Pondělí 17. května 2021, svátek má Aneta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 17. května 2021 Aneta

Neobjevený Laos. Je to jako být ve středověku a fantasy filmu dohromady

Laos není turisticky tak populární jako okolní země, to mu však přidává na autenticitě a netradičních zážitcích. Je to země nekonečných čarokrásných lesů, kde lze zažít řadu neobyčejných dobrodružství. Obyvatelé Laosu jsou bezstarostní a nikdy nikam nespěchají, je velmi uvolňující naladit se na jejich vyklidněnou vlnu.

S kamarádem Viktorem jsme se rozhodli, že strávíme několik týdnů prozkoumáváním zákoutí Laosu. Tato země se může pochlubit specifickou historií, kulturou i zvyklostmi. Žije tam 68 národností, naprostá většina obyvatel dosud tradičním způsobem života.

Vyjma několika turistických center v Laosu na moc turistů nenarazíte, na mnohých místech jsou na turisty téměř nepřipraveni a „nepřizpůsobeni“. Cestování takovými oblastmi mám obzvláště rád, protože člověk může zažít větší míru autenticity okořeněnou o značné množství netradičních zážitků.

Laos jsme procestovali křížem krážem, vypíchl jsem proto několik zajímavějších částí naší cesty. Řada dalších situací je popsána ve fotogalerii.

Putování džunglí po domorodých vesnicích

Drandíme půl dne přecpaným autobusem do severního cípu Laosu - Phongsali. V autobuse létá drůbež a v uličce jsou vyskládané pytle s potravinami až do úrovně sedadel. Pokud se chce někdo dostat ven, musí lézt po čtyřech.

Viktor zkouší dospat spánkový deficit. Říká totiž Laosu „Země kohoutů“. Už nějakou chvíli cestujeme a zatím se ještě ani jednou nevyspal, protože prý každý den kokrhají od tří hodin ráno. K jeho smůle bude teoreticky první příležitost na nákup špuntů do uší (tzn. potkat lékárnu) až za více než týden v Luang Prabangu.

Putování pralesem v Phongsali

Putování pralesem v Phongsali

Na jedné zastávce ochutnávám pečenou bambusovou krysu. Ale příště raději vyzkouším něco jiného z bohatého výběru laoských delikates „co džungle dala“.

Po příjezdu do Phongsali kontaktujeme s pomocí knižního průvodce místní „cestovku“ a domlouváme několikadenní výlet džunglí do rezervace Phu Den Din s přespáváním v domorodých vesnicích. Za dobrodružstvím do pralesa vyrážíme ve čtveřici – moje maličkost, Viktor, průvodce a starší sympatická Kanaďanka, která miluje Himálaj.

Phongsali je jedna z nejchudších provincií Laosu, nachází se zde desítky etnik a jenom v této provincii se mluví více než čtyřiceti jazyky. Většina dětí se zde musí učit laosky ve škole. A náš průvodce se chlubí, že musí s každou vesnicí ovládat i další jazyk.

Místní prales není amazonská džungle, kde bychom si museli prosekávat cestu mačetou a potkávali různá zvířata. Byla to spíše příjemná túra po vysokých kopcích lesem, který se velmi liší od toho českého. Občas jsme narazili na maková políčka, mák je v těchto končinách velmi populární.

Domorodé vesničky jsou kapitolou samy pro sebe. Doškové chýše, podlaha z udusané hlíny, žádná elektřina nebo vodovod, prostě středověk. O oheň a jídlo se starají ženy, takže potkáváme drobná děvčata stejně jako stařeny, jak se do kopce tahají s dřívím nebo vodou z daleké řeky.

Tradiční oděv ve vesnici v Phongsali

Tradiční oděv ve vesnici v Phongsali

Obyvatelé se někdy chovají, jako bychom pro ně byli neobvyklou zajímavostí. Obzvláště já jako kluk s dlouhými vlasy jsem pro ně byl vyloženě exotickou atrakcí. Se soukromím tu moc nepočítejte, protože všude vás doprovází hlouček zvědavých, ušmudlaných dětí. To je trochu problém, když je například potřeba si odskočit na záchod. Kadibudky tu neznají, o vše se postarají domácí zvířata. Ta se v tom někdy začnou netrpělivě vrtat, ještě během „procesu tvorby“.

Ženy rády oblékají tradiční indigové kostýmy pokryté šperky a mincemi, ale nechtějí se nechat fotit, protože věří, že jim to může vzít duši. Domorodí obyvatelé v této oblasti často věří v animismus. Brzy pochopíme, že výborná cesta ke sblížení a získání důvěry je skrze hru se stydlivými dětmi. Kanaďanka s nimi začne hrát na honěnou. Viktor začne žonglovat, přičemž se k němu přidávám. Později už Viktor s dětmi hraje fotbal a atmosféra je o poznání lepší.

Celkově je to výjimečná zkušenost. Jíme to samé, co jedí oni, spíme tak jako oni v chýši na rohoži na hlíně. Na noc v chýši udržují oheň, protože kouř odpuzuje komáry. Ráno jsem vyuzený jako lovecký salám.

Dělba práce ve vesnici v Phongsali

Dělba práce ve vesnici v Phongsali

V poslední vesnici Kanaďanka dostává geniální nápad a vytahuje několik balení balonků, které začínáme všichni nafukovat. Mezi dětmi nastává hotová apokalypsa, vesnice je vzhůru nohama.

Řeka Nam Ou

Výprava džunglí končí u řeky Nam Ou, kde na nás čeká barevná loďka, na které doplujeme do nedalekého městečka Hat Sa. Posledních několik dní jsme se koupali v potu pochodováním v pralese, na následující tři dny jsme si naordinovali lázeňskou plavbu přes půl Laosu do Luang Prabangu se zastávkami v Muang Khua a Nong Khiaw (mezi Hat Sa a Muang Khua se už v těchto dnech (2021) plavit nelze, postavili tam přehradu).

V Hat Sa jsme dle knižního průvodce nalezli jediný „hotel“. Ta budova neměla zvenku žádný nápis, ale jakmile jsme se tam objevili a řekli „hotel“, žena přikývla a ukázala nám pokoj. Ten byl zařízený vskutku spartánsky – čtyři stěny a dvě staré matrace na zemi. Ve vedlejší místnosti byla koupelna a záchod, což ve skutečnosti znamenalo dva kýble. Asi nemělo smysl se ptát na snídani.

Přestože náš hotel neměl čistých pět hvězdiček, v porovnání s předchozími dny to byl obrovský civilizační skok. Když jsem se naší hostitelky zeptal, zda bych se mohl omýt, jeden z kýblů zvedla a odběhla až k řece. Vědět to předem, doběhl bych si tam sám, na druhou stranu by to bylo v rozporu s místními kulturními zvyklostmi.

Jakmile nastal večer, v Hat Sa „chcípl pes“. Nebylo tam nic jiného než tma a ticho. S Viktorem se procházíme a zahlédneme v jednom příbytku světlo. Jakmile se přiblížíme, už nám ukazují, ať se připojíme k jejich večernímu popíjení laoské kořalky. Přestože jsme neměli společné ani jedno slovo, druhý den jsem z fotek poznal, že večer se zřejmě vydařil.

Tato loďka na řece Nam Ou na nás čekala po sestupu džunglí.

Tato loďka na řece Nam Ou na nás čekala po sestupu džunglí.

Plavba po řece Nam Ou je malebná, a čím jsme se více přibližovali k Luang Prabangu, tím více se kolem nás objevovalo vysokých skalních útvarů. Později už kolem řeky doslova hrozily vysoké ostré vápencové skalní masivy. Byly to scény jako z nějakého výpravného fantasy filmu.

V malém městečku Nong Khiaw byla konečně možnost si nechat vyprat značně špinavé a páchnoucí oblečení z putování džunglí. Nechal jsem si jen plavky a jedno pachově nejschůdnější triko. Druhý den ráno se procházím po hlavní ulici a nevěřícně koukám, že tam asi prodávají nějaké slušné outdoorové oblečení. Přiblížím se a zjistím, že se tam přímo na hlavní ulici suší moje kompletní garderoba (až na ty plavky a triko, co mám na sobě) a očichávají to tam zvědavě psi.

V Laosu je vše zpomalené, například u jídla je potřeba počítat s cca dvojnásobným čekáním než je běžné v Čechách. U oběda v Nong Khiaw se ale překonali. Viktor si objednal nějaký salát, přičemž asi po deseti minutách číšnice odběhla pro ingredience na půl hodiny někam na trh, v restauraci mezitím nikdo neobsluhoval. Sám jsem obědval jinde a čekal standardní dobu - asi hodinu. Po dojedení a zákusku (Beerlao) jsem se podíval za Viktorem, který už byl tou dobou z čekání v prázdné restauraci značně rozladěný.

Sloní řidičák

V Luang Prabangu jsme se rozhodli vyzkoušet kurz řízení slonů zakončený diplomem. Brzy ráno dorážíme na místo, absolvujeme krátký úvod, kde nám mimo jiné sdělí, že sloni se u nich vyskytují z důvodu odlesňování nebo nemoci a že je o ně královsky postaráno. Také jsme si museli zapamatovat příkazy, kterými se sloni řídí.

Každému účastníkovi přidělili jednoho slona, o kterého se celý den staral – krmil ho, myl a jezdil s ním na procházky. Během krmení jsme se dozvěděli, kolik čeho takový slon za den musí sníst a že podle toho jim máme dávat jídlo. S Viktorem jsme zrovna vyfasovali slony, kteří se ještě trochu plašili a rádi odmlouvali.

Seznamování se slonem, který mi byl přidělen pro tento den, v Luang Prabang

Seznamování se slonem, který mi byl přidělen pro tento den, v Luang Prabang

Jak se řídí slon

  • Pai: běž
  • Hao: stůj
  • Pai Sai: doleva
  • Pai Kua: doprava
  • Toy: couvej
  • Yaya: ne/ přestaň dělat cokoli právě děláš
  • Hap: připrav koleno na nastupování
  • Song: připrav koleno ke slézání
  • Map Long: lehni si
  • Louk: postav se
  • Juju: přibliž se k něčemu
  • Tak Boon: pokrop se vodou
  • Jap Ow: zvedni to chobotem

Na slonech jsme seděli přímo za ušima a zkoušeli, co jsme se zrovna naučili. Někdy nám příkazy fungovaly více, někdy méně. Když třeba sloni našli dobrý kmen na drbání, pět minut se drbali a jakékoli příkazy v klidu ignorovali. Když se slon něčeho poleká, nic ho nezastaví. Stromy, keře, srázy, vším s vámi proběhne.

Chvílemi to byl docela adrenalin, protože udržet se na slonovi není úplně snadné. Není čeho se přidržovat, slon chytání za uši nemá rád. Ale když bylo zle a zdivočelý slon se řítil s Viktorem vesnicí, protože kolem projela motorka, příkaz „přestaň“ zafungoval.

Jednoznačně nejlepší částí ale bylo koupání. Sloni si koupání náramně užívají. Mají příkaz na stříkání vodou na sebe chobotem, což znamená, že většinu sloní sprchy schytá řidič. Sloni se následně ještě celí potápějí pod vodu, div že neshodí řidiče do řeky. Celé to představení působí jako z nějaké sloní grotesky.

Laos je turisty opomíjený, o to autentičtější.

Laos je turisty opomíjený, o to autentičtější.

Mapy poskytuje freytag & berndt. Společnost také vytváří mobilní aplikaci PhoneMaps, která obsahuje turistické a cykloturistické mapy celé Evropy, aplikace je ke stažení zdarma na Apple Store a Google Play Store. © freytag & berndt, SHOCart, přispěvatelé OpenStreetMap

Autoři:
  • Nejčtenější

Obří soukolí, které drtilo desetitisíce. Zlatý důl pojídal své kopáče zaživa

Premium Bylo to obří soukolí, které drtilo desetitisíce svých dělníků. Jenže kromě otřesných pracovních podmínek zlatého dolu...

Jízda na hraně. Dal jsem si na kole bez podpory 16 horských sedel v řadě

Nejtěžší horská časovka na světě nebo nejkopcovitější závod pod sluncem – hlásili organizátoři pátého ročníku...

Hory a moře bez turistů? Zajeďte si do Albánie, středomořský stát překvapí

Premium Přirovnání ke šlehačce je opravdu namístě. Mnohdy si ji člověk z nějakých důvodů odříká, ale když zapomene na předsudky...

To nejlepší z hor Česka. Nejkrásnější místa, kde vás pohltí Český les

Opuštěný, zapomenutý, prázdný. Takové přívlastky se vám možná vybaví, když přijde řeč na Český les, nízké pohoří...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Jako u moře. Projížďka kolem Neziderského jezera vás vezme do jiného světa

Dominanta rakouské spolkové země Burgenland je vedle Balatonu jediným velkým stepním jezerem v Evropě. Okolní příroda,...

Zapomenutý Čech třikrát přelstil gestapo. Francouzi mu dali válečný kříž

Premium Za války byl jedním z nejaktivnějších členů československého odboje ve Francii. Převáděl lidi přes hranici, z ilegality...

Nejsme Slované ani Germáni. Češi mají unikátní mix genetických profilů

Premium Čemu vlastně Slované věřili? Byli skutečně beránci? Či si libovali v krvavých rituálech a bojích jako Germáni? Čeho se...

Tisknu se k zemi. A rakety se blíží! Reportérka pod sprchou raket Hamasu

Premium Ležím na trávníku, příjemně teplý večer. Byla by to pohoda, ale je to peklo, místo hvězd totiž počítám na nebi zásahy...

  • Další z rubriky

Ostrov, kde cesty žerou gumy. Sardinie je ráj pro fanoušky vyprošťování

Premium Sardinie není tak dramatická jako sousední Korsika, tak líbezná jako nedaleká Provence ani tak velkolepá jako mateřská...

Po stopách Karla Maye. Půjčte si auto a projeďte si jih Spojených států

Jestli je někde země zaslíbená motoristům, pak je to jižní část USA. Divoký západ, prérie, kde se proháněli indiáni a...

Hory a moře bez turistů? Zajeďte si do Albánie, středomořský stát překvapí

Premium Přirovnání ke šlehačce je opravdu namístě. Mnohdy si ji člověk z nějakých důvodů odříká, ale když zapomene na předsudky...

Řecko zrychlí očkování na ostrovech. Do konce června má být hotovo

Řecko výrazně zvýší tempo očkování proti covidu-19 obyvatel svých ostrovů. Cílem je, aby všichni lidé, kteří trvale...

Bohuš Matuš se oženil v Krtkově světě. Vzal si o 30 let mladší Lucii

Bohuš Matuš (47) a Lucie Palkaninová (18) jsou manželé. Vzali se ve středu odpoledne v rodinném parku Krtkův svět v...

Televize NBC odmítá vysílat Zlaté glóby, Cruise kvůli porotě vrací trofeje

Americká televize NBC nebude příští rok vysílat slavnostní předávání Zlatých glóbů. Rozhodla se tak po vlně...

Zatím jsem spíš studentka než modelka, říká šestnáctiletá dcera Kubelkové

Ivu Kubelkovou (44) si všichni pamatují první vicemiss roku 1996 a několikanásobnou vítězku ankety o nejkrásnější...

Twitch se stává Pornhubem pro děti, zaplavily ho streamerky v bikinách

Streamovací služba Twitch má poměrně přísná pravidla pro zobrazování sexuálního obsahu, některé uživatelky v nich však...

Ideální počet sexuálních partnerů existuje, ale opravdu ho chcete znát?

Tři jsou málo a osmnáct je moc. Nevíte, kde mají hranice ostatní a vlastně ani netušíte, jak si udělat obrázek o tom,...