpočtem euro na den a bez mapy se v květnu 2015 vydala ze Zlína přes karpatský oblouk až do rumunského Banátu. O její tehdejší výpravě si můžete přečíst ZDE.
Loni v červnu na svou cestu navázala v banátském Gerniku a přes Srbsko, Bulharsko, Makedonii a Řecko došla do Istanbulu. Letos v červnu se vydá na pěší přechod Kavkazu od Černého moře ke Kaspickému, přes Gruzii, Arménii a Ázerbajdžán.
Je rozdíl mezi tím, jak jste se balila poprvé a jak se budete balit letos?
Rozhodně. O lehký batoh jsem se snažila vždycky, inspiroval mě k tomu Miroslav Nevrlý svou knížkou Karpatské hry. Jen jsem nevěděla, jak na to, takže jsem výbavu neustále měnila metodou pokus omyl. Tehdy se tím u nás nikdo moc nezabýval, nebylo, kde se inspirovat. Takové základní pravidlo, jímž se řídím, je: Nebrat s sebou nic, o čem si nejsem stoprocentně jistá, že to budu potřebovat. A to, co si beru, musí být co možná nejlehčí a ideálně multifunkční.
Jaká byla největší chyba, kterou jste ze začátku při pakování dělala?
Šetřila jsem každou korunu, a ve výsledku jsem za vybavení utratila víc. To ale neznamená, že co je dražší, je nutně lepší. Dřív jsem prostě nedokázala rozpoznat kvalitu - myslela jsem si, že když je na něčem napsáno „waterproof“, tak to nepromokne. A pak jsem byla zklamaná.
Vzpomínáte si na konkrétní zklamání?
Koupila jsem si spacák, který vážil asi 1600 g a extrém byl -18 stupňů. Připadal mi lehký vzhledem k tomu, v jakých mrazech v něm můžu spát, ale pak mi v něm byla zima při nule. Dneska mám teplejší spacák, který váží 640 g. Takže je dobré si něco přečíst o parametrech těch výrobků, o materiálech a taky se poradit s někým zkušeným.
Na druhou etapu Cesty tam vyrazila Viktorka z české vesnice Gernik v jižním Rumunsku. Vše potřebné včetně zásob jídla se pohodlně vejde do 40l batohu.
Dá se říct, jaké vybavení je na cestu nezbytné a co je možné oželet?
Cestovat se dá i bez jediného zavazadla, jenom s kreditkou v kapse. Záleží na mnoha faktorech, na typu cesty, na destinaci a taky na míře komfortu, kterou pro sebe považujete za přijatelnou. Mě baví komfort snižovat, zkoušet, co vydržím a bez čeho se můžu obejít, ale beru při tom taky ohled na své zdraví, nepřeháním to. Věřím ale, že třeba v létě v našem podnebném pásu, ve výškách do 2000 m n. m., je možné oželet v podstatě cokoli.
Viktorka Hlaváčková
|
Co cestovatel nalehko potřebuje, aby se dobře vyspal?
Pro mé cesty, kdy spím většinou pod širákem v teplotách kolem nuly a výš, je nejdůležitější spacák. Ve výběru vybavení na spaní si dávám záležet, používám ho denně, musí mě ochránit před vlivy počasí a únava z nedostatečného spánku může mít v horách nepříjemné následky. Mám péřový spacák, protože peří má lepší poměr hřejivosti k hmotnosti, než syntetická výplň. Jen je třeba dávat si pozor na vlhkost, namočený péřák, to je peklo. Proto používám bivakovací vak (žďárák), který spacák chrání.
Podle čeho takový bivakovací vak vybrat?
Musí být kvalitní. Nepromokavý vak vám bude k ničemu, nebude-li dostatečně prodyšný. Testovala jsem různé, a málem na ně úplně zanevřela, protože i když látka nepromokla, často jsem se zapařila a ráno byl spacák mokrý. Poslední dva roky používám High Point Superlight Cover, který má vodní sloupec 20 000 mm a prodyšnost 25 000 g/m²/24 hod.
Jak se v noci chráníte před deštěm?
Když prší, používám pončo/přístřešek od Sea to Summit, což je číslo jedna v mém žebříčku oblíbenosti outdoorových věcí. Jde o naprosto miniaturní balíček s hmotností 184 g, a přitom mi poslouží za chůze jako pláštěnka pro mě i batoh, na spaní jako celta pod karimatku nebo v dešti jako přístřešek.
Viktorka cestuje bez stanu, pončo/přístřešek jí ho dostatečně nahradí a tábořit může prakticky kdekoli. Třeba v bulharském lese.
A jakou nosíte karimatku?
Na krátké letní výlety do jednoho měsíce se mi osvědčila obyčejná alumatka, co stojí asi stovku a váží kolem sta gramů. Můžete si pod ni naskládat suché chvojí, ale většinou vystačím i bez toho. Na delší cesty používám zkrácenou skládací pěnovou karimatku, která vydrží déle a lépe izoluje.
Stan nemáte?
Ne. Tyhle čtyři věci dohromady váží 1376 g a umožňují mi spát v podstatě kdekoli. Stan je v tomhle dost omezující, a oproti 230 g, které váží bivakovací vak (což je jediná věc, kterou bych mohla oželet, pokud bych měla stan), je i ten nejlehčí stan zbytečně těžký.
Často se pohybujete v horách, znamená to, že s sebou nesete hodně jídla?
Nosím třeba týdenní zásoby, někdy více, jindy méně. Problém je, že po pár týdnech pěšího putování dostanu permanentní hlad, a tak když si koupím čokoládu na každý den v týdnu, nemám za dva dny ani jednu. Takhle si postupně sním všechny zásoby, a poslední dny před civilizací chodím z hladu dost rychle, a jím, co najdu. Vodu nosím v skládacích lahvích Platypus o objemu 2l a 1l.
Jaké potraviny si vzít na cestu?
Dobré je sbalit si jídlo s vysokým obsahem cukru a bílkovin, čím vyšší energetická hodnota a nižší hmotnost, tím lépe. Na kratší cesty stojí za to uvařit si doma, a jídlo si usušit, může to být třeba rizoto, ovesné kaše... Pro masožravce doporučuju sušené maso. Na delších cestách si kupuju hlavně čokoládu a sýry, z pečiva jsou skvělé tortilly, které zabírají minimum místa, jsou trvanlivé a dají se kombinovat s čímkoli. Vařím si v ultralehkém ešusu z exolovaného hliníku, většinou na ohni nebo lihovém vařiči vyrobeném z plechovky, nejčastěji rýži, čočku, polentu nebo těstoviny. A vitamíny si doplňuji tím, co najdu v přírodě.
Na cestách vaří Viktorka v ultralehkém ešusu (na snímku s lihovým vařičem z plechovky) a k tomu, co si nese s sebou, občas přidá to, co příroda poskytne.
Co se týká oblečení, jak to udělat, aby člověk netahal zbytečnosti, ale aby mu něco důležitého nechybělo?
To záleží především na podnebných podmínkách a počasí, do kterého se člověk chystá. Kromě spodního prádla a ponožek nepotřebuji nic víckrát, jenom v zimě mám náhradní rukavice. Skvělé jsou odepínací kalhoty a šátek. Kromě toho mám termoprádlo, které mi poslouží na spaní a na zahřátí, tričko s krátkým rukávem, teplou mikinu a košili. Tu si šetřím do měst a mezi lidi, protože v potrhaném propoceném tričku vypadám politováníhodně. Všechno, kromě odepínacích kalhot, je z merino vlny. Je to komfortní materiál, který dobře odvádí vlhkost, oblečení je skladné a dlouho odolává zápachu.
A víc nic?
Do hor je nezbytná taky nepromokavá bunda. Upřednostňuji lehkou bundu s membránou, která má vodní sloupec 20 000 mm a prodyšnost 25 000 g/m²/24 hod. Při těchto vynikajících vlastnostech má jen 178 g, což se s goretexovými bundami nedá srovnat. Letos na Kavkaz si asi vezmu i nějakou lehkou péřovou bundu.
V obou minulých etapách Cesty tam jste ušla tisíce kilometrů pěšky. To pak hodně záleží na tom, co má člověk na nohou.
Lákalo by mě chodit v lehkých běžeckých botách, jako to mnozí ultralightisté dělají, ale ty vydrží asi tisíc kilometrů a můžete je vyhodit. Takže zůstávám u trekových bot, a když je můžu zout, nosím barefoot sandály. Vyplatí se taky mít do trekových bot náhradní vložky.
Barefoot sandály si Viktorka obuje, když už nohy moc dlouho trápí v trekových botách. Hodí se také k brodění řek nebo k radosti z bláta.
Kolik místa zabere hygiena a lékárnička?
Většina věcí se dá koupit cestou, ale vzhledem k tomu, že dnes se vyrábí koncentrované hygienické prostředky, kupuju si je doma a na cestách se tím už nezabývám. Pokud jedete na kratší cestu, stojí za to si některé prostředky přelít do menších nádob. U lékárničky je dobré mít všechno základní, co vás učili používat v kurzu první pomoci. Používám již vybavenou miniaturní lékárničku Supportmed a kromě ní mám pár pilulek na bolest, obinadla, desinfekci a Ixoderm.
A co krabička poslední záchrany?
Nevím jistě, zda budu na cestě potřebovat všechno, co v KPZ mám, ale vím, že rozhodně něco z toho potřebovat budu, a ne jednou. Takže je tam třeba pevná stříbrná páska, kterou lze cokoli zalepit, jehly a nit, voskovky a svíčka, provázek, žiletky, náhradní baterky do čelovky, papír s důležitými telefonními čísly, hroznový cukr, tuhý líh, zapalovač...
Technika je individuální záležitost. Vy fotíte i natáčíte, o kolik tím stoupne vaše zátěž?
Technické vybavení mělo během poslední etapy 3332 g. Jsou to věci, které k trekování nepotřebujete, ale já se focení nechci vzdát. Kromě zrcadlovky se dvěma objektivy, nosím i outdoorovou kameru, mikrofon, mini stativ, charger se solárním panelem Goal Zero, telefon a čtečku.
Co máte v batohu navíc?
Sešit, který používám jako deník, gumovací pero, busolu, nůž a peněženku z tyveku. V rukou nosím nejlehčí trojdílné trekové hole na světě Fizan Compact.
Podle čeho si vybíráte zavazadlo?
Pokud jde o batoh, jsou pro mě nejdůležitější dva faktory – hmotnost (ideálně pod kilo) a zádový systém. Batoh musí pohodlně sedět na zádech, samozřejmostí je bederní popruh, který pomůže váhu rozložit. Důležitá je i kvalita provedení, odolnost materiálu a dispoziční uspořádání kapes. Na Kavkaz jsem před těmi nejlehčími batohy, které ale nemají kapsy, ani kvalitní zádový systém, upřednostnila batoh Grossamer Gear Gorilla 40. V mé velikosti má hmotnost 900 g, a v zádovém systému je navíc vyjímatelná karimatka.
Tohle bylo kompletní Viktorčino vybavení na pěší cestu do Istanbulu. Outdoorové vybavení na zádech včetně batohu: 5344 g + technika: 3332 g = celkem: 8676 g.
Když člověk cestuje nalehko, určitě promyslí každou věc, kterou do batohu přidá. Znamená to, že si nevozíte z cest žádné suvenýry nebo vzpomínky?
Vzpomínky si kromě hlavy vozím v paměťových kartách a v denících. Nejlepšími suvenýry jsou pro mě věci, které nepřežily náročné testování. Mám doma zcela proděravělá trička nebo úplně rozpadlé pohory, které jsem v duchu ultralightu měla na cestě vyhodit, ale přišlo mi to líto.
A kolik kilogramů tedy celkem nosíte na zádech?
Při druhé etapě byla hmotnost mého outdoorového vybavení na zádech včetně batohu 5344 g. Celková hmotnost se ale mění podle toho, kolik nesu jídla a vody. Mezi outdoorové vybavení nepočítám foto techniku, protože to je dost individuální. Většině lidem namísto toho stačí kompaktní fotoaparát či telefon.
